Ministr obrany Stropnický nabízí české gripeny s piloty na ochranu států sousedících s Ukrajinou, kupříkladu Rumunska, jak prohlásil. Dodal též, že zatím o takovou ochranu nikdo nepožádal. Z toho lze usuzovat, že v Rumunsku i jinde politikům dosud zůstal, na rozdíl od Stropnického, v hlavách myslící orgán.

A další myslitel ze současné vlády, ministryně spravedlnosti Válková, v internetové diskusi: Co si myslíte o odsunu německého obyvatelstva? To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase dělo Čechům předtím, ale ono se toho v protektorátu zase tolik nedělo.

(Na těch cca 350 000 obětí, zavření vysokých škol, cílenou likvidaci české inteligence, přípravy k likvidaci celého národa a další zvěrstva zřejmě zapomněla…)

Miroslav Macek

V roce 2000 byly náklady na celý český zdravotnický systém 146,8 miliardy korun. V roce 2012 dosáhly 293,6 miliardy korun.

Něco, pochopitelně, uzmula inflace, ale i tak předpokládám, že jste všichni téměř dvakrát tak zdravější a nejméně dvakrát tak šťastnější, protože zdraví je přece ten nejcennější statek…

Podstatou řešení sociálních problémů je přestat lidi učit, že pomoc od ostatních je základ vlastní existence, nebo dokonce právo.

Zdá se, že spousta dnešních politiků nebere Orwellův román „1984“ jako varování, ale návod k použití!

Nějak se nemohu zbavit dojmu, že při fotbalovém zápasu v Ostravě bylo zraněno více lidí, než při obsazování krymských základen a úřadů.

Čtenář glos P. H. mi napsal:

Dovolte mi pár poznámek k článku pana Karpiše, kterého citujete ve Vašich glosách. Na úvod si dovolím uvést, že deflací se dlouhodoběji zabývám, a proto se cítím povinován k tomu něco napsat. Nejsem též obhájcem politiky centrálních bank, či kohokoliv jiného.

Argumenty pana Karpiše, které ve svém článku předkládá, jsou často uváděné a musím přiznat, že i mému oku lahodící, ale pouze do určité míry. Právě ony mne, před léty, přivedly k důkladnějšímu studiu deflace.

Připusťme, že ekonomiky se nacházejí ve zcela odlišných podmínkách než v dobách průmyslové revoluce, nebo na přelomu minulého a předminulého století. Dnešní ekonomiky charakterizujeme jako ekonomiky peněžní. Zjednodušeně můžeme tvrdit, že dneska nemá nikdo monopol na emisi peněz. Nové peníze se mohou vytvořit pouhým zápisem na klientův účet u komerční banky, tedy úvěrem. Nebo směnou za volně dostupnou zahraniční měnu. Centrální banky nemají tedy schopnost přesně stanovit skutečné množství peněz v ekonomice. Měnová politika není tedy tak účinná, jak nám je médii předkládáno. Kdyby tomu tak nebylo, tak fenomén deflace patří pouze do učebnic hospodářských dějin.

Pan Karpiš, zcela správně, zmiňuje, že deflace (deflační Alibaba) bere dlužníkům, ale mýlí se v tom, že dává věřitelům. Teoreticky sice ano, ale oloupený dlužník (těch je daleko více než on uvádí) nemá z čeho splácet svůj dluh a tudíž se oloupeným stává i věřitel. Proto redistribuční efekt deflace je daleko škodlivější než inflace. Problém deflace není tudíž problémem měnovým, ale strukturálním. Ten je třeba řešit jinými nástroji, než populistickým výkřikem o škodlivosti centrálních bank.

Odpůrci svobody jsou zejména intelektuálové a obchodníci. Ti první proto, že chtějí svobodu pro sebe, ale nepřejí ji ostatním, a ti druzí proto, že chtějí volný trh pro své konkurenty, ale ne pro sebe.“ (Milton Friedman)

Psycholog k matce: Nevím, jestli vás moje diagnóza potěší, ale vyšetřil jsem jak jeho učitele, tak jeho a mohu vám sdělit, že váš syn netrpí ani dyslexií, ani dysgrafií, nemá poruchu pozornosti a není ani hyperaktivní, ani hloupý. Váš syn je prostě takový ten typický malý, nevychovaný, drzý, sprostý a líný spratek!

Zdroj: viditelny-macek.cz