Ale zároveň s pracující většinou, která považuje za normální život život v tvůrčí práci, je ještě i menšina, která považuje pro sebe za normální sklízet tam, kde orali a seli jiní, a vidí v tom své poslání. Dovedeno do krajnosti ona se odkazuje od občasné sklizně tam, kde seli jiní, a trvá na svém systémovém právu organizovat ostatní k orbě, setbě a sklizni, uzurpujíce si při tom i právo na „spravedlivé“ rozdělení „úrody“.