"Máme před sebou návrh, jehož původním záměrem bylo vytvořit dlouho očekávaný nový návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti, který naváže na platnou obecnou právní úpravu nového občanského zákoníku a napraví tak přetrvávající dluh státu vůči celé společnosti ve vztahu k transparentnosti neziskového sektoru, ale také vůči jednotlivým neziskovým organizacím, které mají potenciál zápisu statusu a chtějí vystupovat vůči svým klientům s určitou značkou kvality. Místo toho zde máme vykuchaný návrh zákona, kterým se z občanského zákoníku bez řádné diskuse s odbornou veřejností vypustil statut veřejné prospěšnosti jako hlavní nástroj, který měl kultivovat prostředí neziskového sektoru po vzoru západních demokracií. Současný stav neumožňuje zřetelně veřejně a jednoduše identifikovat veřejně prospěšné právnické osoby. Neexistují obecně závazné nástroje a postupy, které by deklarovaly a kontrolovaly transparentnost a kvalitu naplňování účelu právnických osob. Veřejně prospěšné subjekty se totiž povětšinou kryjí s množinou neziskových právnických osob, jejichž účel a činnost zůstává pochybná. Uvedu některá čísla, ať máme reálnou představu o tom, o jak velké skupině subjektů se bavíme, ale i o tom, o jak velkém objemu finančních prostředků je řeč," zahájil své vystoupení senátor Ivo Valenta.

Téměř 16 % dotací o státu v roce 2015 získalo 10 neziskových organizací

"Počet neziskových organizací za posledních 10 let se více jak zdvojnásobil. V roce 2006 bylo přibližně 62 000 neziskovek a loni jich bylo evidováno více než 128 000. Neziskové organizace za rok 2015 inkasovaly z rozpočtu státu, krajů a obcí okolo 16,5 mld. Kč. Téměř 16 % dotací ze státního rozpočtu v roce 2015 získalo 10 neziskových organizací. Dotace nad 50 mil. ze státního rozpočtu v roce 2015 získalo 29 neziskových organizací. To vše, dámy a pánové, svědčí jednoznačně o tom, že oblastí neziskového sektoru je třeba se zabývat a především je třeba se zabývat tím, zda tyto miliardy ze státního rozpočtu vynakládáme efektivně. S neziskovým sektorem jsou spojené problémy, které pramení především z toho, že většina neziskových organizací vykonává svou činnost s výhradní podporou státu, bez které by se jinak neobešla. O určité kultivaci prostředí nevládního sektoru se hovoří dlouho a právě i kvůli tomu vznikl status veřejné prospěšnosti. Považuji za důležité krátce připomenout historii projednávání zákona, aby bylo zřejmé, že se o problému diskutuje dlouho a že opravdu není správným řešením ze zákona jen tak vypustit statut veřejné prospěšnosti. První pokus o přijetí návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti byl do parlamentu předložen v již předcházejícím volebním období jako sněmovní tisk č. 989. Provázely ho bouřlivé diskuse s neziskovými organizacemi a byl kritizován zejm. fakt, že návrh nepřicházel s žádnými benefity pro organizace se statutem veřejné prospěšnosti. Zákon o statutu veřejné prospěšnosti byl považován za pouze jakýsi regulatorní zásah do vztahu soukromé povahy. A pokud neumožňoval organizacím se statutem získat daňové nebo jiné benefity, byl vnímán jako zcela neopodstatněný. Výsledkem projednávání tohoto návrhu bylo jeho zamítnutí mj. zde v Senátu v září 2013. O problematice statusu veřejné prospěšnosti byla zahájena opětovná právně-politická diskuse v nadcházejícím volebním období a výsledkem této diskuse je tento legislativní počin, sněmovní tisk 1005, který zde projednáváme pod senátním tiskem č. 176," pokračoval senátor Valenta.

"Už i Legislativní rada označovala návrh Ministerstva spravedlnosti za doslova, cituji: "Hodnotově neukotvený, koncepčně vadný, formulačně nedokonalý, jakožto i nedostatečně provázaný se zbytkem právního řádu." Ano, Legislativní rada vlády doporučila návrh zákona neschválit, ale pokud vím, nedoporučila ani jeho brutální vykuchání, které doputovalo sem do Senátu. Vypuštění statusu z civilního práva pak považuje za to nejméně vhodné řešení i naše senátní legislativa a ve svém zpravodajském stanovisku našeho územněsprávního výboru se způsob, jakým se s negativním stanoviskem Legislativní rady vlády vypořádali poslanci, nelíbí ani paní kolegyni Jitce Seitlové. Co mě překvapuje, je postup našeho senátního ústavněprávního výboru, od kterého jsem si sliboval větší zájem o projednávaný zákon, nikoli jednohlasné schválení,"  upozornil senátor ze Zlínského kraje.

"Jsem přesvědčen, že právní úprava statusu je nezbytná. Před nějakou dobou jsem si nechal od Parlamentního institutu zpracovat analýzu financování neziskového sektoru, která mě utvrdila v některých kritických názorech na státní politiku neziskového sektoru. Sama analýza dosvědčila značnou roztříštěnost a celkovou neuspořádanost neziskového sektoru. Sám jsem názoru, že v oblasti neziskovky je řada problémů. Rád bych se o některých hlavních problémech nevládních organizací a dotační politiky zmínil," pravil senátor.

"Jedním z těch zásadních nedostatků systému jsou špatně nastavené podmínky pro poskytování dotací. Jsou nejednotné, obtížně vynutitelné. Podmínky čerpání stanoví stát vágně a benevolentně usnesením vlády, nikoli zákonem. Konkrétní politika je pak plně v gesci jednotlivých rezortů. Individuálnost nastavených podmínek čerpání a hodnocení se projevuje třeba i v tom, že výše a skladba nákladů projektu často není stanovena, dotace bývají pod záminkou odůvodnění případu navyšovány a nedělejme si iluze, že všechna ministerstva důsledně respektují podmínky dané usnesením vlády. Je nepochybné, že nemáme opravdové záruky toho, že se dotace poskytují na úhradu nezbytných nákladů, nikoli na zisk. Nemáme ani záruky, že po skončení projektu ministerstvo důkladně zkoumá využití a případně požaduje vrácení dotace, nebo zda jsou opravdu kontrolovány všechny účetní doklady. Obávám se, že aktuální případy mediálně známých kauz, ve kterých údajně docházelo ke zneužití dotací, pak jednoznačně ukazují, že účelnost využití dotace a jiné podmínky nebývají zdaleka tak svědomitě kontrolovány, jak by měly," konstatoval senátor  Valenta.

"S tím souvisí i další problém, a tím je kvalita programů, které stát dotuje. Jde o programy napříč všemi společenskými oblastmi. Od sportu přes kulturu, různé sociální programy, ekologické projekty, vzdělávání, sociální začleňování až po dotování nejrůznějších azylových programů. Konkrétní smysl a náplň programů však nemá veřejnost šanci se dozvědět, vše je skryto u konkrétních poskytovatelů nebo v nějaké omezené podobě popsané na internetové stránce jednotlivých organizací. V rámci dotační politiky neexistuje jasná koncepce státní správy ohledně toho, čeho má být dotačními prostředky, potažmo dotovanými programy kompletně dosaženo. A není tedy žádnou výjimkou, že jsou v mnoha případech dotovány programy s nejasnou profilací, nejasnými cíli nebo duplicitními projekty. Zásadním problémem dotační politiky státu je ale také opakované a dlouhodobé selhávání kontrolních mechanismů. A to zejména  ve vztahu k hospodárnosti a účelnosti využití dotací. To se prakticky nesleduje," má jásno senátor.

"Z veřejně dostupných zdrojů jsem se dočetl, že některé neziskové organizace často vykazují vyšší náklady projektů, než je skutečnost, resp. neadekvátně dokládají účetnictví, neumí doložit své vlastní náklady. Kontrola chybí u ověřování a případném sankcionování lživých informací, které některé neziskovky uvádějí. Jedná se o počty zaměstnanců, ale i fakta o samotných projektech, které budí pochybnosti," dodal ještě majitel společnosti SYNOT.

"Samostatnou kapitolou, o které bychom mohli dlouze hovořit, jsou cíle organizací. Neziskový sektor podporuji dlouhodobě, s představiteli mnoha především regionálních neziskovek jsem téměř v každodenním kontaktu, ale vždy spolupracuji zásadně jen s těmi, u kterých mám jistotu, co dělají a kam dávají peníze. Spolky a nadace, se kterými komunikuji, vůbec nemají jednoduchou situaci a velmi těžko se jim shání každá koruna na to, aby mohly financovat opravdu prospěšné projekty. O to více mě rozčilují takové nevládní organizace, které v podstatě suplují politické strany, protože mají převážně politické cíle. Mezi dalšími jsou různí ekoteroristé bránící realizaci potřebných projektů nebo organizace, které se uměle nabalují na módní a mediálně atraktivní témata, jakým je například uprchlická krize," bouřil řečník.

"Kromě toho mezi zdroje jejich financování patří také prostředky ze zahraničních organizací, které finančně podporují ty nejradikálnější nevládní organizace. Pokud se o problematiku začnete zajímat více jako já, zjistíte, že v posledních letech začínají být za neprůhledné financování kritizovány i některé neziskové organizace, které poskytují rozvojovou pomoc, např. Human Right Watch, Open Society a Americký mírový institut. A v neposlední řadě tady máme odpovědnost státu nad dodržováním pravidel. Kam se poděla? Zákon sice vyjmenovává finanční sankce za porušení rozpočtové kázně, ovšem neznám žádný takový konkrétní případ. Již nějaký čas mám připraven návrh zákona, který vychází z řádné předlohy, ale nastavuje spravedlivější podmínky pro všechny nevládky, které by se chtěly o statut veřejné prospěšnosti ucházet a které v budoucnu s vámi budu chtít konzultovat. Chci zejména, aby statut veřejné prospěšnosti byl na dotace ze státního rozpočtu přímo navázán a aby účast neziskovek na veřejných prostředcích byla ziskem statutu přímo podmíněna. Jsem přesvědčen také o tom, že musíme rozšířit okruh podmínek pro udělení statusu a stanovit tak přísnější pravidla nejen pro udělení statusu, ale především pro správu jednotlivých neziskových organizací se statusem. Statut veřejné prospěšnosti by měl být jakousi značkou kvality a spolehlivosti, takže by mělo být samozřejmostí, že organizacím se statusem stát musí umožnit čerpat určité výhody, jak tu bylo několikrát vzpomínané," navrhnul senátor Valenta.

"Co říci závěrem? V současné době schází oblasti neziskového sektoru jakási důsledná kontrola hospodaření a nakládání se získanými dotacemi. Většina neziskovek, které mluví nejhlasitěji o transparentnosti, naopak vyvíjí aktivity, které skutečné transparentnosti příliš nepřispívají. Je zajímavé, co se týká tohoto návrhu zákona, nezaznamenal jsem jediné hlesnutí od pánů z Transparency či Rekonstrukce státu, zřejmě se zrušením statutu nemají problém. Nedávno jsem četl zajímavý rozhovor se Stanislavem Berkovcem, který se také poměrně kriticky vyjadřoval na adresu některých neziskových organizací a marně vzpomínal na nějakou pozitivní zkušenost s nimi. Úplně mi mluvil z duše, když říkal, že spoustě mladých lidí, kteří se živí působením v těchto pseudoorganizacích, by prospěla normální práce nebo podnikání," pokračoval senátor.

"Předložený návrh navrhuji přednostně zamítnout, ale myslím si, že bychom mohli najít méně radikální způsob, jak se s touto předlohou vypořádat. Tím řešením je přijmout pozměňovací návrh, kterým nedojde k vypuštění statusu ze všech zákonů, které jsou uvedeny v tomto tisku. Navrhuji status ponechat nadále v občanském zákoníku jako v obecné právní normě a vypustit z ostatních zákonů. Statut veřejné prospěšnosti bychom měli nadále v právním řádu ponechat a pokračovat v diskusi o tom, jak systém nastavit tak, abychom zvýšili důvěryhodnost a transparentnost nevládního sektoru. Neziskovky mají být výkladní skříní transparentnosti, nikoli jen vesele požírat státní či evropské dotace. Stát neustále novými zákony znepříjemňuje život všem svobodným občanům, přichází se všemi možnými regulacemi, povinnostmi, snaží se z pracovitých občanů vyždímat každou korunu a je jedno, jestli na daních, poplatcích nebo pokutách. Ale aby sám kontroloval, jak s penězi daňových poplatníků nakládá neziskový sektor, to neřeší. Nechybí nám jen měřítko kvality neziskovek a dotovaných programů, kterým každoročně plynou miliardy korun, ale také vynutitelná odpovědnost státu za umožnění neúčelného využívání veřejných peněz," ukončil své vystoupení senátor Ivo Valenta.