Společnost dnes posuzuje jedince prvním pohledem. A nerozhoduje barva očí, úsměv, nebo postava. Rozhodující hledisko je obal. Okolí nás posuzuje v první řadě podle svršků. Dokonce i na pláži se žena božských tvarů nedostane do hledáčku pozorovatelů, pokud nemá skvělé plavky. A obal je rozhodujícím prvkem i u zboží. Klidně si koupíme nestravitelný druh sýra, jestliže má poutavý obal. Jednoduše řečeno ,,IN“ je to, co určuje, kam se daný typ jedince, či zboží zařadí. Teprve pak, po čase, přichází další hledisko a to je povaha jedince, nebo kvalita zboží. To už někdy ovšem bývá pozdě.

Kdo si tedy získává ihned důvěru a pozornost? Samozřejmě člověk v elegantním černém kabátku s mokasíny tvaru drobné ploutve, označené decentní značkou luxusní firmy, s koženým kufříkem důležitých dokumentů a přilepeným telefonem k uchu v jakékoliv situaci. Takový jedinec probouzí u ostatních respekt a pocit důležitosti. Dává totiž okolí najevo, jak je pro společnost důležitý, jaký má vliv a jak je nenahraditelný. On totiž v tom kufříku nese spousty dokumentů, které mohou určovat budoucnost velké sumy peněz, nebo také dokumenty ovlivňující naši budoucnost. Co na tom, že to není ministerský náměstek, ale žadatel na úřadu práce, který veškeré zdroje investoval do svého ,,IN“. Pokud se totiž na chodníku srazí s člověkem v montérkách, tak kolemjdoucí okamžitě přiběhnou k němu a budou se starat, jestli si nerozbil drahý mobil, co mu ten špinavec vyrazil od ucha. Pak se teprve ti starostliví podívají na toho v montérkách, aby zjistili, že má možná vymknutý kotník a zda tedy nechce odtáhnout na lavičku. A opět, co na tom, že je to nejznámější restaurátor maleb v Evropě, když je ve špinavých montérkách a není ,,IN“.

V tomto duchu se nakonec odráží i světový trend, politika a krásný OBAL demokracie.

Demokracie, dnes spíše zavádějící se oligarchistická vláda, s pouhou iluzí voličova práva, má daleko více znaků tvrdého kapitalismu, než sociální vůle většiny. Nůžky se tak stále rozvírají, nezaměstnanost se díky novým technologiím zvyšuje, napětí mezi dolní a horní stoupá a tak je nutností horních, situaci uměle usměrňovat.

Mimo vedlejších faktorů, jako jsou ekonomické a hospodářské výsledky státu (v rámci potřeby upravené), které mají navodit u veřejnosti pocit vysoké životní úrovně a bezpečí, je třeba redukovat stav nezaměstnanosti.

Tak vznikají nové úřady, instituce, oddělení, komise a hordy byrokratických budov, kam se uklidí zasloužilí – ale neschopní, příbuzní – ale neuplatnitelní a všichni ti známí, co umí nosit honosně lejstra (jen a pouze). Zabije se tak spousty much jednou ranou. Ve statistikách klesne nezaměstnanost, kamarádi jsou nám zavázáni, stát může daleko nepřehledněji manipulovat s větší sumou peněz a lidem přibývá byrokratická paseka, která jim v životě nenechává místo na blbosti a zbytečné přemýšlení.

A teď si představme, kdyby ta hora nepotřebných úředníků, kteří pod záminkou inovací a nevyhnutelné potřeby, co nám jen znepříjemňuje životy, byla zrušena a nahrazena jinou variantou. Variantou opravdu pracujících lidí. Pracujících, kteří tvoří opravdové hodnoty. Pracujících, kteří by pracovali i za poloviční plat a tak by jich mohl stát zaměstnat dvojnásobně více. Pracující, kteří by například pro stát budovali infrastrukturu, udržovali státní majetek, pečovali o seniory a ……………

Co bychom si pak počali bez těch tiskopisů, vyhlášek a upocených ,,IN“ manažerů? A především, co bychom pak dělali s těmi kvanty vysokoškoláků, když řemesla a manuální práce je dnes z pohledu ,,IN“ tak nevkusná?

Je to do očí bijící, jak ti co vytvořené hodnoty směňují, mají nepoměrně vyšší ohodnocení, než ti, co je vytvářejí.

Zdroj: Blog autora