Po zhroucení NDR existovaly dvě vzpomínky na bývalý režim SED (Jednotná socialistická strana Německa , která byla do roku 1990 vládnoucí stranou v NDR), ale které jsou navzájem v rozporu.

Pro některé bylo NDR opravdu domovem. Spotřeba byla skromnější, ale bylo zde hodně sociálního zabezpečení. Ten, kdo plul s proudem, neměl problém alespoň se živobytím. Každý, kdo to udělal, mohl dokonce cestovat s Trabantem a cestovat do Rumunska nebo do Polska.

Pro ostatní je vzpomínka na  NDR spojena se strachem a ponížením. Jednalo se o občany, kteří kritizovali režim, a kteří to také prezentovali navenek. Kdo byl neukázněný, stal se objektem sledování Stasi a Volkspolizei. Pak se jeho život mohl stát peklem. Pro některé taková vzpoura skončila fatálně.

Mnoho bývalých občanů NDR zažívá dnes nepříjemný Déjà-vu a připomínají si tu dobu.

Kdo plave proti současnému proudu, kritizuje politiku zachování eura nebo vládní imigrační politiku Merkelové, možná i přívržence, voliče nebo dokonce člena AfD, může rychle pocítit protitlak.

Pro některé to znamená sankce v profesním životě nebo dokonce i konec kariéry. Někteří jsou společensky izolováni, jiní jsou ostouzeni na internetu.

A nakonec vyjádření názoru na internetu se rychle stává trestným činem, když zvolíte nesprávná slova. Kdo se stane politicky aktivní, může být dokonce ohrožen na životě.

Tyto okolnosti vedou k hlubokému rozdělení společnosti. Ti, kteří vstoupí do opozice proti hlavnímu proudu, to nebudou mít jednoduché.

Jediný způsob, jak vyjít z této Orwellovské noční můry, je působit osvětově na co nejvíce lidí. Pak Angele Merkelové bude znít v uchu, to co musel slyšet Erich Honecker, jeden z posledních komunistických vůdců NDR:   "Kdo přichází příliš pozdě k rozumu, je trestán na životě."

El País: Západní demokracie nezaostávají od tyranií dusící

Zatím jsme si pod slovem cenzura vždy vybavili cenzuru slova proti stávajícímu režimu, k potlačení jiných názorů byl a je vždy připraven policejní aparát  a zákony a vyhlášky, ale cenzura může být také ekonomická.  

Vzpomeňme jenom davové psychózy a hesla a nejen v Německu: Nekupujte u Židů! a jak to skončilo? obchodník  při nejlepším zkrachoval, jindy si sáhnul na život.

Takže teď máme sofistikovanější cenzuru, ekonomickou, můžete si sice psát co chcete, ale nebudete mít na chleba.
Dav naočkovaný opakovanou lží, které nakonec uvěří, je schopen všeho. Otázkou je jestli mnozí, kteří foukají do uhlíků, tuší, že mohou rozdmýchat pořádný oheň!