Byl to pro mě tenkrát úžasný svět nových poznání; jel jsem po stopách moravských Židů, kteří bojovali ve Svobodově armádě. Od Buzuluku, přes Sokolovo, Charkov, Lvov a Duklu až do Prahy. Nezapomenu ani na Žitomir, kde se mluvilo česky, bylo vepřo-knedlo-zelo a dojetí. Ale též pesimismus, když slyší jen zamítavá slova; prý kdyby kdejaká menšina chtěla sama o sobě rozhodovat, byla by to cesta do pekel…

Julia „plynová královna“ Tymošenko, pravomocně odsouzená za tunely

Na území někdejší Volyňské gubernie žijí Češi ve městech Rovno (300 osob), Dubno (324 osob), Luck (478 osob), Žitomir (152 rodin) i v okolních obcích. Koncem 19. století tvořili Židé v Žitomiru třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941 – 44. Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. V muzeu je i skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Zdokumentováno je také zapojení dalšího rodáka, bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Daniloviče Kučmy a raketového inženýra z Bajkonuru, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.

Z Kyjeva si pamatuji též sexy blondýnku Tymošenkovou. Komsomolku. Když začala podnikat, byl už její idol Kučma prezidentem, takže si mohla bez potíží založit v roce 1995 koncern Jednotné energetické systémy Ukrajiny (JESU) a o rok později již byla poslankyní. O čtyři roky později z ní Kučma udělal vicepremiérku, odpovědnou za energetiku. V JESU se zakoukala do Olexnadra, co byl jedním z vrcholných manažerů. Psalo se o tom, že se “plynařská princezna” vdala z rozumu. Nicméně se jí narodila dcera Jevhenije. Nic to však neudělalo s její postavou, věděla, jak na venkovanky, když si uplétala jako ony tradiční účes, cop obtočený kolem hlavy. Nezanevřela ani na špičkovou módu, když se ve značkovém kostýmku nechala vyfotografovat pro titulní stránku ukrajinské mutace francouzského časopisu Elle.

Splnil se jí i další sen, chmátl po ní časopis Forbes, jenž ji ve svém žebříčku zařadil na třetí místo mezi nejvlivnějšími ženami světa. Pak ji zavřeli pro miliardové podvody, justičními machinacemi ji zase omilostnili a dnes je to právě ona, kdo může za nebezpečí, které se na naše volyňské krajany řítí ze dvou stran; na jedné straně se obávají, že se kritická situace na Krymu dále vyhrotí a ruská vojska vstoupí na Ukrajinu, na druhé straně se děsí násilí ze strany ozbrojených band v zemi, kde nefunguje policie a nedodržují se zákony.

Ema Snidevičová, předsedkyně Spolku volyňských Čechů v oblasti města Žitomir na severozápadě Ukrajiny, přijela do České republiky s prosbou, aby česká vláda pomohla asi čtyřiceti rodinám, které mají prokázaný český původ, se urychleně přesídlit do ČR z humanitárních důvodů. Divoké situace na Ukrajině totiž využívají organizované bandy, které loupí, a naši krajané už mají neblahou zkušenost s nacionalismem. Dnes poukazují na nárůst kriminality, banditismu, především v oblastech západní Ukrajiny. Tento růst násilí mají na svědomí radikální ozbrojené skupiny, které se hlásí k odkazu Stepana Bandery. Není možné ignorovat obavy našich rodáků, kteří mají tyto zkušenosti s formou nacismu z doby druhé světové války. A jak si Češi žili v SSSR a dnes žijí na Ukrajině či v Kyrgystánu…?

Něco by o tom mohli povídat mí izraelští přátelé, kteří prožili své dětství v gulagu a ve Svobodově armádě v Buzuluku… Kurt Lanzer. Narodil se v Ostravě-Petřkovicích a v roce 1933 se přestěhovali do Ostravy-Michálkovic, kde přes dvě stě let bydlel rod Lanzerů, dnes se této části ostravského obvodu říká Lanzerovec. Přežil holocaust také zásluhou generála Svobody, na kterého proto vzpomíná dones, přestože se vystěhoval do Izraele. Když vypukla válka, všechny Židy Němci vyhnali také z Ostravy. Kurtovi bylo jedenáct let. Celá rodina musela prchnout. Zbyly jim jen kalhoty a košile, někomu i kabát, přitom každý z Lanzerů měl v Michálkovicích nějakou výnosnou živnost – obchod, řeznictví či povoznictví…

Chtěli na východ, co nejdál od Německa. Záchranou jim měl být Sovětský svaz. Zastavili se ve lvově. Pak začala válka Německa se Sověty, kteří internovali všechny cizince, podezřelé ze špionáže. Lanzery odvezli dobytčáky až do gorkovské oblasti, do lágru Panino. Cesta tam trvala skoro měsíc. Koncem roku 1941 se začaly skupinky utečenců stěhovat z Kavkazu na jih za teplem. Tak i pětičlenná rodina Lanzerů přešla do Uzbekistanu, kde byli ubytování v táboře u Tadžických hranic. Náhodou se dozvěděli o Buzuluku. V roce 1942 zde začal spolu se Svobodou divizní generál Heliodor Píka formovat jednotku čs. armády z československých občanů, internovaných v sovětských zajateckých táborech.

Na zveřejněnou výzvu v rozhlase a v novinách se začali sjíždět ze všech koutů Sibiře mladí i staří, muži i ženy, kteří se hlásili k české a slovenské národnosti. Přihlásit se mohly též osoby, které měly československé státní občanství; z Podkarpatské Rusi, Židé, nebo i Němci – antifašisté. Kurt byl přidělen ke kulometné rotě, v níž sloužil i jeho bratr Valter. Jako příliš mladý zůstal v týlu u náhradního praporu. Měl štěstí. „Oba mí bratři a dva bratranci padli hned první den bojů u Sokolova, kde zahynula polovina vojáků české jednotky,“ říká smutně. Plk. Ludvík Svoboda ve svém hlášení o bojové činnosti praporu pro velitele Voroněžského frontu F. I. Golikova z 20. března 1943 uvedl, že prapor během bojů u Sokolova 8. března 1943 ztratil 125 mrtvých a 40 raněných. Po vítězství šel v přehlídce po Praze, pak se vystěhoval do Izraele, kde se stal členem první paradesantní brigády Izraele…

Teď trochu statistiky; současnost, to je Evropská unie a jejích osmadvacet členů, resp. v rámci zemí OECD je nezaměstnaných více než 48 milionů lidí, téměř o 16 milionů více než na začátku krize. Obzvláště bude nezaměstnaností zasažena mládež, jejíž míra lidí bezpráce v současné době dosahuje v Řecku 60%, ve Španělsku 55% a v Itálii a Portugalsku kolem 40%. Téměř čtvrtina lidí do 25 let je stále bez práce, v některých zemích více než polovina. Z toho 12 milionů lidí bez stálé střechy nad hlavou (navzdory 11 milionům prázdných obytných domů a nájemních bytů), čtvrtina nezaměstnaných všech osob do 25 let, skoro 10 bilionů euro státních dluhů. Ekonomický růst v nedohlednu; vítej Ukrajino do společenství zemí blahobytu…

A co Žitomir? Rusové mně tam říkali s úsměvem: „Vsjo budeť, nas mnogo…“ Záviděl jsem jim jejich trpělivost a pokoru. Tu měli i volyňští Češi, přesto mi prosebně žalovali: „Jak to s námi bude, co si ještě budeme muset vytrpět? Pogromy Banderovců, Sovětů a dnes všechno znovu – neonacisté, Banderovci, Ukrajinci, Rusové…“ Poznal jsem též Rudolfa Marečka, zakladatelem průmyslového výrobního družstva Interhelpo, co pomáhalo sovětskému Rusku. Narodil se vedle mé obce Hovězí, v sousední valašské vesnici Nový Hrozenkov. V roce 1925 přijeli s několika stovkami prvních československých nezaměstnaných do Kyrgystánu, kde ve své komuně bez výplat postavili továrny a z celého okolí se jezdili domorodci na velbloudech dívat na ty evropské kouzelníky.

Vznikla elektrárna a textilka. Čechoslováci si postavili nové domy, školu, banku, zdravotní středisko i klub s tanečním parketem. Už v roce 1925 bylo Interhelpo oficiálně vyhlášeno jako nejlepší družstvo v Sovětském svazu. V roce 1934 vznikla v továrnách Interhelpa celá pětina průmyslové produkce Kyrgyzstánu. V komuně strávil osm let i malý Alexandr Dubček s rodiči. Ve třicátých letech začalo družstvo konečně prosperovat. Mělo asi půldruhého tisíce členů, většinou řemeslníků, a ti učili novou generaci místních. Každou neděli pořádali pracující sešlosti v parku, na sobotní tancovačky mohli i ruští osadníci, populace Interhelpa se tak postupně mísila s dalšími osadníky, především Rusy.

Asi dvě desítky krajanů by se dnes chtěly do Česka vystěhovat. Část z nich si na českém velvyslanectví v Alma-Atě zažádala o pasy zahraničních Čechů, další se k tomu chystají. Odůvodňují to různě, od ekonomických problémů až po narůstající nacionalistické vášně, panující mezi místním obyvatelstvem. Pravdou je, že dnešní Kyrgyzstán není nejlepším místem k životu a utíkají z něj i sami Kyrgyzové; Biškek už není Frunze. Nacionalismus Majdanu současných dnů nutí Čechy v bývalém SSSR k návratu zpět do Česka. Po migraci českých krajanů po černobylské havárii přibývají i volyňští Češi.

Několik desítek kilometrů od katastrofy AE ležely i vesnice volyňských Čechů. Malá Zubovščina byla zahrnuta do oblasti, která byla určena k vysídlení. Vystěhovalo se k nám na dva tisíce osob. Na Ukrajině nyní žije asi 20 tisíc Čechů, co se tam stěhovali od druhé poloviny 19. století. Situace je pro ně zlá; lidé se bojí o svůj život, o svoje rodiny a děti. Situace se každý den horší a tlačí i na Česko, aby je vzalo zase domů. Objevují se banditi, kteří říkají: „My jsme domobrana“, policie nefunguje… V počátcích druhé světové války Organizace ukrajinských nacionalistů a Osvobozenecká ukrajinská armáda Stěpana Bandery začaly provádět ve spolupráci s německými nacisty brutální etnické čistky.

Vypalovali vesnice a jejich obyvatelé umírali v plamenech uvnitř domů, odkud nemohli utéct. Banderovci, k jejichž odkazu se dnes hlásí otevřeně nynější ultranacionalistický Pravý sektor či strana Svoboda; členové těchto naonacistických hnutí, ozbrojení železnými tyčemi, výrazně přispěli k násilné eskalaci protestů v Kyjevě. Dne 13. července 1943 byla Němci přepadena a vypálena obec Český Malín, přičemž ve svých domech uhořelo 374 českých občanů. Na podzim téhož roku byla nacisty vyvražděna další česká obec Sergijevka-Michna. Jako by všichni zapomněli na fakt, že ještě dnes je na Ukrajině třetí nejsilnější stranou opoziční nacionalistická Svoboda, jejíž prapor UPA s trojzubcem je znakem banderovských vrahů menšin Poláků a volyňských Čechů i jejich žen, dětí a nemluvňat. Všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA – „trojzubcem“; tím trojzubcem, který dnes vlaje nad barikádami Majdanu a v myslích současných „knížecích“ politiků české TOP 09…

Členové frakce TOP 09 a Starostů totiž „geniálně podpořili“ Ukrajinu tím, že si na oděvy připnuli placky v barvách této země, čímž následovali Sobotkovo televizní vystoupení ve žluté kravatě a modré košili. Ihned se ozval dotaz, jestli chtějí být tak radikální pouze v jedné jediné věci, mají si navíc na záda přišít tibetský prapor a zvažit, jak budou jednat se zástupci největšího věřitele světa současnosti – Číny. Kompromitaci TOP 09 završil poněkud mentálně retardovaný poslanec, který se rozčílil, že si velvyslanec v Rusku Remek dovolil jít k Putinovi na hrudi se státním vyznamenáním SSSR, co obdržel za svůj kosmický let. Je zajímavé, že zmíněnému idiotovi nevadilo hajlování a symboly nacismu na barikádách nynější Ukrajiny.

Situaci volyňských Čechů na Ukrajině prověří zástupce českého zastupitelského úřadu v Kyjevě. S dvěma policisty za nimi v sobotu vyrazil, řekl poslancům ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Na Ukrajinu je podle něho připraven „v nejbližších dnech“ vyrazit taky zmocněnec ministerstva zahraničí pro krajany Karel Kühnl. Je to ten samý Kühnl, který byl ministrem obrany ČR v době, kdy policie vyšetřovala podezřelé přesuny ministerských miliard do zahraničních bank…

Inu, kdos bez chyby hoď kamenem, aneb jak praví klasik; „Každá organizace má určitý počet pracovních míst vyhrazených pro naprosté blbce. Z čehož vyplývá: Když z jednoho místa blbec odejde, je promptně nahrazen jiným. S blbcem se nikdy nepři – někdo by si nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl…“

Pod heslem „Chléb, práce a střecha nad hlavou pro všechny“ protestovaly v hlavním městě desítky tisíc Španělů ze všech koutů země. Původně pokojný pochod zakončily střety s policií. Přes sto lidí při nich bylo zraněno a téměř tři desítky demonstrujících policie zadržela. Kdypak bude referendum v Baskitsku nebo v Barceloně o nezávislost…? A co sankce EU a hrozby NATO…? ETA už čeká…

Zdroj: Blog autora