Petr Hájek se s přispěním Václava Dandy zamýšlí nad posledním vývojem na Ukrajině v mezinárodních souvislostech, které osudové válečné dilema v Evropě nakonec rozhodnou. Summit NATO, který začíná ve Walesu, se schází v časovém presu: Kyjevští pučisté prohrávají válku proti východním regionům, jejichž občané se nesmířili se státním převratem provedeným fašistickými a nacistickými skupinami z Majdanu. A Vladimír Putin do toho přichází s mírovým plánem pro Ukrajinu, který podle dobře informovaných zdrojů již delší dobu projednává s Německem.

Petr Hájek

Těžká situace pro jestřáby ze Spojených států (čti NATO) a jejich hlavních želízek v euro-unijním ohni: Polsko, Británii a pobaltské trpaslíky. Musejí se pokusit vytěžit z investice do „pochodu na Rusko“ prostřednictvím kyjevského puče a následné války, co je ještě možné. Jejich akcie však v důsledku vítězného postupu povstalců v Doněcku klesají, a lze očekávat, že právě proto se „stresovaní“ válečníci budou pokoušet alespoň o co nejdramatičtější verbální průběh a závěry summitu.

Realita

Obrat na „východní frontě“ může ale být překvapivý jen pro toho, kdo se nechal ohlušit protiruskou válečnickou propagandou České televize a spojených havlistických médií. Jejich mnohatýdenní líčení údajných úspěchů kyjevských sborů – pravidelné armády, soukromých jednotek některých oligarchů a hrdlořezů z nacistických skupin – pamětníkům nikoli náhodou tolik připomíná pražskou protektorátní propagandu z dob Druhé světové války: Když nacisté začali (nejen) na Ukrajině prohrávat, místní mediální kolaboranti to líčili jako „taktický ústup do předem připravených pozic“. O jednotkách „vůdce“ Porošenka ti současní hovoří podobně: Prý neutíkají, ale „stahují se“.

Naši čtenáři narozdíl od diváků ČT realitu znají, současný vývoj je tedy sotva překvapuje. Připomeňme si však některé klíčové okamžiky z posledních dnů, které zvláště „veřejnoprávní“ média – navzdory tomu, že si z našich daní udržují na Ukrajině spousty „zpravodajů“ – nejsou schopna alespoň střízlivě konstatovat:

Nejbojeschopnější jednotky junty nasazené do útoků na Mospino, Saur-Mogilu a Ilovajsk včetně tří kárných batalionů – Azov, Šachtěrsk a Donbass-1, skončily v obklíčení v jižním kotli u Ilovajska. S nimi podpůrné jednotky a samostatné roty. To představuje více než 5 000 vojáků, přibližně 180 různých obrněných vozidel a až 90 kusů dělostřelecké techniky, houfnic a salvových raketometů.

Dobytí Saur Mogily předznamenalo obrat na frontě

Domobrana provedla v mnohem menším měřítku „obkličovací operaci“ podobnou jako byl „Staligradský kotel“ za druhé světové války. Novorusko vedlo klasický úder uzavírajícími se kleštěmi. Jednotky junty neměly sice na bocích ani Rumuny, ani Italy jako nacisté za druhé světové války, ale místo nich na jedné straně zející mezeru a na druhé straně vojska v obraně, která nebyla schopna čelit útoku mechanizovaných jednotek.

Rozbité oddíly ukrajinské armády u Amvrosijevky

V důsledku toho se v kotli Djakovo kolem nich ještě vytvořil kotel Amvrosijevka, kolem něhož začala domobrana vytvářet kruhové obklíčení. Její ofenzíva začala zasahovat na jih a jihozápad, když došlo na obsazení obcí hluboko v zádech jižního seskupení kyjevských vojsk. Postup byl rychlý i proto, že velitelská struktura jejich nepřítele se začala rychle rozpadat. Prapor Azov v podstatě vypověděl poslušnost a většina jeho vojáků uprchla do Mariupolu. Battaliony Donbas-1 a Šachtěrsk zabředly do městského boje o Ilovajsk, a místo aby prorážely ven z kotle, začaly se dožadovat tanků a dělostřelectva, aby mohly pokračovat v útoku na město – což v této době ale bylo už ztracenou záležitostí.

Jelikož mimo kotel zůstaly pouze jednotky zadních vojů bez těžké výzbroje, domobrana okamžitě začala s ofenzívou na jihozápad od Amvrosijevky směrem na Staroboševo, které již večer 26. srpna obsadila, podobně jako 25. srpna Volnovaše. Ztráta těchto center v podstatě znamenala, že kyjevské jednotky už neměly pozice, z nichž by se mohly pokusit probít se k silám v obklíčení. Obklíčená vojska skončila hluboko vzadu, daleko od nové frontové linie a jen s omezenými zásobami paliva a munice.

Z ukrajinské armády zbyly pod Ilovajskem  jen trosky

Právě tato nová frontová linie se stala zející dírou, kterou Kyjev už neměl čím „ucpat“. Zbytky jeho sil včetně praporu Azov utekly do Mariupolu, když opustily řadu obcí téměř bez výstřelu. Domobrana obsadila Novoazovsk prakticky bez odporu a otevřela si přístupy k Azovskému moři až k Mariupolu. V oblasti jižně od Staroboševa směrem na Novoazovsk už téměř žádná fronta není. Pouze nedostatek zbraní, munice a vojáků je tím, co brzdí další postup domobrany na Mariupol.

Výpověď uprchlého člena praporu Donbas 

Podle nezávislých odhadů dosáhly ztráty Kyjeva od zahájení trestné výpravy na Donbas, po „ilovajském debaklu“ hrozivých čísel. Vyřazeno z bojů bylo 43 000 vojáků, z toho je 28 000 mrtvých nebo zraněných. Více jak 1600 je stále v zajetí a 13 000 buď dezertovalo, či jsou nezvěstní. Drtivé ztráty utrpěli i „dobrovolníci“, jak Kyjev nazývá nacistické bojovníky z Majdanu“. Více jak 7 000 členů trestních oddílů Pravého sektoru, zařazených do Národní gardy, našlo na Donbasu svůj hrob. Podobné ztráty zaznamenaly i Kolomojského žoldáci, tedy trestní prapory Dněpr, Donbas, Černigov, Ajdar, Azov a Cherson, které přišly o 6 000 mužů.

Zajetí oddílů Dněpr, Azov a dalších v jižním kotli

Kyjevská tajná policie SBU přišla o 115 zaměstnanců, obávaný oddíl „sumská Alfa“ byl zcela zničen. Ztráty utrpěli rovněž vojáci ze zemí NATO nasazení do bojů po sestřelení malajského letadla. Z polské dělostřelecké brigády nasazené při obléhání Doněcka bylo zabito více než 200 mužů. Američtí specialisté z Greystone ztratili 80 mužů, Jednotky Blackwater pohřbily na Donbasu více jak 200 bojovníků, mezi nimi i některé speciální poradce a důstojníky. Svůj hrob dosud našlo na východní Ukrajině rovněž více než 30 specialistů NATO z Pobaltí.

Naproti tomu valnou část obětí kyjevské „protiteroristické operace“ tvoří civilisté. Rakety, děla a letecké bomby mířily především na civilní cíle s cynickou představou, že se tím změní postoj a podpora „domácích“ vůči ozbrojenému odporu domobrany. Stal se však pravý opak. Více než milión lidí ze zničených měst je na útěku. To je patrně jediný reálný „úspěch“ kyjevských pučistických vládců.

Co bude dál?

16. září má na Ukrajině začít vojenské cvičení NATO Rapid Trident, kterého se mají zúčastnit tisíce vojáků z USA, Ázerbájdžánu, Kanady, Gruzie, Německa, Moldavska, Polska, Litvy, Lotyšska, Rumunska a Velké Británie. Informoval o tom představitel Evropského velení ozbrojených sil USA Gregory Hicks. Česká armáda, jak jsme mohli slyšet od ministra z Vinohradského divadla pana Stropnického, posílá do velení sil NATO v Kyjevě specialisty na logistiku a polní operace. Ve Walesu chce Ukrajina, jak řekl pučistický premiér Jaceňuk, požádat o členství v NATO.

Jde samozřejmě o trochu zoufalou rétoriku. Jaceňuk si uvědomuje, že jeho dny jsou sečteny. Vojenské neúspěchy přiměly západoukrajinského prezidenta Porošenka nakonec přece jen vyhlásit parlamentní volby – které „premiéra“ a jeho druhy samozřejmě smetou ze scény. Petro Porošenko, jak konstatoval před odjezdem do Walesu i český prezident Zeman, naproti tomu už má po volbách (cokoli si o jejich vypovídací hodnotě můžeme myslet) – a nepochybně v prezidentském paláci zůstane. Není náhodou, že právě on ve světle Putinových mírových návrhů přece jen trochu mírní rétoriku.

Vítězové a poražení

Soudruzi z NATO proto musejí jednat rychle a razantně. Nutně potřebují udržet napětí na co nejvyšší úrovni: Jen tak získají Spojené státy do kasičky, z níž platí vojenský průmysl, vyšší příspěvky od daňových poplatníků z desítek zemí. Jen tak neskončí aktuální plán na Drang nach Osten v koši. Alespoň v to doufají. Může se jim to podařit – ale také nemusí.

Nikoli náhodou oznámili „vyšetřovatelé“ sestřeleného boeingu let MH17, že alespoň nějaké „předběžné závěry“ oznámí až po skončení summitu NATO. Kdyby byly takové, jak Česká televize a spol. hlásaly od první vteřiny jako hotovou věc, byly by k dispozici před Walesem. Neočekávejme žádné senzace, nejspíše neřeknou nic. Jenže to je ještě horší, než pravda, o níž se z jejich „vyšetřování“ určitě nic nedozvíme. Je to porážka v klíčové bitvě mediální války, kterou prožíváme.

Není však vůbec vyloučeno, že až si NATO přiklepne do svých pokladen naše peníze, situace se přece jen může začít měnit k lepšímu. Pokud Vladimír Putin zveřejnil mírový plán, nebude se chtít blamovat. Má zřejmě v rukávu víc es, než tušíme. Podaří-li se mu s Německem a Francií prosadit kompromis, Spojené státy, které Rusko nezbytně potřebují při řešení svého maléru na Středním východě, mu asi nezabrání.

Válka ještě není zažehnaná. Zdaleka ne. Ještě jsou všichni současně vítězové i poražení. Pokud by se jí zabránit nepodařilo, zbydou jen poražení. Zdá se, že některým realističtějším evropským hlavám to konečně začíná docházet. Budou ale mít sílu zastavit rozjíždějící se vraždící stroj?

Zdroj: Protiproud.cz