ROZHOVOR „Když pak čtu reakce syrských biskupů na pomoc Ruska v boji proti teroristům (ech pardon, proti demokratickým silám), kteří se shodují na tom, že bez zásahu Ruska by už nebyl v Sýrii možná ani jeden křesťan, napadá mne jediné: ‚Není on ten Gabal umanutej hajzl, který fandí eliminaci křesťanů na Blízkém východě a nejsou lidovci bandou debilů, když si z něj udělají krajského lídra?‘,“ říká katolický kněz Evermod Jan Sládek.

Tomáš Halík zmínil při svém kázání jedno svaté přijímání v minulosti, jehož se měl zúčastnit muž s plackou s přeškrtnutým minaretem „Islám tady nechceme“. „Hlásí se tím k hnutí pana Konvičky, Okamury a těchto lidí. Kdybych si toho včas všiml, svaté přijímání bych mu nepodal, protože není možné, aby ti, kteří se hlásí k ideologii nenávisti, přistupovali ke stolu Páně. My jsme dlouho měli velkou potíž, až do slov papeže Františka, abychom našli místo u stolu Páně pro ty, kteří jsou ve velmi komplikovaných životních situacích. A papež říká: ‚Buďme milosrdní‘,“ řekl Halík, ale s tím, že však není možné, aby „ke stolu Páně“ přicházeli lidé, kteří se hlásí k nenávisti. Co si o tom myslíte? Je správné, že katolický kněz odmítá dát přijímání těm, kdo nechtějí islám v ČR? Nemělo by to být vlastně definicí katolíka, že „nechce islám v ČR“? Tedy, že chce, aby všichni bylo jedno a aby se lidé dobrovolně stali součástí jednoho Ovčince s jedním Pastýřem a jednou Vírou?

Halíkova story o svatém přijímání a placce je tak dojemná, ach! Jakou péči a energii padre Halík věnuje mezináboženské toleranci a prosazení milosrdenství a zároveň s jakým nasazením bojuje proti nenávisti…

Někdo nosí placku, i vícero placek, aby prezentoval své záliby, názory, sympatie či antipatie… „Plackovým obdobím“ si asi prošel či projde každý lidský jedinec, možná až na padre Halíka, jenže ten má tak rozkošatělou publikační činnost a ve veřejnoprávních médiích je mu poskytováno tolik prostoru, že ani žádnou placku nosit nemusí. Kdybychom pozorně prošli několik článků z pera tohoto žijícího a neustále oceňovaného velikána, zjistili bychom, že by na svém sáčku nosil placek víc než veterán Velké vlastenecké války.

A nápisy na plackách? Jen namátkou: „Zeman není mým prezidentem“, „Duka je oleandr moci“, „Dalajláma je můj vzor“, „Naší spásou je EU“, „Miloše (Zemana) do koše“, „Vašku Havle, vrať se!“ „Vašku Klausi, ztrať se!“, „Prezidenta vám dělat nebudu, protože jste pitomci“, „Muslim je náš kamarád“, „Imigranta do každé rodiny“...

Pokud se týče samotného hypotetického odmítnutí podání svatého přijímání, beru to jako Halíkovo přiznání se k nepozornosti. Ten, jemuž nic neunikne, který si všímá jakéhokoli směřování kohokoli v politice místní i světové, který přesně ví, co má kdo dělat, jak myslet, jaký je ten jediný správný postoj k imigrantům, přehlídne placku s přeškrtnutou mešitou, i když je to známka příslušnosti k „nejspodnější spodině primitivů“. Ale i přes toto své pozorovací škobrtnutí rozvíjí teorii a srdceryvný příběh, co by dělal, kdyby si všimnul včas a toto své rétorické cvičení produkuje jenom kvůli tomu, aby si „vyřídil účty“ s Konvičkou a Okamurou a sám sebe ohodnotil jako nejvěrnějšího stopaře a nejpilnějšího študentíka papeže Františka… Za mého mládí bylo běžné, že se na takováto expozé reagovalo slovy „kdyby byly v píp ryby, nemusely by bejt rybníky“.

Možná by pan présor Halík měl navrhnout proškrtání katolického seznamu světců, protože takových, kteří tam, kde byli, islám nechtěli, je mezi světci asi na Halíkův vkus příliš mnoho.

Kteří?

Například svatý Bernard, velký propagátor křížových výprav a autor konstitucí řádu templářského; svatý Jan Kapistrán, obránce Bělehradu; Kordóbští mučedníci, umučení proto že veřejně hlásali křesťanství a někteří z nich byli umučeni za svou konverzi z islámu na katolickou víru; mučedníci z Otranta, kteří si raději nechali setnout hlavu, než aby konvertovali k islámu, a tak bychom mohli pokračovat. Prostě před panem profesorem je ještě tolik práce…

{relatedarticles title="Psali jsme:" articles="498537,495351,495274,491260" /}

Jaký postoj tedy v minulosti měla katolická církev, papežové, biskupové, světci vůči islámu? A jaký postoj k němu zaujali katoličtí panovníci?

Svatý Jan Damašský považoval islám za jednu z mnoha křesťanských sekt a nelze se mu nedivit, zjednodušeně se dá říci, že Mohamed založil sektu ovlivněnou ariánským křesťanstvím, ovšem beze křtu…

I naši věrozvěstové Cyril a Metoděj jsou zmiňováni jako úspěšní názoroví oponenti Mohamedova učení.

Myslím, že cesta svatého Františka za sultánem s nabídkou, aby se stal křesťanem, je notoricky známá. Zmiňuji ji jen proto, že si nedokážu představit tohoto světce, jak se trmácí lán světa, aby sdělil sultánovi, že je jeho víra v pořádku a že je vlastně jedno, čemu věří, hlavně když bude „milej a hodnej“.

Ze světců, které by dnešní katoličtí libomudrcové označil za islamofobní, je mi sympatický františkánský mnich Jan Kapistrán, který léta působil i v Čechách a na Moravě. Ve svých sedmdesáti letech, na tehdejší poměry již stařec pokročilého věku, svým jednáním vlastně rozhodl o vítězství křesťanských vojsk nad muslimy v bitvě u Bělehradu v roce 1456. Vlastně svým jednáním a postoji připomíná jiného mnicha, který je zase významnou osobnosti z doby, kdy se rozhodovalo i o našem osudu, a to v bitvě u Vídně – Marka z Aviána.

Ze středověkých panovníků bych rád zmínil svatého Ludvíka IX., krále Francie, který se účastnil dvou křížových výprav, ale před bojem vždy upřednostňoval diplomatické jednání, což zpravidla muslimská strana odmítala, takže k bojům stejně došlo. Postoj našeho „Otce vlasti“ k muslimům snad ani připomínat netřeba… Takový byl středověk a zčásti i novověk, období které mívá zhusta přívlastek „temné“…

Není ale náhodou dnešní doba dobou temna, nebo alespoň dobou zatemnění rozumu? Myslím, že dokladů lze nalézti i ve veřejnoprávních médiích dostatek. A kdyby se to přesto nepodařilo, samotná oficiální a jediná správná mentalita PCMC (politická korektnost a multi-kulti) je znamením toho, že náš svět není zcela v pořádku. A o papežích, kteří by vybízeli ke křížovým výpravám, kteří by dokázali nazvat islám falešným náboženstvím, o těch si zatím můžeme jen nechat zdát nebo si o nich něco přečíst v dějepisné literatuře.

Co říkáte tomu, že obhájci homosexualismu současně hájí islám?

Jenom kroutím hlavou a díky své fantazii vidím drůbež s transparenty „Do každého kurníku aspoň jednu lišku, dva tchoře a čtyři kuny“. Jsou mezi námi prostě určití lidé, kteří projevují suicidiální sklony, a nejedná se jenom o takzvané menšiny. Naopak mám takový dojem, jakoby se dnes mnozí – včetně politiků – předháněli v tom, kdo se bude chovat suicidiálněji. Jestli to ono nesouvisí s jakýmsi vytrácením se zdravého selského rozumu ze společnosti. Ať již samovolným, protože myšlení bolí, nebo plánovaným, protože nemyslící masa je jaksi ovladatelnější...

V souvislosti s nedávným útokem v Barceloně, který je ještě dostatečně živý, si vzpomínám, že letos v únoru byla právě v Barceloně za podpory starostky velká demonstrace na podporu přijímání migrantů (někdo by mohl říci: karma jak sviňa – viz: http://zpravy.idnes.cz/barcelona-demonstrace-uprchlici-dod-/zahranicni.aspx?c=A170219_090147_zahranicni_aha ), takže i tyto skutečnosti mají určitou a pro inteligenci nás Evropanů ne zrovna lichotivou vypovídající hodnotu… A jediná reakce těch, kteří mají ruce na kormidle, bude nejspíše výzva k „semknutí“ a silná slova, že tyto podlé útoky neovlivní náš život...

Ve skutečnosti však přibude v ulicích měst vojáků a policistů po zuby ozbrojených a na pěších zónách přibude zátarasů proti automobilům… Snad každý rozumný jedinec, který sleduje nynější světové dění, pozoruje, že současní političtí lídři vlastně nevědí, co s nastalou situací dělat – a heslo paní Merkelové „My to zvládnem!“ zní spíše jako bezradný skřek pološílené osoby, než jako slova rozumné vědkyně, u které lze předpokládat mozek schopný analytického uvažování…

Nechceme přijímat migranty, ale podporujeme syrský režim, který je k nám žene, říká pro DVTV poslanec KDU-ČSL Ivan Gabal. Z Damašku bychom se měli stáhnout, děláme tam špinavou práci pro Američany, podporujeme tak režim a za ním skryté Rusko, tvrdí také Gabal. Pro Rusy jsme svým úspěchem na demokratickém Západě větší problém než Francie a Německo, chtějí u nás mít vliv na volby, dodává... Co vy na to jako člověk, který do Sýrie jezdí?

Pan Gabal je podobně zajímavým studijním materiálem jako genderové to, které si říká Marie Feryna. Tak jako Feryna trpí heterofobií, tak Gabal trpí již léta Assadofobií a rusofobií, ke které se posledním rokem přidala fobie z fungující české ambasády v Damašku... Kdyby tento nelidovec neměl tak privilegované místo na lidoveckém žebři funkcí – v následujících volbách je lídrem ve Středočeském kraji – byl by k smíchu. Jenže zrovna tento pán má prostor v médiích kdykoli si zamane, sám je aktivně zapojen v onom „ouřadě pro jedinou správnou pravdu“ pod hlavičkou Ministerstva vnitra, takže nejspíše se řídí goebbelsovským heslem, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Je takovým tragikomickým hrdinou, který transparentně poukazuje hned na několik slabostí několika uskupení.

Začneme-li oním „úřadem pro boj s nepravdou“, je komické, že blízký spolupracovník této PRAVDY uvěřil mediálním lžím o tom, že Assad vehnal vlastní lidi do války, že zabíjí vlastní lidi chemickými zbraněmi. Že na světe není krutějšího diktátora než je očař z Damašku – možná trpí Gabal i strachem z doktorů. Že paní velvyslankyně v Damašku slouží cílům Putina. Že všichni podřezávači krků v Sýrii a okolí bojují za demokracii. Kdyby pan Gabal byl kravák v Horní Dolní, bylo by zábavné ho poslouchat v páteční večer u píva, jenže on je poslanec.

Postoupíme-li k partaji, kterou hodlá reprezentovat další volební období, tak demonstruje její nekřesťanskost, ač ji má v názvu, zároveň i bezradnost a neuchopitelnost její politické linie. Pokud ona linie není jen a pouze „snahou být u všeho a všude“. Je mi záhadou, jak je možné, že strana mající v názvu křesťanství udělá krajského lídra z člověka, který se netají sympatiemi k těm, kteří právě křesťanům v Sýrii, ale i v Iráku, způsobují tolik zla, a přál by si pohnat k mezinárodnímu soudu toho, který je jakousi zárukou přežití křesťanů v Sýrii, tedy pana prezidenta Asada.

Když pak čtu reakce syrských biskupů na pomoc Ruska v boji proti teroristům (ech pardon, proti demokratickým silám), kteří se shodují na tom, že bez zásahu Ruska by už nebyl v Sýrii možná ani jeden křesťan, napadá mne jediné: „Není on ten Gabal umanutej hajzl, který fandí eliminaci křesťanů na Blízkém východě a nejsou lidovci bandou debilů, když si z něj udělají krajského lídra?“ a „Není ona vlastně celá KDU vhodným studijním materiálem pro ty, kteří se zabývají fenoménem zvaným politická sebevražda?“

Přejdeme-li do sféry „říká se“, můžeme se zastavit u informace, která praví, že pan Gabal je placen CIA. Kdyby to ovšem byla pravda, tak by to svědčilo o zoufalství této agentury, nebo o chorobné spořivosti její věrchušky. Vždycky jsem totiž předpokládal, že CIA má jednak neomezený rozpočet a druhak že si vybírá ke spolupráci kvalitnější materiál, než je varianta na Pepka Vyskoče ze Švejka. Takže pan Gabal je takovým rébusem, který možná jednou někdo rozluští, nebo je reprezentantem skupiny lidí, o kterých se říká, že je buď „blbej, nebo navedenej“.

www.parlamentnilisty.cz