Rorate coeli a další média uveřejnila pozoruhodné hodnoceni 2VK mons. Athanasia Schneidera. Podle něho byl 2VK pastorační koncil, který je třeba hodnotit ve světle trvalé nauky církve.
Z objektivního hlediska mají výpovědi učitelského úřadu (papeži a koncily) definitivní charakter a větší cenu a váhu, než výpovědi pastoračního charakteru, které přirozeně mají podle své povahy měnlivé časové vlastnosti, závislé na dějinných okolnostech a nezbytnostech určité doby, jak je tomu v případě výpovědí 2VK.
Komentář, kterým na Schneidera reaguje P. Angelo Citti FSSX z 31. 7., připomíná, že slova německého biskupa odpovídají tomu, co vždy uváděl Mons. Lefebvre:
Říci, že koncilní dokumenty je třeba hodnotit ve světle tradice, znamená evidentně tři neoddělitelné věci: že akceptujeme jen ty, které jsou ve shodě s tradicí; že podle tradice interpretujeme ty, které jsou dvojznačné, a že odmítáme ty, které tradici odporují. (Mons. Lefebvre: Předávám vám, co jsem přijal. /Msgr. Marcel Lefebvre: Vi trasmetto quello che ho ricevuto. Tradizione perenne e futuro della Chiesa, hrsg. von Alessandro Gnocchi und Mario Palmaro, Sugarco Edizioni, Mailand 2010, S. 91).
Dokumenty 2VK mohou být případ od případu hodnoceny jako pastorační nebo dogmatické, provizorní nebo definitivní, shodné s tradicí a odchylné od tradice.
Z historického hlediska představuje 2VK nerozdělitelný blok. Má svou jednotu, svou podstatu, svůj charakter. Když pak vezmeme v úvahu jeho kořeny, jeho průběh a následky, můžeme jeho mentalitu a řeč označit jako revoluci, která hluboce změnila život církve a vyvolala náboženskou a morální krizi. Teologický soud může být být mlhavý i pochopitelný, ale historický soud je nelítostný, bez „když“ a „ale“. 2VK nebyl zmýlený nebo nezdařený koncil. Byla to prostě pro církev katastrofa.
Jelikož v tomto roce slavíme 100. výročí fatimského zjevení, musíme se na tento bod soustředit. Když byl v říjnu 1962 zahájen 2VK, očekávali katolíci celého světa oznámení třetího tajemství a zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Modrá armáda Johna Hafferta (1915-2001) dělala po mnoho let masivní kampaň v tomto smyslu.
Jakou vhodnější příležitost měli Jan XXIII. (+1963), Pavel VI. a 3000 biskupů v srdci křesťanství než jednohlasně slavnostním způsobem odpovědět na přání Matky Boží!?
3. 2. 1964 předal mons. Geraldo de Proença osobně Pavlu VI. petici podepsanou 510 pastýři z 78 států, která vyzývala papeže spolu s biskupy celého světa na výslovné přání Matky Boží zasvětit Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Papež a většina biskupů výzvu ignorovali. Kdyby bylo zasvěcení provedeno, obdržel by svět velký proud milostí. Nastoupil by návrat k přirozenému zákonu a křesťanskému právu.
Komunismus by byl již před lety poražen nikoli zdánlivě, nýbrž skutečně. Rusko by se bylo obrátilo a nastoupila by epocha míru a pořádku. Tak to Matka Boží slíbila. Neprovedené zasvěcení umožnilo Rusku šířit své bludy dále po celém světě, a že tyto bludy zasáhly špičky církve, přineslo světu strašný trest. Pavel VI. a většina koncilních otců uvalili na sebe historickou odpovědnost s nezměřitelnými důsledky.
Roberto de Mattei Corrispondenza Romana
https://www.lumendelumine.cz/