Jedna z mých nejživějších vzpomínek z dětství se týká rasových nepokojů v Durhamu v Severní Karolíně z července 1967. Tehdy mi nebylo ještě ani pět a žádné nepokoje jsem vlastně ani neviděl, ale tak dobře jsem si uvědomoval, co se o pár okresů dál děje, že jsem se uprostřed noci budil hrůzou. Vybavuji si, jak jdu k oknu a dívám se do klidné ulice v naší čtvrti s výlučně bělošským obyvatelstvem a představuji si, že se zpoza rohu brzy vynoří davy rozezlených lidí. Neobjevil se samozřejmě nikdo.

Když jsme se o pár let později přestěhovali do Montany, rasová rozpolcenost na Jihu byla jedním z důvodů.