Že dnes již Česká televize patří Václavu Moravcovi, si šeptají nejen vrabci na střeše. Stejně tak lze snadno dokázat, že když Realisté měli preference nula nula nic, ještě alespoň Robejška do televize pozvali společně s nějakým Votápkem, Šírem a podobnými "experty".

V okamžiku, kdy hvězda Realistů začala stoupat strmě vzhůru a především v Praze vysokoškolští občané projevili zájem, dostavilo se na tuto stranu veřejnoprávní embargo. Samozřejmě ten, co nešlape v hlavním proudu "ku předu levá, zpátky ni krok" směr Brusel, začíná být na indexu nepohodlnosti. A Václav Moravec je garantem toho, aby se našel správný, mainstreamový směr.

Zatímco proevropští fanatici, nemající žádné preference defilují na obrazovkách Čt (např. Stropnický, Gazdík, Polčák, či třeba Farský), Realisté si to musí prošlapat na ulici.

Vážně je to demokracie?

A to je další důkaz, kdo nešlape s hlavním proudem, je vykopnut. Zelení jsou zváni, přesto, že už jsou poněkolikáté za Realisty a zelený Bursík zkouší zoufalý come beck utěkem od zelených k zoufalým TOP 09.

Strašné je, že kdo se dostane do party Václava Moravce rozhoduje Václav Moravec a co dělá ředitel Čt Dvořák, je plnou záhadou. A že ten se distancuje? Stačí se podívat na obrovské protesty veřejnosti, stačí se podívat na kritiky odborníků, kteří nechápají, jak může dostat neomezenou moc a je všude...

Prostě dnes už je mezi lidmi známé: koho nemá rád Moravec, ten se do televize nedostane, nebo pozve takové hosty, že nesnášejícího odvaří. Jenomže k čemu je potom televizní rada?