Ještě se kouřilo z trosek malajsijského letadla a upovídaný Obama už ohlásil světu viníka. Drtivá většina médií, jako na povel, obvinila a jedním dechem hned odsoudila ruské separatisty, Rusko, EU okamžitě zahájila sankce. Takřka nikdo tehdy nepátral, neptal se po důvodech, proč by tihle separatisti, za přispění Ruska, tak nesmyslně sestřelovali dopravní letadlo. Stal se z toho prostě fakt, přestože na známou otázku – Komu to posloužilo? Existuje jasná odpověď – rozhodně tedy nikoliv zmíněným separatistům, Rusku. Vždyť to přece bylo cosi jako výstřel z Aurory, který okamžitě odstartoval protiruské sankce, nebývalou mediální kampaň – masáž.

Černý diktátor z Bílého domu: Jejda, já se asi posral…

Po té dlouhé době od zahájení oficiálního vyšetřování téhle tragédie, (tragédie je v tomto případě jediný výraz, na kterém se všichni mohou shodnout) je ale kupodivu, stále méně jasno, přestože vyšetřovatelé mají k dispozici množství relevantních důkazů. Okruh podezřelých se značně rozšířil, dokonce i kyjevská vláda v téhle záležitosti zásadním způsobem změnila rétoriku a rovněž, po Obamou ohlášených neprůstřelných důkazech, není vidu, ani slechu.

Na rozdíl od mnohých politiků a novinářů se ani s tím odstupem času, neodvažuju pojmenovat viníka tohoto zákeřného, odpudivého zločinu. Nechybí mi k tomu kuráž , ale spíše ta úžasná drzost – soudit bez spolehlivých důkazů, znalostí.

Ale, ať už konečný verdikt bude jakýkoliv, přijde mi naprosto nepochybné, že tahle tragédie byla zjevně politicky zneužitá. Moc nerad bych působil paranoidně, ale za daného stavu poznání, mi všechny ty okolnosti, více než pouhou neodpovědnost a zbrklost, připomínají spiknutí.