Na stránkácjh z LifeSiteNews  vyšel 1. března 2017 tento

Obžalovací spis

s  odkazy, které uvedené skutečnosti potvrzují. 

                                                   * * *

13. března tomu byly čtyři roky, co byl neznámý argentinský kardinál zvolen za hlavu církve. Volba Jorge Bergoglia se uskutečnila po 35 letech pontifikátů solidní nauky Jana Pavla II. (1978-2005) a Benedikta XVI. (2005- 2013).

Když onoho večera stoupal ze Sixtinské kaple bílý kouř ohlašující zvolení nového papeže, věřící katolíci na celém světě s úzkostí očekávali, kdo bude jejich dalším vůdcem. Nevěděli a neuměli si ani představit, jak tíživá proměna je čeká. Ale určitý počet starých prelátů to věděl. Někteří se ihned po volbě prořekli, že byla ustavena skupina vlivných kardinálů liberálního zaměření s cílem ovlivnit konkláve tak, aby zvolilo Bergoglia. Jeden kardinál o sobě prozradil, že je členem skupiny, kterou označil za mafii.

Mafie San Gallo

Kardinál Godfried Danneels, který byl přítomen v lodžii při představování Bergoglia, prozradil existenci skupiny San Gallo a popsal ji jako mafii, která usilovala o radikální reformu církve, aby byla »více moderní«.

Skupina byla ustavena v roce 1996. Její členové, kardinálové da Cruz Policaro, Martini, Danneels, Murphy-O´Connor, Silvestrini, Husar, Kasper a Lehmann se domnívali, že mohou mít rozhodující vliv na budoucí papežskou volbu, když využijí síť kontaktů (podle autorizovaného životopisu kardinála Daneelse, který napsali Jürgen Metztepenninge a Karim Schelkens).

Skupina ztratila svůj elán v roce 2006, když selhala volba jejich preferovaného kandidáta v konkláve 2005. Později byla skupina obviněna, že vytvářela konspiraci, která přivedla papeže Benedikta XVI. k demisi, remnantnewspaper.com, ale tato tvrzení vyvrátil bývalý biskup v San Gallo Ivo Fürer - www.lifesitenews.com).

Biskup Fürer také řekl, že skupina San Gallo po roce 2006 neudržovala formální kontakty, a proto nemohla být zapletena do komplotu, který měl přimět Benedikta k abdikaci. To však neznamená, že by zůstala neaktivní.

Podle informací Austena Ivereigha [qui], životopisce Benedikta XVI. a bývalého asistenta kardinála Cormac Murphy-O'Connora dělala nátlak ve prospěch Bergoglia u jeho stoupenců ze Severní Ameriky a byla prostředníkem také ve státech Commonwealthu.

Nejdříve si zajistili Bergogliův souhlas, napsal Ivereigh. Na otázku, zda by byl ochoten takovou roli přijmout, odpověděl, že za současné krize žádný kardinál nemůže odmítnout, pokud by byl o to požádán. Murphy-O'Connor ho vyzval, aby byl „rozvážný“, že nyní nadchází jeho doba. Odpověděl italsky ‚capisco‘.

Ivereigh dále uvádí: Pak se dali do práce a organizovali řadu večeří mezi kardinály, aby podpořili svého člověka; to, že má 76 roků, by nemělo být považováno za překážku, když mohou papežové odstupovat. V roce 2005 pochopili dynamiku konkláve a věděli, že hlasy dostanou ti, kteří jsou včas představeni.

Ačkoliv Murphy-O'Connor už překročil věk 80 let a přestal být volitelem v konkláve, účastnil nicméně setkání před konkláve.

2. března anonymní kardinál nevolič prozradil redaktoru La Stampa, že [Vatican Insider] Bergogliovi by stačily čtyři roky, aby změnil věci v církvi. Murphy-O'Connor uvedl totéž v červenci 2013 v The Independent. V prvních březnových dnech se začalo v kardinálském kolegiu rychle šířit, že existuje silné hnutí, které podporuje volbu Bergoglia.

Šest měsíců po Bergogliově volbě v překvapujícím vyprávění prozradil kardinál Theodore McCarrick, emeritní arcibiskup Washingtonu, jak byl naváděn, aby horlil pro nového papeže. Před konkláve nikdo s možností Bergoglia nepočítal, řekl v konferenci 1. října 2013 na Villanova University ve Filadelfii v Pennsylvánii.

McCarrick, který sám byl pro hlasování v konkláve už příliš starý, vyprávěl, že ho vyhledal jeden velmi zajímavý a vlivný italský prelát v Collegio Americano v Římě, kde se zdržoval, a požádal ho, aby podpořil kampaň pro Bergoglia. Konverzace je citována podrobně, aby byl zřejmý její význam:

Posadili jsme se. Prelát byl velmi inteligentní a v Římě velmi vlivný. Mluvili jsme o různých záležitostech. Ptal se mě, kdy se vrátím do Spojených států.

Ale pak mě překvapil svou otázkou: Co říkáte na Bergoglia?

      Já: Co říkám?

      On: Má šanci?

     Já:   Myslím že ne, protože nikdo o něm nemluví, nikomu nepřišel 

            na mysl. Myslím, že nikoho ani nenapadne, aby pro něho

            hlasoval.    

      On: Mohl by se uplatnit.

      Já: Jak uplatnit?

     On: Bergoglio by mohl reformovat církev. Když mu dáme pět let,  

           posadí nás do sedla.

     Já: Má 76 let.

    On: Ano, pět roků. Kdybychom získali pět let, Pán by skrze něho za

          pět roků církev změnil.

    Já: To je velice zajímavé.

   On: Vím, že jste jeho přítel.

   Já: Doufám, že ano.

   On: Promluvte o tom.

   Já: Dobře, uvidíme, co bude. Je to dílo Boží.

»Bylo to poprvé, co jsem uslyšel, že jsou lidé, kteří si myslí, že Bergoglio má šanci v této volbě«. McCarrick pak pokračoval ve vyprávění, že když na něho přišla řada promluvit se všemi kardinály, vyzýval je, aby volili někoho z Latinské Ameriky, kdo by se mohl identifikovat s chudými.

Ve svých projevech před americkými katolíky a studenty pak vychvaloval Františka jako pastýře, který předčí předchozí papeže: »Myslím, že takového pastýře jsme ještě neměli«, řekl.

A pokračoval: »[František] má pochopení pro lidskou povahu, protože říká věci, které nás mohou překvapit, ale zajímavé je, když se nad tím zamyslíte, že je to to, co církev vždy říkala: možná, že to není vždy tak, jak to říkali kanonisté a různí teologové. Ale trvalá nauka církve je nauka Františkova.«

McCarrick v té chvíli předpovídal, že bude-li mít na to aspoň dva roky, změní papežství. A dodal: »Myslím, že čím více času bude mít, s tím větší pravděpodobností že budeme moci říct, že církev změnil«.

Čtyři roky pro Bergoglia

To, co liberální preláti jako McCarrick, Murphy-O´Connor a Danneels věděli o schopnostech Bergoglia dosáhnout změny církve, se pomalu a zmateně stávalo jasným věrným katolíkům v posledních čtyřech letech, ale především v tomto posledním roce. Na základě mylné představy o papežské neomylnosti mnozí katolíci bránili Františka přímo absurdně. Ale katolíci, kteří mají jasno, kteří znají tradiční nauku, dějiny a praxi, byli zalarmováni faktem, že mnoho věcí v papežských projevech je v rozporu s tím, co bylo dříve.

Po čtyřech letech Bergogliova/Františkova působení představuje nesporně katolická církev na této zeměkouli zcela jiné náboženství, to znamená, že jedna svatá, katolická apoštolská církev je zatemněna a podkopána a neplní své základní poslání: být neomylným světlem zjevené Boží pravdy a vést lidi k věčné spáse.

Jedinečnost a jednota Církve podřízené Kristu jako své Hlavě ve své integrální nauce a vyznání jediné víry byla za Františkova pontifikátu různými způsoby zatemněna a oslabena.

• 
  

  Umožnil episkopátům determinovat pro vlastní »regionální« církve, co je morálně správné. Tímto způsobem si v Německu myslí, že cizoložníci mají přístup k přijímání, zatímco v sousedním Polsku se v takovém případě jedná o těžké svatokrádeže.

  
  


• 
  

  Dvojznačné projevy a především spisy papeže postavily kardinály proti kardinálům a biskupy proti biskupům, věřící laiky proti věřícím laikům.

  
  


• 
  

  Přestavěl ji na církev »decentralizovanou« [qui -qui], dovolil jednotlivým Odmítl odpovědět exponentům katolické církve, kteří s největší upřímností požadují vyjasnění sporných bodů jeho materiálu.

  
  


• 
  

  Dovolil, aby katolická nauka byla minimalizována ve jménu dialogu s věřícími jiných křesťanských vyznání v minulosti nepřátelských vůči katolické církvi a její nauce o manželství, eucharistii a papežství. Pod jeho vedením sám Vatikán vychvaluje Luthera, zakladatele protestantismu, jako »svědka evangelia«.

  
  

   

  
  

Svatost a posvátná skutečnost církve jakožto nevěsty Kristovy byla během Františkova pontifikátu různým způsobem zatemněna a podkopána

Katolicita, tzn. univerzální misijní poslání církve pracovat intenzivně a vytrvale na spáse duší byla za Františkova pontifikátu zatemněna a podkopána nejrůznějšími způsoby

• 
  

  Orientoval poslání církve na světské záležitosti, jako je klima či globální ekonomika.

  
  


• 
  

  Umožňuje vysloveným nepřátelům církve, aby ovlivňovali její politiku a program.

  
  


• 
  

  Papež vystupuje jako vůdce nové papistické komunistické internacionály.

  
  

Apoštolský charakter církve jakožto strážce pokladu víry, který jí byl předán od apoštolů a jejich nástupců, byl za jeho pontifikátu zatemněn a podkopán

• 
  

  Prosazuje biskupy a kardinály evidentně heretické, kteří nehájí neměnnou nauku svěřenou apoštoly.

  
  


• 
  

  Vytvořil prostředí, které dovoluje biskupům, kardinálům a dalším exponentům na čelných pozicích, aby se otevřeně rozcházeli s trvalou naukou víry a morálky církve.

  
  


• 
  

  Dojem celé řady pracovníků je, že se jedná o formu totalitního režimu, jehož předmětem nejsou katolické hodnoty. Je to režim, který kopíruje modernistické projekty.

  
  

Pištec z Hamelnu

Jak byli Bergogliovi agitátoři svým kandidátem uchváceni, dokládá sám kardinál McCarrick, který v roce 2013 líčil studentům Villanova Univerzity, že Bergoglio bude procházet jevištěm světa jako pištec z Hamelnu a všichni v něm objeví charisma, které připomíná „božskou lásku“ a půjdou za ním.

Asi si neuvědomil, jak je toto jeho přirovnání výstražné. V původní legendě totiž krysař své charisma uplatnil nakonec tak, že svou flétnou odlákal za sebou všechny děti do tajné jeskyně v horách a už je nikdo nespatřil.

Jenže v den Bergogliova zvolení argentinský novinář Marcelo Gonzalez vPanorama Catolico Internacional napsal na základě zkušeností s arcibiskupem z Buenos Aires Bergogliem, že se přímo děsí budoucnosti katolické církve:

                                            

Závěr?

Z pouhého lidského hlediska jsou další vyhlídky víc než znepokojující a chmurné. Ježíš Kristus však řekl Petrovi a jeho nástupcům, že pekelné brány církev nepřemohou. Každý pravověrný katolík věří, že bitva proti Zlému již byla rozhodnuta jeho porážkou skrze smrt Božího Syna a jeho zmrtvýchvstání. To však neznamená, že Satan až do konce nebude vynakládat všechno své úsilí, aby církev zničil, ale tento záměr se mu nezdaří. Církev ovšem čeká nesmírně těžká zkouška, kterou předpověděl Ježíš i mnoho světců a ve které víra mnoha neobstojí.

Pán svou církev posvětil svou krví. Kdo na ten kámen padne, ten se potluče, a na koho padne, toho rozdrtí (Mt 21, 44).

Viz KKC 646, 667 675, 677

                                          Podle: Chiesa e post concilio (kráceno)

   Na doplnění:  K prvnímu výročí Lumen de Lumnine

                      Šokující akce Vatikánu

                      Konec papežování

                      Heretická etika a politika Vatikánu

https://www.lumendelumine.cz