Všimli jste si toho taky? Asi před deseti dny, navzdory setrvale krásnému počasí, se “cosi” najednou ve vzduchu změnilo. Ano, “svatá Anna - chladna zrána”. V období prvního až třetího srpnového týdne se najednou v přírodě kolem přepne nějaký neviditelný přepínač a všechno je jinak. Noci jsou chladné, jak by poznamenal Limonádový Joe. Dozrávají ovoce a i když je ho letos málo, sklízí se a zavařuje, a někde ve vzduchu (snad to není polašná zpráva) téměř neznatelně zavane jehličí od Vánoc.
Co je ale důležité je, že - pokud si téhle změny všimneme - většinou nevíme, jak ji využít pro své zdraví. Přitom je to naprosto zásadní období. Může nám nejen pomoci zhubnout či se lépe vypořádat s onemocněními, považovanými v západní medicíně za takzvaně chronická - čili neléčitelná. Především můžeme právě teď, na přelomu léta a podzimu, udělat něco skvělého pro své budoucí zdraví v nadcházející zimě - a navíc velmi jednoduše. Pomůže nám docela obyčejná a současně neobyčejná věc: jídlo. Jenže to, které je pro nás v tomto období to pravé.
Evropské vědomosti o podobných záležitostech se téměř ztratily. Naštěstí si ale můžeme “vypomoci” z jiných tradičních systémů. Staří Číňané - a staré národy vůbec, i ty evropské - měly větší schopnost pozorovat svět kolem a přizpůsobovat se jeho předem daným rytmům. Když se člověk sladí s větším celkem, v němž žije, celkové zdraví a vitalita na sebe nenechají dlouho čekat. A co pro to dělat právě teď?
Některé nauky tradiční čínské medicíny považují pozdní léto za období samo pro sebe. Už to není léto a ještě nejde o podzim… a právě tento koncept nám může notně pomoci. Potřebujeme totiž také “sklidit” a připravit především náš zažívací trakt - ale nejen on - na zimu. Posilovat musíme především “střed” - tedy slezinu, slinivku a žaludek, náležející k hybateli čili archetypální energii Země, stejně jako sama sklizeň.
Stejně jako Země nás totiž vyživují a dodávají nám energii pro celý náš život. Zkrátka, jak nám ve škole čínské medicíny říkával pan doktor Jiří Bílek, “nikdo jiný než naše slezina nám v životě nikdy nic nedá.” Pokud slezina a žaludek nefungují, jak mají, nejenže máme málo síly, včetně té, kterou potřebujeme na obranu těla před útoky zvenčí, ale dochází i ke zpomalování všech procesů látkové výměny a “stagnující tekutiny” znamenají hromadění toxinů v těle… a většinou časem buď obezitu, nebo nemoc, nebo obvykle obojí.
Další věcí, kterou nám zvláště letos může být užitečná tisíciletá čínská moudrost, je zjištění, že horko z mimořádně parného léta může v těle jaksi “zbýt”. A pokud se nepročistí - a zvláště pak pokud se dá dohromady se slabou slezinou - pak se, jak říkají Číňané, v těle “uvězní” a vybublá později na povrch v podobě různých zimních infekcí, jakmile se tělo oslabí.
Jak takové věci, jako jsou trochu exoticky znějící termíny “posílení středu” a “pročištění horkosti” dosáhnout? Naštěstí jde v základu o věc docela primitivní. Jak to s většinou jednoduchých věcí bývá, jen ji musíme znát - což vůbec není banální. Také nejde jen o to co jíst, ale současně i jak.
Slezinu (do níž čínská medicína počítá i slinivku) a žaludek totiž nejvíce oslabují nepravidelné jídlo, vynechávání jídel (především pak snídaně), a zvyk jíst ve spěchu či stresu: u počítače v práci, na “pracovním" obědě či večeři.
Kdekoli jinde než ve Francii by si měli ti, co dbají o vlastní zdraví, pracovní obědy zakázat, protože z pracovního oběda slovo oběd obvykle velmi brzy mizí a zanechává pouze pracovní jednání, při němž moc nevnímáme, co do sebe vlastně cpeme.
Jak říkají Číňané: žaludek nemá zuby. Začátek zdravého stravování tedy nespočívá v rozpise jídel od výživového poradce, ale především v nalezení času pro sebe, který nám umožní jídlo jednak pořádně rozkousat a pořádně si ho prostě... užít. Užívání v tomto ojedinělém případě není jak známo jen psychologický trik: pokud totiž vylučujeme více slin, což se děje, když nám jídlo chutná, děláme svému žaludku a dalším trávicím orgánům velmi dobrou službu…
Kromě toho je třeba respektovat denní rytmus našeho těla. Trávení je prostě nejaktivnější mezi sedmou a devátou ranní. Leckdo jistě zná přísloví o snídani, kterou je nutné sníst o samotě, zatímco o oběd se lze dělit s přítelem a večeři rovnou nabídnout nepříteli.
Když vynecháme snídani, celý proces se pořádně nerozeběhne a uvnitř není “z čeho vařit”. Ideální snídaní jsou polévky nebo rýžové kaše - teď s přídavkem například kořenové zeleniny nebo třeba povařeného pórku.
Samozřejmě jde snídat i sladké - přidat do kaše med, oříšky, javorový sirup… ale se sladkou chutí bychom měli pracovat dosti opatrně, a to v průběhu celého dne.
Řečeno z hlediska západní medicíny, přemíra jednoduchých cukrů nám působí maximálně tak špičku v hladině krevního cukru a trávení nijak neposílí. Co nás zajímá jsou složité karbohydráty obsažené v celozrnných obilninách a rýži, fazolích a čočce i zelenině. Tyto potraviny navíc obsahují hodně vlákniny, která upravuje trávení. Pozoruhodné je, že podobné “moderní” poznatky - které staví na hlavu dřívější předpoklad, že chceme-li zhubnout, musíme hlavně vynechat karbohydráty - svým vlastním jazykem popisuje i prastará čínská tradice…
Ta ovšem současně dodává, že pokud chceme být zdraví, měli bychom se vyvarovat potravin, které “zachlazují” trávení a organismus zatěžují: především to platí o rafinovaném cukru, bílé mouce a mléčných výrobcích (lžička kvalitního bílého jogurtu odpoledne se nepočítá), ale také syrovém ovoci a zelenině. Ty bychom v pozdně-letním období už měli postupně nahrazovat vařenými potravinami. Vařením se sice v rostlinách ničí některé enzymy, ale tělo má možnost zbývající živinu lépe využít, což dále posiluje trávení.
Kromě toho můžeme zařadit potraviny štiplavé chuti, které takzvaně “otevírají povrch” a umožňují již zmíněnému zbytkovému letnímu horku vyjít ven. Jde samozřejmě o pálivá koření jako je pepř a chilli, ale také třeba zázvor, pórek a cibuli nebo bílou ředkev. Při citlivém žaludku a oslabeném trávení musíme samozřejmě opatrně, a spíše než šíleně pálivé karí si dát třeba vařený pórek… Více podobných potravin, včetně příjemných receptů, lze najít třeba v knížce MUDr. Ludmily Bendové Čínská dietetika v moderním světě.
Je ale jasné, že taková doporučení platí hlavně pro zdravé. A také, že většina lidí u nás je již dnes - alespoň z hlediska přírodního, tradičního či holistického zdraví - vlastně chronicky nemocná. Velmi často to pak platí o našem trávení a oběhovém systému. V případě, že trpíme nadváhou, nadýmáním, trávicími potížemi, únavami, slabou imunitou, poruchami krevního oběhu nebo cukrovkou (a tak bychom mohli v nekonečném seznamu “civilizačních” chorob pokračovat), samotná změna jídelníčku nám nepomůže, i když právě u ní by mělo jakékoli úsilí o uzdravení začít, nejen proto, že je jednoduchá.
Přesto si můžeme pomoci - a to nemluvím jen o návštěvě terapeuta některého tradičního systému, který nám předepíše bylinnou směs “na tělo” - ačkoli ji mohu jen doporučit. I pokud k takovému kroku zatím nemáme odhodlání, nebo na něj nemáme čas, můžeme pro sebe udělat ledasco dobrého sami.
Výborným pomocníkem jsou určitě medicinální houby. Takový korálovec ježatý je naprosto neocenitelným pomocníkem v boji se žaludečními a střevními potížemi - odstraňuje záněty zažívacího traktu. A jeho účinek je tak silný, že působí dokonce druhotně i na mozek. Nedávné studie na myších se zdají ukazovat, že tradiční užití korálovce “na nervy” je opodstatněné - zdá se, že může pomoci dokonce i při degenerativních či zánětlivých onemocněních mozku, jako jsou Alzheimerova choroba či demence.
Přitom jde o houbu, která u nás roste - ačkoli je chráněná a sbírat se nesmí. Ostatně, najít ji je nejspíš úkol pro zkušeného mykologa. Já osobně používám mycelium (tedy celou houbu s podhoubím, pěstovanou v kontrolovaných podmínkách a posléze namletou na prášek) od mého oblíbeného Pragonu. Z řady důvodů mám dojem se domnívat, že celá houba tak, jak ji příroda “vyplivla”, funguje lépe, než složitě laboratorně extrahované “součástky”. Ostatně i zmiňovaná myší studie se týká celého podhoubí a ne extraktu.
Další doporučitelnou houbou je maitake, česky trsnatec lupenitý nebo sírovec. I ta u nás roste a sbírat se dokonce smí, ale poznat ji není tak jednoduché, jako klasického hříbka (i ty jsou mimořádně zdravé, ale o tom asi raději později na podzim). Kromě toho je trochu problém z ní vymýt různé věci zvenčí, které se v ní kvůli struktuře její plodnice usazují. Takže i ji kupuji - v tomto případě nejlépe ve výhodném balení i s korálovcem.
Maitake je takový malý zázrak. V japonštině její jméno znamená “tančící houba”, někdy se tvrdí, že proto, že nálezce v Japonsku štěstím tančil, neboť byla vyvažována drahými kovy. Každopádně platí, že je bohatá na minerály, vitamíny B2, D2 a niacin, obsahuje vlákninu, polysacharidy (betaglukany, alfaglukany a další) a známé antioxidanty. Je doporučována při únavě, k posílení energetického systému, při nespavosti, podrážděnosti a duševní vyčerpanosti a rovněž přispívá k normalizaci látkové výměny.
Pomůže nám také zbavit se chronických zánětů, nachlazení či viróz. Snižuje četnost astmatických záchvatů a onemocnění dýchacích cest. Má pozitivní účinek na cévy, pomáhá snižovat cholesterol i krevní cukr, dále snižuje krevní tlak a pomáhá i při léčbě hemoroidů.
Zkrátka a po čínsku řečeno, i ona pomáhá odstranit “vlhkou horkost” (po česku řečeno zánět), která se nám někde v těle mohla různými způsoby v letošním velmi horkém létě vytvořit a později by nás mohla potrápit. Navíc - stejně jako korálovec a ostatní houby - má tu výhodu, že si jejím užíváním nemůžeme nijak podstatně ublížit. Samozřejmě i tak je lepší se o jejím užívání poradit s některým zkušeným praktikem čínské medicíny, ale to platí o všem.
A co se týče bylinek, kromě máty, kmínu a fenyklu můžeme podle Marie Treben posílit trávení, slinivku a slezinu třeba také měsíčkem, třezalkou nebo puškvorcem. Zarovnanou lžičku puškvorcového kořene namáčíme 12 hodin v šálku studené vody, poté výluh zahřejeme a scedíme. Uchováváme v termosce a před i po jídle vypijeme doušek. Pozor, puškvorec je relativně silná záležitost. Na obecnou podporu trávení se spíše dá doporučit čaj paní Treben z 100 g kopřivy, 300 g měsíčku a 100 g řebříčku. Server Kouzlo vůní zase uvádí měsíček, mátu a řepík ve stejném poměru.
Zkrátka - pokud se rozhlédneme kolem sebe a zaposloucháme se do pravidelně tikajících “biologických hodin” matky přírody, možná zjistíme, že ke zdraví či dosažení postavy, jakou bychom chtěli, není potřeba zas tak moc: trochu rozumného uvažování a naslouchání vlastnímu tělu, spojená s užíváním jídla jako daru - kterým, jak mnozí věříme, opravdu je.
I když platí, že nejen chlebem živ je člověk. Ale, to už je mimořádně nebezpečná "zakázaná" informace, jejíž pokračování si musí každý objevit sám.