Dnešní blog věnuji panu Preslerovi, aby pochopil, co je to analytický text; že je založen na podrobném zpracování souhrnu všech zpráv, jež o analyzovaném subjektu nebo tématu zveřejnila sledovaná média v období, které bylo předmětem analýzy. Cílem je představit, popsat a analyzovat určitý problém či myšlenku. Následující analýza bude o Donaldu Tuskovi. Není to jen otázka posledních let a nic na tom nezmění ani fakt, že se nedávno v Katyni objímali předsedové vlád Tusk a Putin. Ke všemu Porošenko “bilakuje”, když poslal zvací dopis Obamovi, aby s US Army vyrazil na pomoc Ukrajině… Poláci byli vždycky v čele protiruské opozice – Brzeziński, papež Wojtyla, gdaňský elektrikář Walesa, bratři Kaczynští, disident Kuroň, první nekomunistický premiér Mazowiecki…

Donald Tusk

V mládí kouřil marihuanu, alkoholu se nevyhýbal a o tom, že by mohl být členem vlády, slyšel poprvé, když dělal střechy v norském Tromsö. Jako, když byla následnice britského trůnu Alžběta na svatební cestě lovit slony v Keni, kde ji zastihla zpráva o úmrtí jejího otce; byla v různých zemích Commonwealthu prohlášena královnou, manželský pár přerušil svou cestu a vrátil se zpět do Anglie. Jmenování polského premiéra Donalda Tuska předsedou Evropské rady, tedy prezidentem Evropské unie, je pro Polsko štěstí i problém zároveň. Vítezství šesté největší členské země EU. Jak poznamenal komentátor Bartosz Weglarczyk v deníku Rzeczpospolita, „nominace Donalda Tuska nás všechny vzdaluje Východu a přibližuje Západu“.

Jak napsal Michal Mocek, zajímavě jsou osudy obou Tuskových dědů; nemůže za ně, stejně jako Schwarzenberg za otce své ženy či Livie Klausová zase za toho svého. Jeden z těch Tuskových musel narukovat do wehrmachtu; byť přešel na stranu Spojenců a bojoval v řadách polské západní armády, nezachránil svého vnuka před obviněním, že dědeček byl údajně nacistický dobrovolník SD. (Sicherheitsdienst (SD) byla založena v létě 1932 a od počátku ji vedl nám tak „dobře“ známý Reinhard Heydrich. Sloužila jako zpravodajská služba SS a NSDAP. Často byla považována za sesterskou organizaci gestapa. Mezi léty 1933 až 1939 bylo SD spravováno jako nezávislý úřad SS, poté začala spadat pod Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA) a stala se jedním z jeho sedmi úřadů.)

Lidé z SD patřili k nacistické elitě. Neštítili se žádných zločinů. Po válce byla SD prohlášena za jednu ze zločineckých organizací nacistického Německa. Kdo byl v SD, nemohl být nuceně mobilizován do wehrmachtu, obhajuje Donald Tusk svého dědečka. Druhého Tuskova dědečka hladil po hlavě Hitler osobně. Premiérův předek totiž pracoval jako stavbař ve Vlčím doupěti a utrpěl těžké zranění, když se tam plukovník von Stauffenberg pokusil vůdce neúspěšně zabít. V nemocnici pak ležel se spoustou dalších, které atentát zasáhl. Hitler se na ně přišel podívat a bavil se s nimi. Aby se tomu vyhnul, údajně se tvářil Tuskův děd, že omdlel, a tak ho „vůdce“ prý jen pohladil a šel dále.

Tusk je v čele polské vlády od listopadu 2007, kdy jeho Občanská platforma zvítězila v předčasných volbách. Svůj úspěch Tusk zopakoval v roce 2011 a stal se tak prvním polským premiérem od pádu komunismu, který obhájil úřad. Je představitelem liberálního proudu polské politiky. Při svém nástupu do úřadu premiéra slíbil, že Polsko dovede k přijetí eura, zlepší vztahy s Německem a Ruskem. Na podzim 2005 kandidoval v prezidentských volbách; ve druhém kole jej však nečekaně porazil Lech Kaczyński. Již během studia historie na gdaňské univerzitě se v roce 1980 stal jedním ze spoluzakladatelů Nezávislého studentského svazu. Po zavedení výjimečného stavu byl vyhozen z práce. Později vstoupil do Solidarity, aby založil s přáteli firmu Swietlik, která zajišťovala natírání továrních komínů. Dělali to bez předepsaného lešení, náklady na něj si ale účtovali – hájili se tím, že zisky šly na činnost Solidarity.

“Charakterizovat vztah USA k Evropě lze jednoznačně: západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Západ nyní potlačuje Rusko i za pomoci neofašistické pučistické vlády na Ukrajině…” Nejde o žádný můj antiamerikanismus. Ona slova, jak už jsem na svých webových stránkách uvedl, totiž pronesl ve své knize “Velká šachovnice” Zbigniew Kazimierz Brzeziński, který je považován za šedou eminenci americké zahraniční politiky; byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Cartera a nyní je zahraničněpolitickým poradcem Obamy. Podle něj “ruská letadla nepřelétávají nad územím Ameriky, ale naopak. Americké vojenské jednotky, i když zatím v omezené míře, jsou na území Ukrajiny, nikoliv ruské na Kubě nebo v Mexiku…

Parlamentnílisty.cz uvedly, že Tusk prosazuje ještě víc než jeho předchůdci podporu Majdanu. Už 11. května přistál na kyjevském letišti v režimu přísného utajení letoun, odbavený armádou, a nikoli civilními pracovníky letiště. Z paluby byly vyloženy vojenské uniformy vzoru NATO, 500 balení amfetaminu a nádoby opatřené označením otravných látek. Na pokyn kyjevské správy SBU neprošli ozbrojenci, náklad ani nádoby s otravnými látkami kontrolou a opustili budovu ve vozech s tónovanými skly. Provázel je příslušník americké CIA Richard Michael. Na palubě letounu, který právě přistál, byli rovněž ozbrojenci “Pravého sektoru” a polské privátní vojenské firmy ASBS Othago (Analizi Systemowe Bartolomiej Sienkiewicz), založené před několika lety nynějším polským ministrem vnitra Sienkiewiczem.

Polsko se formování eskader smrti aktivně účastní od září 2013, kdy šéf ministerstva zahraničí Sikorski pozval 88 členů “Pravého sektoru” na výcvik v Centru policejní přípravy ve městě Legionowo, ležícím 23 km od Varšavy. Militanti převážně mužského pohlaví ve věku kolem 40 let, kteří tam dorazili pod krytím programu univerzitní výměny, prošli měsíčním přípravným kursem, v němž se školili v organizaci masových protestů, stavbě barikád, okupaci budov státních institucí, taktice boje v ulicích, postupech střelby včetně sniperské. Polský týdeník Nie z Legionowa publikuje fotografie, zachycující ukrajinské fašisty v nacistických uniformách hned vedle polských instruktorů v civilu…

„Poláci? Antisemité až do morku kostí. Samozřejmě, že ne všichni; byli mezi nimi i ti, co Židům během holocaustu pomáhali, ale většina z nich v nás viděla jen možnost šmeliny, což je taková polská tradice. Za zlatý prsten malý bochník okoralého chleba…” řekla mi Karmela Lanzerová z Ramat Jicchak u Haify, manželka Kurta Lanzera z Ostravy, člena první paradesantní brigády izraelské armády. „Pocházím z Krakowa, z rodiny polského právníka. Chtěli jsme pryč z toho polského antisemitismu, povolení vycestovat do Izraele jsem ale dostala jen já. Tak jsem se vydala v roce 1957 z Krakowa do Haify, kde jsem měla tetu a sestřenice…“

Je to náhoda, že zrovna na území Polska byla Osvětim, Sobibor, Majdanek, Belžec či Treblinka – vyhlazovací koncentráky, v nichž byly umučeny mj. miliony Židů a zajatých sovětských vojáků? Obama se přesto omluvil, že tyto tábory jsou označované jako polské. Vzpomněl jsem si na tento fakt nad knihou „Zlaté žně“ od amerického historika polského původu Jana Tomasze Grosse. Píše třeba o tom, jak po válce lidé z vesnic v blízkosti někdejších nacistických koncentračních táborů rozkopávali popel židovských obětí a hledali zlato a další cenné předměty. Na místech hromadných nacistických vražd a vyvražďování v Polsku kopali místní “hyeny” v zemi a hledali tam cennosti, jež při sobě měli umučení lidé vyhlazovacího tábora Treblinka. Celá oblast byla poseta dírami do země. Ty byly i několik metrů hluboké a všude kolem byly rozházeny lidské kosti.

„Polska bendě od mořa k mořu“ halekai podnapilí polští borci při mé návštěvě jednoho z dolů polské části Hornoslezské uhelné pánve; napřed plivali po Solidaritě, pak se po několika láhvích vodky, kam se na ně hrabou ruští mužici, vytasili s bezkonkurenčností Polska; od zakladatele Leninské Čeky Dzeržinského a papeže Wojtyly, až po amerického jestřába Brzezińského…

Inu, ale o zvěrstvech na Polácích, spáchaných Banderrovci, s jejichž následovníky ze strany Svoboda dnes na Majdanu Tusk kolaboruje, ani slovo… Že je to xenofobie? Odkdy je pravda nenávistí k cizincům…?

Zdroj: Blog autora