ROZHOVOR „Pochod Prague Pride bude opět triumfem zvrácené a rozvolněné morálky a aurou zahnívající nemocné společnosti. Lidé, ctící křesťanské a judaistické kořeny euroamerické civilizace, budou zděšeně sledovat obscénní exhibici všech myslitelných úchylek a poslouchat hesla, urážející většinovou společnost,“ říká bývalý senátor, lékař a bývalý viceprezident Českého červeného kříže Pavel Lebeda.

Homosexuálové, lesby a další menšiny pořádají opět festival Prague Pride. Tentokrát však mají na nás, majoritní společnost, požadavek, abychom je nejen „tolerovali“, ale projevili jim „respekt“. Abychom je „respektovali“. Co na to říci, jak se postavit jak k těmto menšinám, ale i k jejich aktuálnímu požadavku?

Jsem pamětník, a tak jsem zažil skoro všechny etapy vztahu většinové společnosti k homosexuálům a homosexualitě. Od kriminalizace přes pohrdání a štítivé odmítání nechutně nemocného, postoje mrtvého brouka, spekulace o nemoci, k toleranci, byť zpočátku velmi odtažité.

Projevovat někomu úctu a respekt je obrat, který v mafiánských románech znamená vyjádření oddanosti a submisivity kmotrovi. Pokud je nadcházející Prague Pride projevem respektu k homosexuálům, je to plně v souladu se současným pojetím lidských práv.

Máte snad něco proti obraně lidských práv?

Ale vůbec ne. Snad to srozumitelně vysvětlím. Lidská práva jsou fenoménem posledních desetiletí. Původní myšlenka, bránit menšiny proti útlaku majoritami, byla správná a legitimní. Ale ono se to nějak zvrtnulo. Emotivně podané strádání menšiny otevírá srdce i peněženky. A toho dokáží někteří využít mistrovsky. Ať už ke zvětšení bankovního konta či jako výtahu k politické moci a vlivu.
Obrana lidských práv se stala kouzelným zaklínadlem. Neprůstřelným štítem a neporazitelnou zbraní pro ty, kdo s ní dokáží správně zacházet. Často jsem se ptal, odkud se bere síla, nutící politiky přijímat zákony poškozující vlastní zemi. Proč názory většiny obyvatel nejsou politicky korektní? Proč média dávají prostor jen „politicky korektním“ a dehonestují nesouhlasící? Proč je kritika stále tvrději umlčována a kritici nálepkováni („rasisté, náckové, xenofobové, extremisté“ a další -isté a -fobové ).

Máme tu opravdu světovládu nevládních struktur, rozvracející tradiční národní a civilizační hodnoty? A v pozadí obludný manipulátor – George Soros, stylizovaný jako smějící se Buddha? Ten už České republice napáchal a páchá nemalé škody ( kauza DH u soudu pro lidská práva, dehonestující výstava v Paláci Rady Evropy v Štrasburku, stálé omílání mantry o rasismu v České republice).
Teorie nadvlády nestátních struktur dobře vysvětluje diskriminaci většinové populace a neoprávněné výhody menšin (Romové, homosexuálové, muslimové, blokování adekvátní reakce Evropy na migrační katastrofu). Za pozornost stojí vytlačení pašeráků lidí neziskovkami z úžasného byznysu, jaký představuje ilegální migrace.

Nezveličujete vliv nestátních organizací?

Menšin máme požehnaně, jen si vybrat (etnické, náboženské, národnostní, sexuální...). Ještě lépe ale oslovuje veřejnost starost o zdravotně hendikepované (diabetici, slabozrací, autisté, vozíčkáři). Stačí vybrat si komunitu či menšinu a založit neziskovou organizaci. Pro zkušené je sepsání programu a žádostí o dotace a granty hračka. Stejně jako oslovení médií, sponzorů a politiků. Tam pak je zájem oboustranný. Kdopak by se nechtěl zviditelnit na akci pro dobrou věc ? Některá menšina či komunita hendikepovaných je doslova obsypána „pomáhajícími“ neziskovkami. Romy u nás integruje přes 130 nestátních organizací a více než 70 jich integruje cizince. A to jich zatím moc není.

Ve veřejnoprávní televizi nemine den, aby se jímavě nepopisovalo strádání nějakě komunity současně s velebením nějaké zachraňující neziskovky. A což teprve přenosy z monstrozních dobročinných akcí s prezentací donátorů a exhibováním celebrit. Následné opulentní večírky s potoky šampaňského už přenášeny nejsou.
Skláním se před nemajetnými dárci, kteří v dobré víře pomoci potřebným si utrhnou ze svého skromného rozpočtu. Klobouk dolů.

Není váš odsudek neziskovek příliš příkrý ?

Jistě jsou neziskovky, které odvádějí záslužnou práci a na svůj provoz si ponechávají jen potřebné prostředky. Za svého působení v komunální i vrcholné politice jsem viděl dost takových, kterými protékaly miliony bez detekovatelného efektu. Ty výše jmenované mezi ně patří. Není divu, že se zvedají v řadě zemí hlasy volající po kontrole efektivity vynakládaných prostředků (USA, Maďarsko, u nás prezident Zeman a jiní). Však také jsou vystaveni zuřivým útokům politicky korektních sluníček.

Veřejností stále rezonuje věta Jiřího Čunka, že Prague Pride je „pochod smrti naší civilizace“ a že bychom takové akce neměli podporovat. Souhlasíte?

Pana hejtmana Čunka jsem v Senátu poznal jako střízlivého, uvážlivého politika s vizí. Protože netančil v maistreamovém „lidskoprávním“ rytmu, tvrdě po něm šla politicky korektní média i přitakávající politici. S jeho názory i konkrétními činy souhlasím a jeho hodnocení Prague Pride podepisuji.

Pochod Prague Pride bude opět triumfem zvrácené a rozvolněné morálky a aurou zahnívající nemocné společnosti. Lidé, ctící křesťanské a judaistické kořeny euroamerické civilizace, budou zděšeně sledovat obscénní exhibici všech myslitelných úchylek a poslouchat hesla, urážející většinovou společnost.
Ale homosexualita je cool a in. A tak opět řada politiků a „celebrit“ vyjádří homosexuálnímu festivalu sympatie. Vzpomínám na mohutnou podporu někdejšího pražského primátora za ODS, původním povoláním porodníka a gynekologa. 

Já osobně vnímám Prague Pride jako přímou propagaci homosexuality, zaměřenou na chytlavou a experimentující mládež. Jako ohrožení vlastní budoucnosti národa; a popřením prorodinné politiky je to škodlivé a odsouzeníhodné.

S touto věcí souvisí i rozhodnutí českého Ústavního soudu, které přiřklo dvojnásobné rodičovství dvěma homosexuálům, kteří využili moderní formu náhradního rodičovství: Oba odevzdali své sperma k oplodnění vajíčka, plod pak odnosila náhradní matka. Zatímco v USA, kde to celé fyzicky proběhlo, jsou automaticky registrováni jako rodiče, v České republice o tom, že oba budou zapsáni jako „otec a matka“, musel rozhodnout Ústavní soud, prý pouze pro tento konkrétní případ. Kritici to považují za nakročení k tomu, že taková věc bude legalizovaná i u nás. Je to žádoucí? Je homosexuální rodina skutečnou rodinou? Ať už v rámci adopce, nebo tohoto procesu?

Rozsudek Ústavního soudu považuji za precedent a počátek eroze všech společenských pravidel a hodnot. S obranou lidských práv nemá nic společného. Týž Ústavní soud, který potvrdil nezpochybnitelnost zákona o církevních restitucích. A církev a homosexualita přeci...

V živočišné říši je vznik nového života podmíněn interakcí elementu samčího a samičího, mužského a ženského. To jsou pak jeho rodiče. Bezpohlavní rozmnožování je vyhrazeno jen pro nejprimitivnější formy života. Stejnopohlavní rodiče jsou nonsens navzdory krkolomným ekvilibristikám právníků. V inkriminované kauze to musí být také tak. Staré latinské přísloví praví: mater certa, pater semper incertus (matka je jistá, otec vždy nejistý). Matka je známa, otcem je jeden z gayů a je detekovatelný pomocí DNA.

Věda ovšem nezná hranic. A tak se možná v budoucnosti budou lidé množit podobně jako jednobuněčné organismy podélným dělením. Gayové budou mít po problémech.
Tak mne napadla hříšná myšlenka. Představuji si prostitutku, která otěhotní a povije potomka. Jsouc ovšem obdařena v kritické době oplodnění záplavou spermat svých klientů, měl by jim všem Ústavní soud příznat rodičovstvi. Není to půvabné?

Počet nakažených virem HIV se v Česku za posledních pět let zvýšil o tisíc na celkové tři tisícovky. Čísla dál rostou a mezi gayi, především v Praze, už se dá mluvit o epidemii. Právě homosexuální muži tvoří skoro dvě třetiny všech
nakažených v Česku…

O úzkém vztahu mužské homosexuality a infekce virem HIV se sice ví, ale příliš se o něm nemluví. Ochrana lidských práv menšin přeci!
Objev viru HIV jako původce onemocnění AIDS není dávná historie. První léta po tomto objevu onemocnění postihovalo výhradně homosexuální muže, a tak je odpovědnost za rozšíření této smrtelné nemoci nezpochybnitelná. Podařilo se dokonce vysledovat muže č. 1, který virus zavlekl do Evropy. Měl to být kanadský pilot, který ještě před svou smrtí stihl desítky homosexuálních styků. I poté, co se začaly uplatňovat i jiné formy přenosu infekce (nitrožilní narkomanie, krevní převody, heterosexuální styk), zůstává mužský homosexuální styk hlavním způsobem šíření nemoci.
Za zvýšený výskyt nových případů nakažených stojí paradoxně Čech. Pan profesor Holý objevil nová antiretrovirotika, která významným způsobem prodlužují interval mezi infekcí virem HIV a propuknutím AIDS. To vede ke snížení strachu z infekce, a tím k lehkomyslnosti při navazování homosexuálních kontaktů s nechráněným stykem.

Znamenají homosexuálové zdravotní riziko pro společnost? Jak by se k tomu případně měl stát postavit?

Samozřejmě. Důležitým bodem v boji proti přenosným (infekčním) nemocem je maximální snížení rizika šíření. Například při diagnóze čerstvého onemocnění tuberkolózou je okamžitě kontaktována rodina, spolupracovníci a nejbližší okolí. Zákon ukládá předvolání těchto kontaktů k lékařskému vyšetření. Nade vší pochybnost by podobná, charakteru onemocnění přizpůsobená, opatření pomohla omezit další šíření infekce. Přes opakované snahy odborníků je tento postup neprůchodný. Informace o nákaze má jen její nositel a záleží na jeho odpovědnosti, jak s ní naloží. Je tu sice kriminalizace úmyslného šíření infekce, ale...

Proč tomu tak je? No přeci obrana lidských práv menšin.
Conditio sine qua non. Česky bychom řekli: přes to vlak nejede.

www.parlamentnilisty.cz