Pro městské intelektuály burani, vidláci, primitivové, náckové. Jsou to ti, kteří když ve večerním vysílání slyší plky o „mužském privilegiu“ a „ženské rovnoprávnosti“, zvednou se, vypnou televizi a jdou spát.

To jsou ti lidé, které levičáci a libtardi nenávidí, ti, kterým se jen vysmívají.
To jsou ti, kteří přes to všechno zachovávají klid a mlčí. Nestrhávají pomníky, nedemonstrují. Když se stane jakákoliv katastrofa, právě tito muži dělají skutečné hrdinské činy – protože to jsou skuteční muži.

Na rozdíl od politicky korektních liberálů nevidí život rozdělený do rasových nebo genderových kategorií. Vidí lidi pomáhající lidem. Spontánní pomoc těchto mužů, kteří utvořili armádu dobrovolných záchranářů, byla fackou pro ty, kdo chtějí vidět jen „toxickou maskulinitu“, mužský šovinismus. Existuje mnoho příležitostí, a to nejen v případě katastrof, kdy jsou chlapské reakce dobré, ne-li život zachraňující.

Reportáž New York Times ukázala lodě záchranářů s namalovanými obrázky texaských vlajek a nahotinek. Muži byli nevyspalí, hladoví a ozbrojení. Kouřili cigarety. Mluvili sprostě. Dnešní feministky by z nich dostaly alergický záchvat. Pro lidi z Texasu jsou však právě oni hrdinové.

A ti chytřejší z amerických liberálů přiznávají, že to se šikanou „bílého heterosexuálního muže“ poněkud přehnali: „Je to pro nás všechny cenné ponaučení. Naše kultura potřebuje více Texasu a méně politické korektnosti.“