Dne 11. srpna 2017 byl papeži Františkovi doručen pětadvacetistránkový list podepsaný čtyřiceti katolickými duchovními a laickými akademiky. Protože od Svatého otce nepřišla žádná odpověď, byl text dnes, tj. 24. září na svátek blahoslavené Panny Marie de Mercede a Panny Marie Walsinghamské, zveřejněn. Pod listem, k němuž se mohou připojit další signatáři, je nyní 62 podpisů duchovních i laiků z 20 zemí, kteří zastupují i další, jimž se nedostává nezbytné svobody projevu. [1]

V latině se dokument nazývá Correctio filialis de haeresibus propagatis („Synovské napomenutí z důvodu šíření bludů“). Konstatuje, že papež svou apoštolskou exhortací Amoris laetita a dalšími souvisejícími slovy, skutky a nečinností prakticky prosazoval 7 heretických postojů týkajících se manželství, mravního života a přijímání svátostí a způsobil šíření těchto heretických názorů v Katolické církvi. Signatáři těchto sedm bludů popisují v latině, oficiálním jazyce Církve.

Dopis s napomenutím má tři hlavní části. V první části signatáři vysvětlují, že jako věřící a praktikující katolíci mají právo a povinnost takové napomenutí nejvyššímu pontifikovi vydat. I církevní právo žádá, aby kompetentní osoby nemlčely, jestliže pastýři Církve vedou stádo na scestí. Není v tom žádný konflikt s katolickou naukou o papežské neomylnosti, neboť Církev učí, že aby mohly být papežské výroky pokládány za neomylné, musí papež splnit přísná kritéria. Papež František je nesplnil. Neprohlásil, že tyto heretické názory jsou definitivní naukou Církve, ani neřekl, že je katolíci musejí přijímat se souhlasem víry. Církev učí, že žádný papež nemůže tvrdit, že mu Bůh zjevil nějakou novou pravdu, jíž by katolíci byli povinni věřit.

Zásadní je druhá část listu, která obsahuje vlastní text „Napomenutí“. Uvádí seznam pasáží Amoris laetitia, z nichž vyplývají heretické postoje nebo jež heretické postoje povzbuzují, a potom seznam výroků, skutků a opomenutí papeže Františka, z nichž je nade všechnu rozumnou pochybnost zřejmé, že si papež přeje, aby katolíci tyto pasáže vykládali způsobem skutečně heretickým. Papež zejména přímo či nepřímo připouští názor, že poslušnost vůči Božímu zákonu může být nemožná nebo nežádoucí a že Církev by měla v některých případech akceptovat cizoložství jako stav slučitelný s praktikováním katolické víry.

Závěrečná část nazvaná „Vysvětlení“ rozebírá dvě příčiny této unikátní krize. Jednou z nich je modernismus. Teologicky řečeno je modernismus názor, podle něhož Bůh Církvi nesvěřil definitivní pravdy, které Církev musí trvale učit v přesně stejném smyslu až do konce času. Modernisté tvrdí, že Bůh sděluje lidstvu pouze prožitky, o nichž lidé mohou uvažovat a na základě toho formulovat různé výroky o Bohu, životě a náboženství. Tyto výroky jsou však pouze dočasné, nikdy nejde o pevná dogmata. Na počátku 20. století byl modernismus odsouzen papežem svatým Piem X., avšak v polovině století opět ožil. Velký a rostoucí zmatek způsobený modernismem v Katolické církvi nutí signatáře k tomu, aby definovali skutečný význam slov „víra“, „blud“, „zjevení“ a „magisterium“.

Druhou příčinou krize je evidentní vliv myšlenek Martina Luthera na papeže Františka. List dokazuje, že Luther, zakladatel protestantismu, měl o manželství, rozvodu, odpuštění a Božím zákoně představy, které odpovídají představám, jež slovem, skutkem i nečinností podporuje papež. Rovněž si všímá výslovné bezprecedentní chvály, kterou papež František tomuto německému arciheretikovi věnoval.

Signatáři se neodvažují posuzovat, do jaké míry papež František uvedených sedm bludů šíří vědomě. Uctivě však trvají na tom, aby tyto bludy, které přímo či nepřímo zastává, odsoudil.

Signatáři vyjadřují svou věrnost svaté Římskokatolické církvi, ujišťují papeže o svých modlitbách a prosí o jeho apoštolské požehnání.

Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:
[1] Mezi signatáři, kterých stále přibývá, jsou (zatím) dva Češi, dr. Lukáš Novák z Ústavu filosofie a religionistiky FF UK v Praze a Petr Dvořák z Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Seznam signatářů je na http://www.correctiofilialis.org/signatories/, celý text dokumentu v angličtině na http://www.correctiofilialis.org/wp-content/uploads/2017/08/Correctio-filialis_English_1.pdf (Pozn. překl.)

http://www.correctiofilialis.org/

http://www.duseahvezdy.cz

„A jak učil představitel dominikánů Tommaso de Vio kardinál Kajetán (1469–1534), modlitba za (nehodného) vladaře či papeže může být povahy dvojí: buď za to, ať je Bůh zlepší, anebo za to, ať je povolá k sobě. Ano, dle kardinála Kajetána bylo a je pro křesťana přijatelné modlit se za smrt vladaře či papeže – pod tou podmínkou ovšem, že jim nepřejeme peklo, nýbrž (po patřičném očistci) věčné nebe. Jinými slovy: je to přípustné, pokud věříme, že jejich pozemský exitus povede k tomu, že oni i my se rázem octneme v mnohem lepším světě, než je tento. Modernímu člověku to může připadat jako scholastická sofistika; scholastická ano, ale nikoli sofistika; ta morální distinkce je podstatná.“

Roman Joch