Dost lidí se mi posmívá, že se starám o obal na brambůrky a jiné výrobky. Prý jde jen o truchlivé rozpoložení stárnoucího člověka, namísto o svědectví křesťanské lásky. Ano, jsem starý, ale rád bych upozornil, že mládí automaticky neznamená neomylnost, pokrok a jasný úsudek. Zdaleka si nemyslím, že své pocity přeháním, když píši, že vše může začít odstraňováním křížů na fotografiích a končit odstraňováním křížů skutečných.

Jakmile začneme v kříži vidět nikoli symbol ukazující na Krista, křest, ale jen grafickou značku velké světové organizace křesťanského náboženství, se kterou můžeme zacházet jak s prázdným logem, pak jsme ztratili svou identitu. 

Žel Bohu, je to právě mé stáří a zkušenosti které mi říkají, že leccos podobného jsem už zažil. Moji mladí oponenti ani netuší, jak se modlím, abych se mýlil a jak bych byl rád, kdyby se vývoj v Evropě a ve světě ubíral dobrým a lidským směrem. Zatím se spíše zdá, že překvapivě vyrůstají nové generace aktivistů, kteří se budou lidem snažit říkat co si správně myslet, čemu věřit a budou se jim snažit zajistit to pravé štěstí, tak jak oni si ho oni představují.

Hospodinovy cesty ale nebudujeme z dotací, jako je spíše na nás, abychom je pokorně objevovali a kráčeli po nich.
*
Více budu nad reflexí debaty o křížích uvažovat v sobotním komentáři na Radio Proglas 16. září 2017 v 7.30 a v repríze v 18.20 hodin.