Pořád slyšíme o tom, že nemáme muslimy házet do jednoho pytle. Proč ale do jednoho pytle hází paní Šabatová všechna náboženství? Ano, většina muslimů je umírněná. Ale podstata celého problému je v tom, že nejde o umírněné muslimy, jde o radikály. Přesně jako šlo o radikály např. v dobách nacismu. Všichni Němci nebyli nacistická vraždící monstra. Mnoho z nich s vražděním nesouhlasilo. Jenže radikálové udávali směr. Uvádí se, že v islámu je 15-20% radikálů, což je 180-300 milionů… to je velice vysoké číslo.

Takže většina těch umírněných ze strachu raději mlčí. Našlo se pár odvážných muslimů, kteří se proti radikálnímu islámu ozývají, jenže co se děje? Buď jsou ze strany radikálů zastrašování, trestáni, nebo rovnou likvidováni (je na ně uvalena fatwa). A aby toho nebylo málo, tak je ještě někteří západní sluníčkáři označují jako netolerantní xenofoby (tak tomu říkám chucpe).

Jedním z řešení je se s touto umírněnou většinou spojit a společně bojovat proti radikálům. Problém tkví bohužel v tom, že my jim nijak nepomáháme. Ti umírnění, kteří se odvážili ozvat, například říkají, že máme zakázat zahalování žen, protože to podporuje právě radikály. Že to brání integraci muslimů do společnosti. Jenže to my považujeme za „nehumánní“. Dále říkají, že by se měla zakázat výstavba nových mešit, protože v mešitách dochází k největší radikalizaci a tam se nejvíce verbují džihádisté. Jenže to taky považujeme za „nehumánní.“

Ve Velké Británii nedávno zavedli právo šaría. Sice zatím „jenom“ do dědického práva, ale vzniká tak paralelní právní systém, který diskriminuje ženy, děti a jinověrce. Naše společnost nejenže nijak nepomáhá umírněným muslimům, naše společnost nahrává právě radikálům… Jak řekl turecký prezident Erdogan: „Demokracie je jen vlak, který nás dopraví kam potřebujeme a pak z něho vystoupíme. Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety, věřící naši vojáci…“

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová dospěla k závěru, že Střední zdravotnická škola nepřímo diskriminovala žákyně, když jim zakázala nosit muslimský šátek, který je projevem jejich náboženského přesvědčení navenek. V tom případě se diskriminačně chová Francie, Belgie, Itálie i Švýcarsko, kde je zákaz zahalování. Tento zákaz potvrdil i Evropský soudní dvůr.

Paní Šabatová argumentuje taky tím, že islám je náboženství. A když někomu odepíráme nošení náboženských symbolů, tak jej diskriminujeme. Jenže v tom případě paní Šabatová udělala to, co sama všem vyčítá… Hodila všechna náboženství do jednoho pytle. Ale náboženství nejsou stejná. Nebo chce paní Šabatová tvrdit, že islám je stejný jako např. buddhismus?

Podle teorie paní Šabatové, kdyby byl nacismus prohlášen za náboženství, tak nacisté mají právo dělat to, co chtějí a čemu věří… Neměli bychom náboženství posuzovat jednotlivě? Podle učení konkrétního náboženství? A podle následných činů a skutků? Proč paní Šabatová takovým způsobem paušalizuje, když jindy paušalizaci tvrdě odsuzuje?

Ví paní Šabatová, že v mnoha islámských zemích jsou ženy k zahalování nuceny? Dokonce tam chodí i tzv. „módní policie“ a špatně zahalené ženy trestá (většinou bičováním). Jak ombudsmanka ví, jestli ty 2 žákyně ze Somálska nebyly k zahalování nuceny? V tom případě jim moc nepomohla, právě naopak…

Zdroj: Blog autorky