"Je mou zákonnou povinností předložit vám k projednání Výroční zprávu o činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013. Připomínám, že o rok dřív, v roce 2015, byly v Ústavu dokončeny veškeré systémové změny, organizační i koncepční, které bylo nutné provést. Bylo to období velmi náročné, ale srovnání let minulých a loňského roku jste sami mohli pozorovat, že už konečně došlo k uklidnění situace kolem Ústavu. Že už Ústav nebyl zneužíván k politickým konfrontacím, diplomačním kauzám veřejně činných osob apod.," zahájila projev Emilie Benešová, předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

"Četné odborné výstupy historiků, badatelů, archivářů, vzdělávacích metodiků, jasně ukazují, že se Ústav i Archiv proměnily v instituce vědecké a spolehlivé. Rok 2016 tedy konečně probíhal ve znamení stability. Stabilita byla nutná k tomu, aby se Ústav konečně mohl naplno věnovat úkolům, které mu ukládá zákon. Ty úkoly totiž až donedávna zůstávaly pouze v rovině rétorické. Jde především o projekty týkající se Státní bezpečnosti. Možná vás to překvapí, ale o tomto fenoménu se celou dobu pouze hovořilo. Ovšem teprve po provedení systémových a koncepčních změn byl zahájen skutečný výzkum podstaty organizace a způsobu práce StB," pokračovala dál předsedkyně.

"Výzkumné týmy Ústavu byly posíleny, počet historiků se téměř zdvojnásobil. Byly vytvořeny projektové týmy zabývajícími se jak nacistickými, tak i komunistickými aparáty. Tuto výzkumnou vědeckou činnost považujeme za nejdůležitější. S výzkumnou vědeckou činností úzce souvisí činnost publikační. Kvantitativní, ale zejména kvalitativní nárůst je patrný i v této oblasti. Ať už se jedná o vydávání publikací, pořádání konferencí, seminářů či výstav nebo o výstupy v médiích. Kvalita a rostoucí serióznost Ústavu je patrná. Historici i badatelé jsou zváni na odborné zahraniční konference. Byly vytvořeny nové koediční řady ve spolupráci s renomovanými nakladatelstvími, jako jsou Academia, Karolinum, Nakladatelství Lidové noviny. Roste počet grantových projektů. Ústav se stává seriózním spolupracovníkem, na nějž je možné se spolehnout," konstatovala dál Benešová.

"To vše je výsledkem změn provedených v předchozích letech. Ukázalo se, že systém projektového řízení, spuštěný v dubnu 2015, se osvědčil. Každý projekt prochází čtvrtletní reflexí spojenou s motivováním jeho řešitelů. Tím došlo mj. k tomu, že rukopisy jsou odevzdávány včas a je možné dostát závazkům uvedeným v edičním plánu. Další činností, které je věnována velká pozornost a která je do značné míry pod drobnohledem veřejnosti, je vzdělávání. Během uplynulých tří let se podařilo vybudovat kvalitně obsazené oddělení, které pořádá semináře a vzdělávací kurzy pro učitele, připravuje pro ně vzdělávací materiály, ale věnuje se také výzkumu v oblasti didaktiky, dějepisu a paměťové kultury. I tato činnost byla opatřena koncepčním dokumentem, který vstoupil v uplynulém roce v platnost," poznamenala Benešová.

"Ráda bych zmínila alespoň jeden konkrétní počin roku 2016, a to především výstavu s názvem Rozkulačenost – půl století perzekuce selského stavu. Na této výstavě spolupracoval Ústav spolu s Národním zemědělským muzeem v Praze a nedávno byla tato výstava oceněna zvláštní cenou Gloria Insali. Ústav ale spolupracoval i se zahraničními institucemi. V rámci této spolupráce vznikla například mezinárodní konference Jáchymov ve 20. století – místo paměti evropských dějin, na níž se kromě Ústavu podílelo také Karlovarské muzeum, Newyorská univerzita v Praze a mnichovské Colegium Carolinum. Nově se začala rozvíjet spolupráce s evropskou sítí Paměť a solidarita," konstatovala předsedkyně Ústavu. 

"Stejně jako v minulých letech bylo samozřejmostí plnění úkolů vyplývajících z dalších legislativních norem. Především jde o agendu přikázanou zákonem o třetím odboji, kde naprostá většina žádostí, které byly zaslány ministerstvem obrany v letech 2011 až 2016, byla v loňském roce vyřízena. Úspěšně probíhá digitalizace jak v Ústavu, tak i v Archivu, a to na několika pracovištích. Probíhá, ale není už tak živelná, jako tomu bylo donedávna, ale provádí se podle přesně daných pravidel, která akcentují všeobecně přijímané mezinárodní standardy. Sice nepořizujeme ročně miliony skenů, což bylo v dobách minulých jediným kritériem této činnosti, ale zatímco výsledky minulé digitalizace se ukázaly z velké části jako nepoužitelné, nově se vše naskenované důsledně kontroluje a kontrolují se i skeny pořízené právě dřívějším chaotickým způsobem. To samozřejmě zdržuje, ale musíme se s tím nějak vyrovnat, protože kdybychom to nechali v dřívějším stavu, bylo by to stejné, jako bychom naházeli miliony stran archiválií na jednu hromadu a chtěli po badateli, aby si z toho vybral to, co potřebuje," přirovnala  předsedkyně.

"K přelomovým počinům pak jistě patří spuštění dálkového přístupu k digitalizovaným archiváliím. Toto dlouho očekávané přání veřejnosti se konečně podařilo splnit. Přístupný je zatím jen zlomek toho, co bylo naskenováno, ale postupně přibývají další a další skeny v návaznosti na probíhající kontrolu. O tom, že v Ústavu jsou procesy nastaveny správně, se můžete přesvědčit i prostřednictvím zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, který provedl rozsáhlou kontrolu ukončenou v roce 2016. Nejzávažnější systémové nedostatky spadaly před rok 2013 a podařilo se je napravit právě díky provedení organizačních a koncepčních změn. Tyto změny sice u některých lidí vyvolávaly odpor a ten se dostal i do médií, ale v současnosti už je jasné, že to byly změny úspěšné," má jasno  Emilie Benešová.

"Vláda České republiky ve svém usnesení z 5. prosince 2016 pozitivně ohodnotila skutečnost, že Ústav i Archiv provedly zásadní systémová opatření na základě vlastních zjištění ještě před rozhodnutím o zahájení kontroly NKÚ," uvedla předsedkyně Ústavu, aby ještě jedno dodala ke zprávě  malé ohlédnutí.

Grulich: Zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů 2016 zamítnout!

"Letos 1. srpna uplynulo právě 10 let od doby, kdy vstoupil v platnost zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu a Archivu. Cesta k jeho konečnému schválení, jak jistě víte, nebyla jednoduchá a počáteční působení obou institucí bylo spíše rozporuplné. Rada, která byla zvolena na konci roku 2012, a tedy většině jejích členů letos končí mandát, se od počátku shodla na tom, že jejím hlavním úkolem je uvést činnosti, které jsou zákonem uloženy Ústavu i Archivu, do souladu s tím tak, aby se obě tyto zákonem zřízené instituce staly respektovanými vědeckými pracovišti, které budou nestranně hodnotit zákonem vymezené časové období, budou dokumentovat nacistické a komunistické zločiny, přičemž budou spolupracovat s obdobně zaměřenými institucemi doma i v zahraničí a výsledky svého výzkumu budou předkládat veřejnosti formou výstav, seminářů, publikací, odborných konferencí a diskusí. To jim ukládá zákon. Tyto snahy se zpočátku setkávaly se značnou nelibostí především některých zaměstnanců a trvalo dlouhé dva roky, než se podařilo situaci stabilizovat. Ale první výsledky jsou zcela jasně patrné. Obraz obou institucí se v posledních letech postupně proměnil, a to jak v očích laické, tak i odborné veřejnosti. Důkazem toho například je i jejich mediální obraz. Jistě jste si všimli, že Ústav ani Archiv se nevyjadřují k nejrůznějším politickým a zpolitizovaným kauzám, pokud o to nejsou výslovně požádány, ale i tak jsou jejich výstupy korektní a podložené fakty. V médiích se stále častěji objevují prakticky jen odborná sdělení, zaměstnanci se zúčastňují především odborných diskusí. Základ byl položen, ale zatím jen velmi křehký. Je potřeba delší časové období. Ústav i Archiv potřebují stabilitu, potřebují klid na práci jako každá jiná vědecká instituce," uzavřela své vystoupení  Emilie Benešová, předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, aby senátorům připomenula, že za několik měsíců budete volit nové členy Rady. "A já přeji Ústavu i Archivu, abyste měli šťastnou ruku," dodala na úplný závěr.

(ps, Prvnizpravy.cz, foto: z TV)