nám evropská ekonomika poslední dobou míří opět do recese. Itálie do ní dokonce už zahučela, potřetí za posledních šest let. Nevím, kdy naposledy se starý kontinent takhle dlouho a takhle jednolitě hospodářsky potácel. Vynecháme-li války a hladomory, snad někdy ve středověku? No, to je přece jenom asi trochu nadsazené… ale jenom trochu. Co to pro nás znamená? Chudneme. Lépe řečeno, hlavně teprve chudnout budeme. Pokud se kurs uplynulých šesti sedmi let nezmění, a zatím tomu nic moc nenasvědčuje, budeme svým dětem a vnoučatům jednou vyprávět, v jakém jsme si žili blahobytu. Nebudou nám věřit, jejich životní úroveň bude mnohem níž. Poprvé za dlouhá desetiletí, ne-li století, se děti budou mít hůře než jejich rodiče. A vnoučata budou muset počítat s horší životní úrovní, než jaké se těšili jejich rodiče i prarodiče…

Existují tři naprosto zásadní důvody, proč takhle chudneme. A není to žádná „jaderná fyzika“.

Zaprvé, veřejné peníze se vyhazují za kraviny. A to někdy úplně doslova. „V Evropské unii získávají zemědělci třetinu svých příjmů ze státních dotací a subvencí. Producenti hovězího a zvěřiny pak dokonce přes 70 procent,“ spočítal už v roce 2005, ještě před krizí, Mark Vaile, australský ministr obchodu. A dodal: „Průměrná kráva v EU získává dotace ve výši 2,20 dolaru na den. Taková kráva tedy vydělává více než 1,2 miliardy nejchudších lidí na světě.“

A já se ptám: může prosperovat ekonomika, která z veřejných peněz takto velkoryse, někdy až takřka ze tří čtvrtin (!) celkových příjmů, subvencuje některé vyvolené podnikatele? A jsou to ještě vůbec podnikatelé, tito zemědělci? Vždyť na normálně fungujícím trhu už by svůj byznys dávno museli zavřít a vyhlásit bankrot. Takhle kvůli nim jednou zbankrotujeme my všichni. Bohužel.

Ale pojďme dále, ke druhému důvodu chudnutí Evropy. Správně jste si všimli, že výrok australského ministra obchodu je již skoro deset let starý. A možná vám blesklo hlavou, že se snad od té doby, třeba i pod tíhou krize, poměry trochu napravily a eurounijní daňový poplatník už nevydává tak závratné sumy na dotace a subvence neefektivním „podnikatelům“, ani na jiné nemyslné účely. Opak je pravdou!

Veřejné výdaje v eurounijní osmadvacítce činily loni podle úplně čerstvých údajů Eurostatu (zde) v průměru 49 procent hrubého domácího produktu. To je o 3,5 procentního bodu vyšší hodnota než v roce 2007, který lze označit jako poslední předkrizový. Údajná příliš přísná úsporná opatření, která jsou podle řady politiků a ekonomů příčinou současného hospodářského strádání EU, se tedy ve skutečnosti vůbec nekonala! EU rozhazuje za kraviny (a to, jak jsme viděli, i doslova), pardon, přerozděluje, ještě vyšší podíl toho, co je schopna vyprodukovat, než před krizí.

Třetím důvodem chudnutí Evropy je šikana těch, co ještě vůbec mají náladu nějaké to společenské bohatství vytvářet. Nezapomeňme totiž, že je to soukromý sektor, který bohatství vytváří, tedy podnikatelé (hlavně ale ti bez dotací a subvencí) a firmy. Veřejný sektor pak už jenom jednou vytvořené bohatství přerozděluje!

Mezi podnikatele, kteří bohatství vytváří, jistě patří i majitelka obchodu v obci Přepychy na Královéhradecku, o níž v uplynulých dnech referovala některá média. V kdovíjakém přepychu ale tato dáma z Přepychů nežije. Nechodí do drahých restaurací jako mnozí politici. Nemá po ruce ani poskoky, pardon, asistenty, kteří by ji jako „pašovi“ oběd donesli až pod nos. A tak si prostě jednou přes poledne odskočila domů oběd uvařit. V obchodě za ní zatím zaskakoval syn. Zrovna v tu chvíli ovšem „jako na zavolanou“ dorazila kontrola z Inspektorátu práce. A podnikatelce vyměřila pokutu čtvrt milionu korun. Za to, že v obchodě pracoval člověk – její syn – bez pracovní smlouvy! To ovšem není nic jiného než nechutná šikana!

Bohužel, stát, který rozhazuje za kraviny a neumí se v tomto rozhazování uskromnit, přichází o své bohatství a musí sahat do dluhu. Když navíc ještě šikanuje nesmyslnými předpisy (jistě ovšem vyhovujícími požadavkům EU) ty, kteří bohatství vytvářejí, nemůže prosperovat a míří zákonitě k bankrotu. To se nyní děje hned v celé řadě států EU. Proto se děti a vnuci budou jednou divit, co jsme to se starým kontinentem provedli. A budou se také divit tomu, proč jsme bohatství rozdávali hrstmi třeba krávám, místo abychom je uchovávali a zhodnocovali právě jim, budoucím generacím.

PS: Krávám se tímto omlouvám. Samozřejmě vinen popsaným stavem není tento užitečný dobytek, nýbrž lobbystická byznys-klika, která jej zneužívá, aby mohla bezpracně žít na úkor ostatních.

Zdroj: Blog autora