Před necelými dvěma týdny Jean-Claude Juncker, šéf Evropské komise, výkonného vedení Evropské unie, přednesl na shromáždění Evropského parlamentu Zprávu o stavu Unie, v níž mimo jiné uvedl:

"V minulém roce byla Evropa těžce zkoušená obdobím, které jí otřáslo v samotných základech. Měli jsme pouze dvě možnosti. Buď se semkneme kolem progresivního evropského programu, nebo se každý stáhne do svého rohu. Já jsem byl za jednotu. Navrhl jsem pozitivní program, který by pomohl stvořit Evropu, která ochraňuje, posiluje a brání. Během předešlých dvanácti měsíců napomohl Evropský parlament uvést tento program do života. V této cestě pokračujeme každý den. V loňském roce jsme viděli, jak všech 27 lídrů obnovilo své sliby naší Unii. To všechno mě utvrzuje ve víře, že vítr vane zpět do evropských plachet"

Většina obyvatel zemí Evropské unie by si musela lámat hlavu o jaké EU to Juncker vlastně mluví. Unie, v níž Juncker žije, se nezdá být tou samou, v níž žije většina Evropanů.

Junckerův vražedný pokrok 

V uplynulém roce se průměru každých sedm dní uskutečnil pokus o teroristický útok. Sám Juncker přednesl svoji řeč jen dva dny před dalším teroristickým útokem, který provedl osmnáctiletý imigrant v londýnském metru. Jenomže to nevypadá, že by se Evropská komise těmito věcmi nějak znepokojovala. Juncker se k tématu terorismu vyjádřil jen velmi stručně na konci své řeči - vypadalo to, že si na to vzpomněl jen tak náhodou dodatečně:

"Evropská Unie také musí vystupovat rasantněji v boji proti terorismu. V uplynulých třech letech jsme učinili velký pokrok, ale přeci jen pořád zaostáváme ve schopnostech rychle reagovat na přeshraniční teroristické hrozby. A to je důvod, proč usiluji o to, aby vznikla Evropská zpravodajská organizace, která by zajišťovala automatické sdílení informací o teroristech a zahraničních bojovnících mezi jednotlivými zpravodajskými službami a policií."

"Velký pokrok?" V uplynulých třech letech jsme v evropských městech byli svědky gigantického nárůstu teroristických útoků: útok ISIL v Paříži v listopadu 2015, útok na průvod v v Bruselu v roce 2016, útok na berlínských vánočních trzích v prosinci 2016, útok v Manchesteru v květnu 2016... To jsou jen ty nejvíce spektakulární. Stovky zavražděných a tisíce zraněných by pravděpodobně s Junckerem jeho představu o pokroku nesdíleli.

A navíc, šestnáct let po 11. září a po řadě velkých útoků, které byly uskutečněny v Evropě v následujících letech, je poněkud nejapný návrh šéfa Evropské komise na automatické sdílení dat mezi zpravodajskými službami a policií. Možná by bývalo bylo vhodné vhodné rozeběhnout něco takového deseti či více lety.

Čtěte ZDE: Evropa se otřásá: Osm až deset miliónů migrantů na cestě. EU chce ještě více otevřené hranice! Bezbrannost největším úspěchem? Licitace s prohnaným Turkem. Zájmy Afričanů nadevše. Kdo je tu ten idiot?

Imigrace bude pokračovat 

Juncker také hovořil o pěti hlavních prioritách Evropské komise pro rok 2018. Zintenzivnění obchodu a posílení průmyslu byly první a druhou; klimatické změny třetí, ochrana EU před kybernetickými útoky čtvrtou. Jako poslední zmínil problematiku migrace. K tomu se vyjádřil dosti vágními slovy: "(imigrace) zůstane na našem radaru". Snažil se vysvětlit, že Evropská unie "chrání své vnější hranice mnohem efektivněji". Tím měl namysli přidělení směšně nízkého počtu 1700 úředníků a policistů z Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) na pomoc nárazníkovým členským států s mnohatisícikilometrovým pobřežím: Řecku, Itálii, Bulharsku a Španělsku. Také si dovolil tvrdit, že "se podařilo zastavit enormní proud imigrantů, který vyvolával v mnoha lidech obavy". To vyznělo, jako by problémem byly více "obavy" Evropanů, než než samotná invaze miliónů mladých muslimů, mezi nimiž, jak se ukázalo, je také mnoho teroristů.

Juncker jasně řekl, že ať si myslí Evropané co chtějí (výzkumy stále dokola ukazují, že většina občanů evropských států nechce další imigranty ve svých zemích), Evropská unie prostě nemá v úmyslu ilegální imigraci zastavit. S jasnou narýžkou na odmítání států střední a východní Evropy podřídit se ultiátům EU Juncker řekl:

"Jsem smutný z toho, že se napříč členskými státy EU neprojevuje stejná solidarita, tak Evropa jako celek v solidárním jednání vytrvale pokračuje. Jen v loňském roce členské státy EU ubytovaly nebo udělily azyl více než 720 tisícům uprchlíků, tedy třikrát většímu množství než USA, Kanada a Austrálie dohromady. Evropa, navzdory některým touhám, není žádnou pevností a nikdy se jí nestane. Evropa je a musí zůstat kontinentem solidarity, kde ti, kteří utíkají před útlakem, najdou útočiště".

Bezzubé repatriace 

Dále Junkcer také zmínil problém repatriace. Tedy věc, kterou většina evropských lídrů vzdala již před mnoha lety - přestože o ní stále mluví, neboť to potřebují slyšet jejich voliči (a oni to dobře vědí).

"Co se týče vracení imigrantů: ti, kteří nemají právo v Evropě zůstat, musí být vráceni zpět do země původu. Jestliže je pouze 36 procent nelegálních migrantů vráceno domů, pak je nabíledni, že na tom musíme intenzivně zapracovat. To je jediná cesta, jak Evropa může v budoucnu projevovat svoji solidaritu k uprchlíkům, kteří skutečně potřebují pomoc".

Realita je však taková, že prakticky žádní migranti nejsou vráceni do země původu - a nejspíš tomu tak nebude ani v budoucnosti. Juncker moc dobře ví, jak je to nesmírně komplikované drahé. Za  příklad může jít Švédsko.

V roce 2015 do této země přišlo rekordních 163 tisíc imigrantů (!). V lednu 2016 rozhodla švédská vláda, že 80 tisíc z nich nesplňuje podmínky pro azyl a musí být repatriováno. Během téhož roku však byl vrácen jen zlomek migrantů: zhruba 4 tisíce (tedy 5 %), a to za extrémně vysokých nákladů. 784 imigrantů bylo přepraveno zpět domů letecky, což stálo švédské daňové poplatníky 45,6 miliónu švédských korun (124,5 mil. Kč). A to nejsou započítány náklady na předchozí ubytování, zajištění bezpečnosti, stravu, administrativu a podobně.

Spousta imigrantů jednoduše odmítla odejít, ztratila se, případně je jejich domovské země odmítly přijmout. Švédské úřady zaplatily marockému imigrantovi Kaderu Bencherefovi, nebezpečnému zločinci usvědčenému ze znásilnění, 40 tisíc švédských korun (109 tis. Kč) než konečně souhlasil, že se nechá letecky dopravit domů. Jeden imigrant ze Súdánu stál daňové poplatníky dokonce 1 milión švédských korun (2,73 mil. Kč) skrze nevydařené pokusy o repatriaci. Potom, co jej súdánské orgány nenechaly přistát, se letadlo muselo navrátit zpátky do Švédska.

Někdy jsou imigranti dokonce přepravováni enormně drahými pronajatými soukromými letadly. Evropská komise však s takovými drobnostmi nebude ztrácet čas. V tiskovém prohlášení ze 6. září vystavila cosi na způsob vysvědčení pro členské země Evropské unie, kde hodnotí jejich pokrok v plnění kvót pro přijímání imigrantů. Švédsko, země, která je kvůli enormnímu přísunu migrantů na pokraji kolapsu společnosti, bylo hodnoceno zhruba tak, že se ke splnění kvóty "přibližuje".

Čtěte ZDE: Juncker dál vystrkuje drápy: Chytá nestvůra druhý dech? Marasmus eurocentralizace nekončí. Vznikne unijní StB? Euro povinně pro všechny. Zabetonování pokrokářské totalitní agendy. V EU již může být jenom hůře

Jednotu si vynutíme

Na samotný závěr Juncker hovořil o tom, že je potřeba rozšířit oblast volného pohybu osob o ty země EU, které zatím nejsou součástí Schengenského prostoru. Vytyčil cíl, v němž by EU neměla žádné vnitřní hranice. V této souvislosti řekl, že doufá, že se od 30. března 2019 Schengenský prostor "stane normou pro všechny členské státy EU".

Jak známo, teroristé vydávající se za migranty, mohou vesele a bez potíží cestovat po celé Evropě. V tomto smyslu se ukázal Schengenský prostor být fatální chybou. Ale kdo by se na komisi obtěžoval fakty?

Jen Islámský stát má s největší pravděpodobností k dispozici 11 tisíc ukradených prázdných syrských pasů, které může využít k přesunu teroristů do Evropy pod falešnou identitou. Současně se počítá s návratem mnoha evropských bojovníků ISIL. A EU jim to chce velice pěkně zjednodušit. Proč?

Juncker hovořil o jednotě EU. Ta však nebyla nikdy méně jednotná. Všichni víme, že 6. září Evropský soud vydal rozsudek, že Evropská komise má právo nařídit členským státům EU přijetí žadatelů o azyl - a že členské země EU nemají legální nástroj, jímž by takovýmto příkazům vzdorovaly. Takže EU bude pokračovat ve vnucování svých postojů a požadavků státům, které se jim odmítly podřídit a jejichž stížnosti byly smeteny ze stolu (Slovensko, Maďarsko).

Takovéto totalitní užití síly můžeme nazývat všelijak, jen ne výrazem "jednota".

Zdroj.