Možná, kdyby nebylo tak blízko do voleb do Poslanecké sněmovny PČR, byl by pan premiér zdrženlivější. Ale vzhledem k panice, která se šíří řadami ČSSD, a kterou se nedaří zastavit ani novému triumvirátu Sobotka-Chovanec-Zaorálek, zřejmě podlehl představě, že by měl jednat, a když už to nezpůsobí jen další neštěstí, vyvolá to zájem o důvěryhodnost  vedení strany v době pro ČSSD dost důležité.

S budoucností osudu ČSSD mají  souvislost osudová střetnutí strany s prezidentem republiky. Když už se tak trochu zapomnělo, že předseda Senátu, člen ČSSD a třetí nejvyšší ústavní činitel státu Milan Štěch, označil Miloše Zemana za neschopného výkonu funkce,  vzhledem k  rozpadu osobnosti (pojmenoval to ale  mnohem expresivněji), rozhodl se Senát, v čele se svým předsedou, zamítnout prezidentův návrh na jmenování spisovatelky Lenky Procházkové, dcery Jana Procházky, do Rady ÚSTRu, kde chtěla prosazovat zákonem nařízené zkoumání období 1968-1969.

To, že člen KSČ v letech 1979-1989 Štěch, toto odmítnutí prezidentova návrhu považoval za správné, není ani tak protřelého polistopadového odboráře a politika hodno. Pravda ovšem je, že Lenka Procházková by odmítala sestavovat seznamy českých a slovenských herců, kteří neodmítali role v kultovním seriálu Třicet případů majora Zemana, o který se v rámci své vědecké činnosti v ÚSTRu pokusil dlouholetý badatel tamtéž Petr Blažek.

I tady nejde jen o ignoranci několika senátorů, ale až příliš průhlednou snahu urazit a ponížit prezidenta republiky, který nemá příliš rád současné vedení Senátu a ČSSD.

Americká rusofobie může naopak dokazovat Trumpovu nevinu

Takový stav permanentního napětí až nenávisti můžeme sledovat i na tahanicích amerického prezidenta Donalda Trumpa s Kongresem Spojených států. Také tam nejde o „Rusy“, zločince Putina a jím inspirované hackery, ale o snahu omezit prezidentovy možnosti nezvratně rozhodovat o věcech, které byly součástí jeho volebního programu a kvůli kterým prezidentské volby vyhrál. Mohli bychom tyto americké starosti nechat Američanům, kdyby nebyly tak nápadně podobné tomu, co se děje u nás a kolik úsilí stojí politiky, kteří si vymysleli přímou volbu prezidenta, její důsledky zatratit.

Migrace je nevyhnutelná, migrace je nutná, migrace je žádoucí!

Před třemi lety jsme na Prvních zprávách.cz uvedli informace, jak se dnes ukazuje, nikoli v „zavádějící kontextech“ či „obsahující prvky konspirace“, že přistěhovalecká vlna v Evropě má nejen důvody ekonomické a humanitární, ale také, že je to doslova „dobrý kšeft“. Tehdy jsme si mysleli, že je to  přísun levné pracovní síly, na kterém vydělávají nejen individuální převaděči, ale i dobře organizované s.r.o. Dnes se ukazuje, že  to může být i záležitost politická. Jejím cílem by mohlo být oslabení vnitřní soudržnosti Evropské unie,  ukázka demonstrativní neschopnosti jejího vedení, ale možná i jiný úmysl, který souvisí s evropskou bezpečností.

Když si položíme otázku, proč se NATO opakovaně ústy Jense Stoltenberga distancovalo od „obrany schenggenské hranice“ a zajímalo se jen o přísun dalších finančních prostředků do svého rozpočtu, nemůže nás napadnout nic jiného, než že v době, kdy se ještě nemluvilo o vzniku Evropské armády, mohli už politicko-vojenští stratégové uvažovat o naplnění mobilizačních kvót jednotek této armády z dovozu.

Pohled na Evropou procházející mladé muže, pokud je budeme považovat  za potenciál nikoli národní ale soukromé armády, která nepodléhá rozhodování třeba jen MNO libovolného státu, není žádnou fikcí. Podobně jako ve Spojených státech, by mohly být řízeny  různými zpravodajskými službami, které jsou obtížně státem kontrolovatelné. To navíc umožňuje, aby byly uchovávány v tajnosti a účastnily se „boje proti terorismu“, ve kterém neplatí po staletí se rodící právo válečné.

Na krok od jaderné: USA mají plán preventivního úderu na KLDR!

Jak jsme předpověděli, okolo Korejského poloostrova zuří mediální válka, ale každý den je to trochu jinak. Tentokrát jsme se dozvěděli, že vlastně ta armáda KLDR není tak zastaralá a bezzubá, ale že je dobře připravena bránit se útoku agresora. Také jaderné hlavice, které má k dispozici,  jsou už spočítané, a tak čekáme na okamžik, kdy která armáda, a jakým směrem, vyrazí. Budou-li stačit takové argumenty a slide-show, jaké prezentoval v roce 2003  Colin Powell před RB OSN, může to být klidně zítra. A když hlavním jestřábem v americkém Kongresu je osmdesátiletý stařec John McCain, podle poslední poplašné zprávy vážně nemocný, a na druhé straně mluví za národ Korejců nepředvídatelný jedinec na vrcholu mocenské pyramidy, nemohli bychom se ani moc divit.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)