ROZHOVOR Petr Trombik byl pražským zastupitelem za TOP 09 a poradcem primátora. TOP 09 byla podle něj ale podvod na voličích, a tak z ní odešel. Nyní kandiduje za SPD Tomia Okamury. Vysvětluje, co ho k tomu vede.

Proč jste tak náhle změnil politický kurz a přestoupil z TOP 09 do SPD?

Nešlo o náhlou změnu. Z TOPky jsem odešel před čtyřmi lety po vážných sporech o směřování strany a ostudném jednání pánů Kalouska a Schwarzenberga. Tehdy jsem si plně uvědomil, jak jsem se zmýlil: TOP 09 se nestala konzervativní stranou, jak v době svého vzniku deklarovala. Její eurofilní, multikulturní, protinárodní a proimigrační tendence jsou totiž s konzervativní politikou v naprostém rozporu.

Když jsem do ní vstupoval, měl jsem – a zřejmě to byl obecnější pocit naší veřejnosti – obavy z bezbřehého populismu Paroubkovy sociální demokracie i z Ivanem Langerema a jemu podobnými zcela „prokmotrované“ ODS. Volby tuto moji intuici následně potvrdily: TOP 09 sklidila úspěch, socdem sice zvítězila, ale jen velice těsně a Langer byl vykroužkován. Na současných preferencích TOP 09 je však vidět, že původní naděje v TOP 09 nevyprchala jen u mě, ale u velkého počtu voličů.

Proč jste však na kandidátce SPD do sněmovních voleb?

Na kandidátku SPD jsem byl doporučen národněkonzervativním spolkem Akce D.O.S.T., jehož Manifest jsem podepsal již před působením v TOP 09. Blog Tomia Okamury jsem samozřejmě sledoval od počátku a dost mne bavilo, co si na něm již tehdy dovolil psát. Jenže politická strana, která by jeho názory a postoje reprezentovala, ještě v té době neexistovala. Díky jeho pracovitosti a odvaze to už dnes neplatí. Vážím si toho, že mohu dnes právě takovéto politické hnutí aktivně podpořit.

Jaké jsou vaše osobní priority a zkušenosti, které můžete SPD nabídnout?

S programem SPD se zcela ztotožňuji. Je však jasné, že některé jeho body bude dobré podrobněji rozvést. Týká se to například bezpečnostní problematiky, jež by měla být v normálním státě záležitostí nadstranickou. Vzhledem k tomu, že dnes nejsme plně suverénním, a tedy ani normálním státem, jenž může rozhodovat o vlastní bezpečnosti, se v této otázce od jiných volebních uskupení, zvláště těch mainstreamových, výrazně lišíme.

Brežněv pro stav, v němž se nacházíme, kdysi vytvořil termín „omezená suverenita“. V NATO a EU je to podobné, jen se tomu říká suverenita „sdílená“. Na cestě k normalitě bude proto nutné ono „sdílení“ nejprve rozvolnit. Což je úkolem přímé demokracie, referend, v nichž by se hlas národa mohl jasně projevit. Takový postup plně reflektuje název strany, za niž kandiduji.

Můžete to ještě více konkretizovat?

Každý stát má plnit určité základní funkce, jako jsou ochrana života, zdraví, bezpečí a majetku svých občanů. K tomu slouží navenek armáda a směrem dovnitř policie, respektive celý integrovaný záchranný systém, tedy policie, hasiči a další služby.

Jak jsme chráněni vůči vnějším hrozbám? Naše armáda se poněkud podobá armádě Haiti, o které se říkalo, že má víc generálů než vojáků. Máme i pár tanků a několik letadel, schopných humanitárně bombardovat cíle stanovené NATO či ozvučit bojiště, případně několik větších transportních letadel, využívaných k převozu koně Převalského do Mongolska.

V případě konfliktu však jistě budou schopna transportovat výsadek úředníků a zdravotníků, pod velením generála Petra Pavla i blíže, třeba na Ukrajinu.

Hezká ironie… A jak jsme na tom s bezpečností vnitřní?

Integrovaný záchranný systém funguje prozatím spolehlivě, policie, hasiči a další složky své úkoly plní. Je však otázka, zda je budou schopny plnit i v situaci zvýšené zátěže, například imigračního přílivu. Pokud vím, neziskovky jako Člověk v tísni, Evropské hodnoty a další, které odčerpávají miliardy z veřejných peněz, jsou do integrace cizinců žhavé. Moc však integraci nezvládají, ani integraci domorodců, což vidíme na takzvaně sociálně vyloučených obyvatelích.

Vím jistě, že ty miliardy by byly lépe využitelné ve složkách integrovaného záchranného systému, který je – s ohledem na aktuální i trvalé krizové hrozby – podfinancovaný. Pár roků jsem v krizovém řízení a plánování Ministerstva vnitra pracoval, vím tedy, o čem mluvím. Věnoval jsem se mu i jako zastupitel v Zastupitelstvu hlavního města Prahy a jako bezpečnostní poradce primátora. Integrovaný záchranný systém má samozřejmě základní funkce pro přežití populace – zvládání živelných pohrom, tedy požárů, povodní, selhání infrastruktury, dodávek vody a energií, jakož i epidemií, které sem budou zavlečeny a proti kterým je naše populace chráněna jak indiáni v Americe v dobách její kolonizace.

A jiné problémy naše společnost nemá?

Že je zde naprostá absence jakékoliv zahraniční politiky, je jasné. Tu přece „sdílíme“. Tak si uvědomme s kým. Jsou tu však i další problémy, které bude třeba radikálně řešit. Dnes zmíním jen ten, který mi zvláště leží na srdci. Vnímáme, jak naši budoucí existenci jako národa likviduje naše školství? Copak všechny ty mladé absolventy sociálních věd (či spíše pavěd) uživí nátlakové „neziskové“ organizace? Právě ve školách se bude spolurozhodovat o naši budoucnosti. Je nejvyšší čas vyrvat Ministerstvo školství z rukou lidí, jimž školní třídy a posluchárny slouží jen jako laboratoře pro jejich český národ zničující sociálně-inženýrské experimenty.

Dalo by se hovořit i o jiných tématech, ale pro dnešek to snad stačí. Nakonec SPD má svůj volební program, tak si dovoluji odkázat na něj.  

www.parlamentnilisty.cz