Břetislav Olšer – publicista

„V čem spočívají takzvané evropské hodnoty?“ položil si Putin řečnickou otázku. „Podpora státního převratu (na Ukrajině), uchopení moci se zbraněmi v ruce a potlačování těch, kteří nesouhlasí, za pomoci ozbrojených sil – co to je? Moderní evropské hodnoty? Zdá se, že našim kolegům je třeba připomenout jejich vlastní ideály,“. Je to už tragikomická situace, kdy hranice s Ruskem je obehnána od východu až na západ do Pacifiku vojenskými základnami, zatímco Rusko nemá v blízkosti řádově tisíce kilometrů od USA ani jednu vojenskou posádku. Opět stojí Putinova armáda proti bezprecedentní přesile třiceti armád EU, USA a NATO; kdo je zde asi skutečný Jekyll a Hyde…?

Prvním schizofrenikem byl Truman, díky Bohu, jediný státník na světě, který třikrát rozhodl o použití atomové zbraně hromadného ničení – Hirošima, Nagasaki a Korea, kde povolil generálu MacArthurovi použití jaderné zbraně též, avšak jen za přesně definovaných okolností (start nepřátelských letadel apod.), což se naštěstí nestalo. Tvrzení o rozhodujícím účinku atomových zbraní ostatně muselo vyhovovat i americkým představitelům. Zvyšovalo prestiž americké armády i celé země. Navíc projekt Manhattan stál dvě miliardy dolarů (zhruba 50 miliard v dnešních dolarech), takže bylo záhodno demonstrovat jeho úspěch; viz. zcela zničená dvě města a přes sto tisíc v několika sekundách mrtvých lidí. Z pohledu USA byla druhá světová válka jen především válkou v Pacifiku. Její začátek vyznačuje Pearl Harbor a konec atomový hřib nad Nagasaki. Tedy žádné desítky miliony mrtvých Rusů, boje o Leningrad, Stalingrad, Kursk, Moskvu, ani vyloděni v Normandii a obsazení Berlína… Nic, jen válka v Pacifiku. Jak americké…

Po tragické „konsolidaci vztahů“ s Japonci po 2. světové válce si USA uvědomily, že pokud chtějí být i nadále světová velmoc, musí zastavit pronikání komunismu a postavit se mu čelem. Vznikla tzv. Trumanova doktrína a Východní Asie se tak stala rozhodujícím místem střetu dvou světových ideologií. Přišla navíc Dullesova pyramidová teze, že padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky. Nastínil ji jeden z vysoce postavených státníků v USA. Prohlášení CIA se týkalo ochrany jihu Koreje, který se tak stal akutním ohniskem boje proti komunismu. Hranicemi nově vzniklých území měla být 38. rovnoběžka, která dělila Severní Koreu, výspu stalinistického režimu, a Jižní Koreu, vychovávanou západně orientovanými státy.

A válečné ztráty bojů, které k ničemu nevedly, protože sever zůstal komunistický a jih proamerický? Přitom USA přišly o více než 50 tisíc vojáků, Jižní Korea o 1 250 000, Severní Korea ztratila na 500 tisíc bojovníků, Čína téměř 900 tisíc a OSN skoro tři tisíce; celkem padlo přes 2,7 milionů vojáků. SSSR rovněž přiznal ztrátu 120 pilotů. Horší situace pro USA nastala o pár let později ve Vietnamu, když po deseti letech války s třemi miliony mrtvých, se komunistickou stala celá země…

V říjnu 1959 byla podepsána mezivládní dohoda USA s Tureckem o rozmístění třetí a poslední eskadry v Turecku. Na podzim roku 1961 se prezident J. F. Kennedy, asi největší Jekyll a Hyde, mafií ustavený politik, milující otec a sexuální maniak, rozhodl o instalaci 15 raket, jež byly vybavené jadernými hlavicemi o síle 1,4 megatun TNT. Rozmístění raket Jupiter v Turecku bylo tajné. Všechny byly odstraněny až v dubnu 1963 na základě tajné části dohody se Sovětským svazem o odstranění sovětských raket z Kuby, kam byly přivezeny na protest proti raketám USA v Turecku v roce 1962. Tím skončila Karibská krize…

Všechny světové agentury přinesly nedávno šokující zprávu; ve snaze vynutit si mír a konec komunistického severního Vietnamu, sáhl  další schizofrenik Jekyll a Hyde, americký prezident Richard Nixon, v duchu militantních vizí McNamary po jaderných zbraních. Na jedné straně vyhlašoval, jak chce světový mír, když se chystá na oficiální návštěvu Číny, přitom podváděl v akci Watergate, Na nikoho sice, kromě 12 milionů tun bomb a 72 milionů litrů Agent Orange či napalmu na Vietnam, nic atomového neshodil, ale zkusil jen použít jako drsný nátlakový psychologický prostředek. Kam se na něho hrabe Putin se svým smířlivých tónem. V říjnu roku 1969 totiž zamířily na Nixonův přímý rozkaz bombardéry B-52 s vodíkovými pumami na palubě k hranicím Sovětského svazu. Obří „vzdušné pevnosti“ prolétávaly několik dnů podél sovětských hranic. Nálože, které nesly, byly stokrát silnější než ty, které zničily Hirošimu a Nagasaki.

„Je to jediný známý okamžik, kdy nějaký prezident došel k závěru, že má smysl dělat, jak zahájí třetí světovou válku,“ napsal historik Suri v časopise Wired a dodal, že stačilo selhání techniky či nervů jedné ze stran a americké jaderné vydírání se mohlo zvrhnout ve strašlivý strategický střet. Jako během Kubánské krize. Rusové pochopitelně věděli, že B-52 jsou naložené nebezpečnými bombami. Dalo se to poznat nejen ze způsobu startu, který jim mohli ohlásit jejich agenti v USA, ale i z toho, jak často stroje tankovaly.

Nabubřelý Nixon prohlásil, že pokud mu Moskva nevyjde v otázce Vietnamu vstříc, „USA si vyhrazují právo jít svou cestou a použít vlastní metody k ukončení války. Chci, aby věřili, že jsem dosáhl bodu, kdy mohu udělat cokoli, abych zastavil válku. Ho Či Min pak bude sám za dva dny v Paříži žebrat o mír,“ řekl Nixon svému poradci Harrymu R. Haldemanovi. V Kremlu měli ale silnější nervy. Americký poker není ruská ruleta. A tak se po třech krizových dnech americké bombardéry obrátily a zamířily zpět na své základny. Když se historik Suri o 35 let později zeptal Kissingera, proč USA sáhly po tak riskantním kroku, měl šéf americké diplomacie jediné vysvětlení: „Bylo třeba něco dělat.“

A to se zdálo, že se konečně studená válka změní v pohodu, když se v roce 2010 stala Praha dějištěm přátelské schůzky prezidentů Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva, kteří podepsali mírovou odzbrojovací dohodu “New START”, jež nahrazuje původní dohodu START z roku 1991. Bylo jí zapotřebí; USA měly na 70 tisíc jaderných zbraní, o pár desítek tisíc míň jich bylo v Rusku. “Snižování jaderného arzenálu u USA a Ruska, které vlastní 90 procent světové kapacity, poukazuje na náš důležitý vůdcovský aspekt. Změnili jsme také formální politiku: země, které plní usnesení o nešíření jaderných zbraní, budou bezpečnější a budou mít více příležitostí, a ty, které je neplní, budou izolovány,” prohlásil po podpisu smlouvy Barack Obama. A neuplynula ani pětiletka a vztahy znovu mrznou, pokud by měl být Putin „Jekyll a Hyde“, což teprve řada amerických prezidentů, jejichž světová hegemonie měla název: atomové bomby a hlavice.

V roce 2013 létaly nad Korejským poloostrovem na pokyn Obamy další bombardéry B-52, uzpůsobeny nést jadernou nálož, kterou tentokrát skutečně měly. Severokorejský režim, z jehož zaostalé nejen vojenské techniky se směje celý svět, měl nůž na krku; prý musí počítat za své vyhrůžky i s dalšími americkými vojenskými kapacitami a ne jen s 28 tisíci vojáky, kteří jsou momentálně rozmístěni v Jižní Koreji. A znovu tady máme opakování děsivých částí dějin lidstva a nové Jekylly a Hydy, schizofreničkou se počátkem roku 2014 se stala i expremiérka Tymošenková.

Napřed po propuštění z vězení na Majdanu halekala do megafonu na banderovce: “Vy jste hrdinové, vy jste to nejlepší na Ukrajině,” aby vzápětí šokovala v rozhovoru s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Nestorem Šufryčem. “Jsem připravena chopit se zbraně a střelit toho šmejda (prezidenta Putina) do hlavy. Je třeba se chopit zbraní a jít vystřílet ty zatracený Rusáky. Kéž bych tam mohla být, dostali by místo Krymu h..vno. Doufám, že jakmile budu moci, tak zapojím všechny své styky a vyburcuji celý svět, aby z Ruska nezbylo než spáleniště.“ Na otázku Šufryče, co dělat s osmi milióny Rusů na Ukrajině, když jsou to všechno vyvrhelové, Tymošenková odpověděla: „Měli bychom po nich ksakru pálit atomovými zbraněmi…“

(Henry Jekyll byl úspěšný londýnský psychiatr zabývající se výzkumem lidské duše. Jeho objev látky, která dokáže v člověku potlačit nebo naopak vyvolat zlo, však vědecké kruhy zásadně odmítaly, Jekyll proto musel preparát vyzkoušet nejprve na sobě. Tak vznikl pan Hyde, bezohledný sobecký násilník a ničema neštítící se dokonce ani vraždy…)

Největším Jekyllem a Hydem jsou však Spojené státy; plná ústa svobody a demokracie, ovšem když přide na věc… Mnozí asi už zapomněli, že více než sto tisíc lidí podepsalo petici za odtržení Texasu, který byl anektován USA jako území Mexika. Washington se k petici postavil jednoznačně zamítavě. “Naši otcové-zakladatelé sepsali Ústavu Spojených států za účelem zformování dokonalejší unie,” uvedl Bílý dům. “V tom dokumentu zaručili právo na změnu vlády pomocí hlasování – práva, za které bojovaly generace Američanů. Ale nezaručili právo odejít.” Holt, svobodná Amerika; hlasovat sice svobodně můžete, ale jen pro ty věci, které my sami povolíme…

Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády včetně přidružených států s vnitřní samosprávou Portorika, Severní Mariany a samosprávných území Spojených států Guam, Panenské ostrov a Americká Samoa, kde je i vojenská základna USA. V roce 1950 došlo v městě Ponce k rebelii usilující o osamostatnění Portorika, ale ta byla pohotovou americkou armádní akcí rychle potlačena; jen se neví, jestli Jakyllem či Hydem… Proti těmto „demokratickým“ praktikám je Putin jen obyčejný žabař. Proč nemá mít Rusko stejné právo chránit své občany v Osetii, Abcházii, Čečně nebo na Ukrajině, resp. v Novorusku? Proč by jen USA měly mít tu výsadu „důsledně“ chránit své americké zájmy a své občany po celém světě…?

Také mezi diskutéry je rovněž pár Jekyllů a Hydů, třeba velevážený nick, který tvrdí, že „utečenců z Ukrajiny nejsou miliony, ale jen 188 000″, což si zřejmě spletl s údajem OSN o počtu uprchlíků, kteří požádali a dostali v Rusku azyl. Dozvěděl jsem se též, že NATO „nemá žádné dobyvačné choutky ani územní požadavky“, byť už má za sebou desítky invazí a anexí po celém světě, a pak jsem byl obohacen o sdělení, že se nesmíme nechat ovládnout dalším tyranem…

Inu, a není jím míněn Porošeko, co už zavraždit na tři tisíce Ukrajinců, ale Putin, jenž těm, kteří včas uprchli, dává ruský azyl… A těm na Krymu mnohonásobně vyšší platy a důchody…

Zdroj: Blog autora