Proč se mlčí? Zatímco v Plzni jedou pro kámen k oslavě osvobození a uctění smrti jednoho amerického vojáka do Francie, o Dukle není ani slovo. V operaci bojovala vojska 38. armády 1. ukrajinského frontu pod velením maršála I. S. Koněva a část 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu gen. I. J. Petrova. 1. československý armádní sbor pod velením brig. gen. Jana Kratochvíla (od 10. 9. 1944 brig. gen. Ludvíka Svobody) byl součástí 38. armády.
A my je neznáme?
Jejich hlavním protivníkem byly divize XXIV. tankového sboru gen. tankových vojsk Walthera K. Nehringa (na začátku operace zastoupen genpor. Fritzem Beckerem). Tento sbor byl součástí armádní skupiny Heinrici složené z německé 1. tankové armády a maďarské 1. armády (genplk. Béla Miklós) pod společným velením genplk. Gottharda Heinriciho. Do obranných bojů zasáhlo také levé křídlo XI. armádního sboru gen. pěchoty Rudolfa von Bünau náležejícího k Heinriciho 1. tankové armádě. Dále pravé křídlo XI. SS armádního sboru (SS-Obergruppenführer a gen. Waffen-SS Matthias Kleinheisterkamp) ze sestavy 17. armády (gen. pěchoty Friedrich Schulz). Všechny tyto svazky podléhaly velení Skupiny armád Severní Ukrajina genplk. Josef Harpeho.
Rudá armáda (38. armáda) zde postupně nasadila zhruba 97.000 osob, 110 tanků, 1.700 děl a minometů. 1. čs. armádní sbor měl před operací přes 16.000 mužů a žen, 31 tanků a minometů.
1. čs. armádní sbor měl před operací přes 16.000 mužů a žen, 31 tanků a 263 děl a minometů. V řadách 1. čsas společně bojovali českoslovenští vojáci, kteří předtím bojovali v SSSR, Francii, na Středním východě, nebo prošli výcvikem ve Velké Británii, aby překročili hranice Československa a započali tak osvobozování své vlasti od nacismu.
Wehrmacht (17. armáda a 1. tanková armáda) do boje postupně nasadil zhruba 100.000 mužů, 240 tanků, 2.000 děl různé ráže, 110 útočných děl, 180 obrněných transportérů a 100 letadel.
Operace nebyla v původních plánech Rudé armády. Po vzniku SNP (29.8.1944) požádala Československá exilová vláda v Londýně v čele s prezidentem Dr. E. Benešem prostřednictvím velvyslance Zd. Fierlingera a náčelníka Československé vojenské mise gen. H. Píky, Sovětský svaz o pomoc. Žádosti bylo vyhověno a 38. armádě genplk. K. S. Moskalenka byl svěřen úkol urychleně, do čtyř až pěti dnů, připravit a zahájit útočnou operaci s cílem spojit se s povstaleckými silami na Slovensku.
Dne 28. 10. 1944 přešla vojska 38. armády s 1. čsas do obrany a KDO tímto skončila. Vzdálenost povstalecké armády v okolí Banské Bystrice od osvobozeného území byla vzdušnou čarou 180 – 240 km. Ve stejném dni skončil i organizovaný odpor povstalecké armády a zbytky jednotek, které ustoupily do hor, přešly na partyzánskou formu boje.
Navzdory tomu, že původní plán rychle proniknout na Slovensko a spojit se s povstalci se splnit nepodařilo, KDO byla přímou vojenskou pomocí SNP. Už mezi 8. a 13. září přinutila německé velení stáhnout ze Slovenska téměř 12.500 vojáků, což se bezprostředně projevilo na stabilizaci východního povstaleckého frontu. Až do konce října 1944 operace vázala početná německá vojska a znemožňovala německému velení nasadit část z nich proti povstaleckým jednotkám.
A nyní pozor: stále silnější lež, že Ludvík Svoboda vedl vojáky na masakr a dokonce dnes prozápadní fanatici buď chtějí vše umlčet, nebo z generála Svobody dělají šílence, který vedl vojáky na smrt! |