Holky nemohou odjet, protože venku lije, novomanžel nejede a nejede, mobily nefungují a tak se mezi nimi rozehraje nervové drama plné obviňování, přiznávání, křiku, útoků a deprese. Klára je hysterická, labilní, vyčítavá, plačtivá, podezřívavá, zkrátka nepříjemná. Toto je základ, na kterém děj staví a nebyl by to špatný materiál, ale Hřebejkovi se to prostě nepovedlo.

Podezřívavá Klára se zmocní Ivetina mobilu a zjistí, má v adresáři jejího manžela s přezdívkou králíček. To u ní vyvolá hysterický záchvat, při kterém nechybí fyzický útok na Ivetu, kterou honí po místnosti s hokejkou, Iveta se v nouzi přizná, že je lesbička a nemohla tedy jejího manžela svést. Klára vyžaduje důkaz a tak dojde k lesbickému sexu mezi Ivetou a barmankou Vladanou. Bohužel tato jediná scéna, která mohla být zajímavá, je umělecky přeskočena a děj pokračuje až otázkou Vladany „nelízala jsem tě moc drsně?“

Mezitím novomanžel s příjmením Jelen (Ondřej Sokol) a sexuálně "(de)zorientovaný družičkář" mají v lese nehodu, srazí se s jelenem. A tak sedí a čekají, až je někdo zachrání. Tu jejich neschopnost odstranit jelena z kapoty a pokračovat v jízdě, byť s rozbitým předním sklem, nechápu. Policii volat nebylo nutné, škoda je evidentně pod 100 tisíc, tak bych to prostě nafotografoval pro pojišťovnu a pokračoval, ale to je ani ve snu nenapadne. Prostě tam sedí a sedí a sedí. Mezitím ženich obviní družbu, že je teplý, družba to popírá a jako důkaz tvrdí, že spal s Ilonou. „Jo? A jak to má tam dole?“ ptá se novomanžel. „Jako co myslíš?“ „No je tam vyholená, nebo tam má proužek, nebo co tam má?“ Celý ten dialog mi přišel trapný a vyumělkovaný. Ne, že by se o tom chlapi nebavili, ale na způsobu, jakým to dělali ti dva, bylo cosi nepřirozeného.

Podaří se jim zavolat holkám v hospodě, ale vlivem slabého signálu a záměny jmen (novomanžel se jmenoval Jelen a oni do telefonu řekli, že měli nehodu a jelen je mrtvý – myšleno zvíře) holky pochopí, že novomanžel je mrtev. Následuje pláč, smiřování a zpití nevěsty do němoty. Nakonec se všechno vysvětlí a novomanželé odjíždějí půjčeným vozem zpět na svatbu.

Trapné padesátky s podtitulkem Bůh sexu je druhý umělecký skvost dodaný v pondělí. Jestliže nedělní film byl špatný a nedotažený, tak tento byl naprosto příšerný. Ocituji oficiální text distributora, ať jste v obraze:
Anča (A. Mihulová) se kromě Bohouše (I .Bareš) a s ním spojených okovů perfektního manželství zbavila i svého perfektního sexuálního života, který se odehrával v přesně vymezených hodinách. Anča samozřejmě ví, že tento pátek v 19:15 nebude nic. Ale její tělo ne. Překypuje nevybouřenou energii a Anča řeší, co s tím. Mia (K. Melíšková) s Emou (P. Tomicová) v tom mají jasno. Jenže každá úplně jinak, a tak nezbývá, než aby si Anča našla vlastní cestu. A ano, bude se hledat Bůh sexu. A ano. Najde se.

Abych to tedy rovnou přivedl do finále, protože jinak není o čem psát. Ten Bůh sexu se zhmotní v podobě mladého svalnatého černocha. Je tam i několik nezbytných narážek na jeho mimořádně vyvinutý orgán, ta první když Anča omdlí při pohledu mezi černochovy nohy, ta druhá, když o svém zážitku pěje chválu před svými kamarádkami v hospodě a pak zesměšňují české pindíky a velebí ty černé. Film končí tím, že do hospody vejdou čtyři mladí, urostlí černoši a každá padesátnice obejme toho svého.

Něco tak trapně pokleslého jsem opravdu ještě neviděl. Otevřená propaganda sexu s černochy doplněna o obvyklé klišé o jejich mimořádných nástrojích a přímé pobídky typu „holky, zkuste to, stojí to zato“. Scénář pro to svinstvo napsala – a to je podstatné a mnohé to vysvětluje – Irena Obermannová, bývalá Havlová souložnice a jeho nekonečná a věčná obdivovatelka.

Havloidé zkrátka škodí i deset nebo kolik let po smrti jejich milovaného guru a není zřejmě síla, která by je zbavila vlivu.

Zdá se, že ČT nedokáže dnes udělat film, aniž by v něm nevystupovali buď gayové a lesby nebo černoši nejlépe s běloškami. Oba filmy dva večery po sobě nám servírovaly buď jedno nebo druhé. Ta propaganda, která se na nás z veřejnoprávní televize večer co večer řine, je drtivá, únavná, trapná. Víc nemám, co bych dodal. Snad jen jediné: Zlatí komunisté.