Poslední prodloužení sankcí proti Rusku do 31. ledna 2018 a odvetné sankce proti západním zemím ze strany Ruska politicky nic užitečného nepřinášejí. Navíc jako kdyby podněcovaly Kyjev k neplnění minských dohod. Politici otevřeně tvrdí, že kvůli tomu se dostal Minsk 2 do slepé uličky. Hra na sankce trvá a konec je v nedohlednu.

Diskuse o nich neutichají. Podnikání zaznamenává ztráty a některé firmy, jako například východoněmecká Vacoma Production GmbH úplně zkolabovaly. Německý výbor pro východoevropské hospodářské vztahy (dále jen Výbor) zveřejnil svůj „Krok za krokem z krize“ týkající se výsledků tříletých vzájemných sankcí EU a RF. Německý byznys nepovažuje sankce za trvalé. Obává se dlouhodobých následků. Krátkodobé se projevily v plné míře. Ztráty vyjádřené v evropské měně dosáhly 58 miliard EUR. Jsou to ztráty ve dvoustranném obchodu EU a RF jen v důsledku sankcí a odvety za ně. 

Ovšem větším nebezpečím je pro německý byznys postupné vytěsňování z ruského trhu. Nejedná se jen o náhradu dovozu vyhlášené ruskou vládou. Dokument německého Výboru konstatuje, že „se potvrdilo počáteční nebezpečí pro německé dodavatele strojírenských produktů a průmyslových zařízení – posílení čínských konkurentů na ruském trhu“. Příkladem jsou malé raketové lodi série Bujan-H, ve světě známé po ostřelování teroristických objektů z Kaspiku. Nyní se pro ně dodávají místo německých dieselů čínské, vyráběné podle německé licence. Stejně je tomu při výstavbě lodí pobřežní pohraniční ochrany (projektu 22460) i u řady dalších projektů. 

Dále se němečtí podnikatelé obávají, že „ekonomické sankce budou vytvářet nebezpečné tendence k protekcionismu ve světové ekonomice“. Podle německého Výboru jsou v Rusku protekcionistické tendence dávno. Od roku 2009 do roku 2015 zavedlo Rusko téměř 500 diskriminačních opatření v obchodování a je na druhém místě hned za Indií. Uvedenou tendenci netlumí ani stále častější umisťování německých firem v Rusku.

Objektivní ekonomové odhadují závažné ztráty evropského podnikání za tři roky sankcí na 116 miliard EUR. To odpovídá ročnímu HDP takové země, jako je Maďarsko. Západní byznysmeny to nutí zbavit obchodní vztahy EU a RF krize, třeba postupně, krok za krokem, což navrhl i Výbor. 
 

Mimochodem, Rusko už sankcím přivyká. Jestliže hlavy západního světa „rvaly ruskou ekonomiku na kusy“ a Putina srážely na kolena, hromadila Banka RF zlaté rezervy (rychlostí 200 tun za rok). Od dubna 2014 (první sankce) do června 2017 přibylo ruské centrální bance přibližně 670 tun zlata. Celkové množství je dnes 1700 tun a patří mezi šestku prvních centrálních bank světa vzhledem k zásobám. 

Ještě pár zemí dosahuje vyšší rychlost krátkodobého nákupu zlata v době sankcí. Třeba Velká Británie nakoupila 310 tun. Evropa nemůže proti nárůstu ruského zlata nic dělat, protože jeho veškerý obrat je na ruském vnitřním trhu. Mohou to jen kritizovat a mnoho evropských ekonomů to činí, včetně jejich moskevských stoupenců. 

Zcela přesvědčivě dokazují, že při současné volatilitě na trhu drahých kovů je výnos zlatých aktiv blízký nule. Zato vklady do amerických státních dluhopisů (Treasuries) nesou stabilní zisk, což je pravda. Jenomže toto hodnocení přináší jen momentální výhodu. Není žádná jistota, že se nebude opakovat situace z let 2008 až 2009, kdy splaskly finanční bubliny a hodnota cenných papírů prudce klesla. Zlato vyletělo až na téměř 2000 USD za unci. Rusko i v době sankcí uvažuje na dlouho dopředu. 

Na Západě, v Evropě i v Americe se opět nafukují finanční bubliny a množí se korporativní, zdroji nepodložené chiméry. Jsou i taková hodnocení, že s velkou pravděpodobností během dvou až tří let zachvátí znovu krize finančnictví planety a ušlechtilé kovy budou opět drahé a svým státům zajistí stabilitu měny. 

Známý americký ekonom James Rickards k tomu říká: „Putin kupuje zlato, protože počítá s tím, že v dlouhodobé perspektivě bude důvěra k dolaru padat, anebo se bude využívat jako zbraň proti Rusku“. Podle něho se zlato jeví být ideální investicí. Zlato je měna bez státu. Nicméně přivykání na sankce umožnilo Rusku zvednout laťku svých zlatých rezerv. Letos na jaře překonaly hranici 400 miliard USD a určitě bude nová. To je nejlepší demonstrace stability ruské ekonomiky i v době tvrdého zahraničního nátlaku, přičemž sankce Západu nesplnily vložené politické naděje. 

Taková jsou stanoviska mnohých odborníků. Pochopení věci si razí cestu ve světové ekonomice. Pro nové řešení byznysu musí přijít nové pokolení politiků nezatížených sankčním myšlením. 

Převzato z Topwar.ru