"Dovolím si citovat Karla Čapka, spolutvůrce tradice naší moderní státnosti ve spojení s prezidentem T.G. Masarykem: „…pro naše otce dědic země české byl představitelem starého státu, byl korouhví a symbolem našeho státoprávního boje. Jak věci stojí, ani tato tradice nepatří do muzea.“ Tato slova z článku Sv. Václav napsal 18. 12. 1938, dva dny před svou smrtí," citoval Karla Čapka církevní hodnostář.

"Vždy znovu si zde musíme připomínat dvě velké pravdy. K vraždě došlo v zápase o moc a je to událost, která se týká celé naší společnosti. Není to jen záležitost církve, slavíme Den české státnosti. Ve Svatováclavském chorálu se zpívá o národu, ne o katolících. I my, kteří se hlásíme ke křesťanství, my, katolíci, jsme součástí národa, součástí společnosti. Úspěchy i neúspěchy, radost a bolest prožíváme společně a dělíme se o ně. Je naší povinností nejen se projevovat, kriticky hodnotit, ale též se společně podílet na životě této země. Proč nám v tom někdo chce bránit a vyloučit nás? "ptal se Duka.

"Čtení z knihy Moudrosti, kterou řecky mluvící židovská komunita z Alexandrie obohatila Bibli, má oslovit především zodpovědné představitele a naše legitimní zástupce. Zavazuje je k touze po moudrosti a lásce k ní. Vstupujeme do zápasu o moc. Již po řadu měsíců žijeme volebním bojem. Letos jsou před námi parlamentní volby, příští rok prezidentské volby a na podzim příštího roku nás čekají komunální volby. Volby do senátu nás provázejí neustále. Stále něco nebo někoho volíme. Ani náznakem nehodlám ovlivňovat výsledky voleb. Jako občan tohoto státu a ze zodpovědnosti svého úřadu, dovolím si vyslovit tato vybídnutí," řekl Dominik Duka.

"Uvědomme si rozdíl mezi státem a představiteli státu, mezi národem a vůdci národa. Nejdeme volit pouze kandidáty, ale jdeme volit svou budoucnost. Parlament, prezident, vláda, samospráva – mají vykonávat to, co chtějí voliči. Pokud voliči nechtějí nic a nejdou volit, nemusí politici nic dělat. Aby nebrali plat zadarmo, pak jim nezbývá než dělat, co zrovna chtějí. Další problém je v tom, že volební programy obsahují mnoho rozumného, ale často chybí to podstatné. Prvním úkolem státu bylo, je a bude zajistit bezpečnost občanů, nikoliv vytvářet pocit bezpečnosti. Rovněž tak další, neméně důležitou povinností státu je zabránit hospodářskému zhroucení, bankrotu. Ptejme se, jak chceme splatit státní dluhy, jsou to přece také naše dluhy, za které jsme zodpovědní i my jako občané této země. Nesplácením těchto dluhů okrádáme budoucí generace, naše děti. Máme před očima tragické osudy občanů, kteří propadli exekuci.  Poučme se z toho. Je smutné, když se politikové zabývají jen tím, co je výhodné pouze pro jejich volební období. Neříkám, že tak jedná každý politik, ani že tak jednají vždycky. Přiznejme však, že jde o řídké výjimky," konstatoval Duka.

"Naši naději vidím v tom, že nám volby pomohou prosadit umlčovanou většinu. Jen tak naplníme úsilí o demokratickou společnost v demokracii bez přívlastků. Jen tak nebude většina manipulována a ovládána rozmary různých menšin. Je na čase, abychom začali jednat zodpovědně, přesto, že se i nadále budeme setkávat se špatnými zákony a nezodpovědností. Víme ale, co je dnes zodpovědným jednáním? Víme! Ale nemáme dost odvahy. Proč? Protože se mylně domníváme, že jsme bezmocní a je nás málo," míní Duka.

"Kolik bylo křesťanů v naší zemi v době sv. Václava? Kolik kněží? Hrstka. Kolik biskupů? Žádný! Kolik bylo lidí odhodlaných pozvednout svůj hlas v dobách obou diktatur? Nechci a nebudu to vypočítávat! Bylo jich hodně, známých i zapomenutých, za Němců víc než po Únoru, ale přiznejme si, šlo o menšinu. V době Gedeonově stačilo 300 spravedlivých, kteří se nesklonili před Bálem. Kardinála Tomáška nazýval tehdejší ministr kultury „generálem bez vojska“, a přesto nemlčel. Tady je několik tisíc lidí, u televize jsou vás desetitisíce a další jste u rozhlasových přijímačů. Pochybuji, že by všichni, kdo mě teď slyší, nevěděli, že zodpovědný člověk chce dobro svých i našich dětí, a proto je vychovává. Víme, že přirozená rodina je ve své stabilitě trvalým základem státu, a proto je výchova v rodině nadřazena pouhým ekonomickým a finančním zájmům. Nikoli zahálka a zábava, ale poctivá a zodpovědná práce je východiskem. To vše za nás nikdo neudělá. Musíme to udělat sami! Je zde na místě dodat: „S Boží pomocí!“ Volební úvahy jsou dobré k jedinému, abychom se probudili a vzmužili. Vrátím se nyní ještě znovu k citátu Karla Čapka, kde mluví o Václavově korouhvi. Pod praporem sv. Václava musí někdo jít, a ne o tom jen příležitostně a teatrálně řečnit nebo ustrašeně šeptat a radit druhým, zvláště svým dětem, aby se do něčeho nezapletli," prohlásil kardinál.

"V milenijním roce umučení sv. Václava, v roce 1929, kdy byla dostavěna a slavnostně otevřena naše katedrála, zazněla v oratoriu J. B. Foerstera slova: „A on tu zemi miloval...“ – Kníže sv. Václav vychovaný kněžnou babičkou, svatou Ludmilou. Miloval naši zemi, náš stát, náš kontinent, starou Evropu. Muži a ženy, kteří milovali svou zemi, svůj lid, vytvořili identitu našeho kontinentu, který žije bohatstvím nesčetných národů, jazyků a kultur sjednocených hodnotami, pro které, tak jako sv. Václav, byli ochotni prolít i svou krev, a mnozí ji prolili. Dědic a hlavní patron naší země položil svůj život podle evangelia Ježíše Krista za ideál pravdy, lásky a úcty k bližnímu. Tyto ideály je možné naplnit jedině ve svobodě. Hajme ji. Amen," uzavřel svůj některými politiky komentovaný projev Domink Duka. Ve Staré Boleslavi bylo desítky minut před polednem 28. září 2017.