Pokaždé si vzpomenu, že už jsem něco podobného zažil. Zároveň vím, že člověk někdy hledá analogie i tam, kde neexistují, ač k tomu vnější podobnost svádí. Události právě uplynulého týdne jsou toho dokladem.

Česká policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání dvou poslanců k trestnímu stíhání. Sedmdesát dní před parlamentními volbami s největší pravděpodobností začne být trestně stíhán předseda a první místopředseda vládní strany, která si již dlouho drží první místo v průzkumech veřejného mínění. Zdánlivě nejde o nic nového v předvolební historii České republiky. Zasahování ministerstva vnitra do voleb jsme zažili již v prvních svobodných volbách v roce 1990 (aféra Bartončík) a pak se objevovalo s větším či menším dopadem ve všech dalších – vzpomeňme třeba Kubiceho zprávy o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy.

Všechny tyto zásahy měly společnou jednu vlastnost, a to načasování na samý závěr volební kampaně, aby postižená strana neměla žádný časový prostor pro věrohodné mediální vyvrácení vznesených obvinění. V jistém smyslu šlo o velmi laciný špinavý trik koordinovaný s médii hlavního proudu, které odvedly hlavní penzum podrazu. Ovšem, jak znělo jedno z oblíbených hesel v době totality, pokrok nezastavíš. Ukázalo se, že při troše drzosti lze stejným způsobem předsedy vlád nejen  instalovat, ale také sesazovat, jak se přesvědčil Petr Nečas.

Trestní stíhání nepohodlných kandidátů v parlamentních či prezidentských volbách se už stalo součástí eurounijní politické kultury. Naposledy se o tom přesvědčila Marine Le Pen, která v průběhu předvolební kampaně čelila obvinění ze zneužití dotací. Zdá se, že pro diskreditaci nepohodlných představují evropské dotace ideální nástroj – jde o cukr a bič v jednom balení.

Nejnebezpečnější vlastností již zaběhané metody kriminalizace neposlušných či nestandardních politiků je její snadná dostupnost a vysoká efektivita použití. Navíc se zdá, že se její uživatelé rychle učí a neustále vylepšují své know – how. Poučeni z nepříjemného zádrhele voleb v USA, kde došlo ke zvolení excentrického miliardáře, kterého se budou obtížně zbavovat kriminalizací následnou, vydali se v Čechách cestou prevence. Vycházím-li z dosavadní statistiky, vyšetřování zneužití dotací trvá minimálně dlouhá léta, ne-li desetiletí.

Účelem trestního stíhání Andreje Babiše není jeho porážka ve volbách. Naopak, zdá se, že mu to paradoxně může pomoci k lepšímu výsledku. Ale s největší pravděpodobností jej to jako osobu vyřadí z povolebního vyjednávání a koaliční potenciál hnutí ANO sníží na úroveň KSČM. V takovém případě by se nová vláda sestavovala na půdorysu jádra současné vládní koalice (ČSSD, KDU) doplněné zástupci ODS a TOP 09. Dá se předpokládat, že to vyvolá vnitřní silné pnutí uvnitř ANO. Jeho část vyznávající evropské hodnoty se možná odštěpí.

SANEP: Hnutí ANO má největší podporu, voliči velmi nadějně preferují i SPD
Tento můj pesimistický scénář by znamenal pro nás jako voliče, že se po volbách ve srovnání s těmi minulými skoro nic nezmění. Nový premiér bude z partaje, která nemusí překročit deset procent. To přece známe z povolebních vyjednávání v krajích – to poslední, co politiky zajímá je vůle voličů vyjádřená jejich hlasováním.

Jen si nejsem jist, zda se podobný systém ještě může jmenovat demokracie.
    

 (rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)