Oděsa byla a zůstane v mých vzpomínkách tím nejúžasnějším místem na světě. Právě z tohoto přístavu vyplouvala zámořská loď Gruzia, pro Rusko postavená ve Finsku, a na její palubě jsem byl připraven prožít první největší dobrodružství svého života – plavbu z Oděsy, přes Černé moře, Istanbul, Bospor, Helespont, na vlnách Středomoří až do Athén, pak na Maltu, do Tuniska… Zkrátka dál až na Mallorku, do Barcelony, Monaca a Janova…

Pogrom spáchaný nacisty 4.3.2014 v Oděse

A tak Oděsa, přestože jsem již poznal stovky dalších metropolí, zůstala mým milovaným městem, jako ostatně každá první láska; byl zde ve vyhnanství Puškin, v Oděse působil též Svatopluk Čech, na Potěmkinských schodech u přístavu jsme s mojí paní randili, poprvé jsem ve zdejší opeře viděl Musorgského Borise Godunova. Preobraženská katedrála je největší ruský pravoslavný chrám v Oděse. Dokáže pojmout několik tisíc věřících i mě někde v koutku u mramorové nádoby se svěcenou vodou…

Teď se dívám na spálené mrtvoly mužů a žen z Oděsy; žádní ozbrojenci, žádné zbraně, kukly, helmy, žádní radikálové, ale obyčejní bezbranní civilové; něčí matky, otcové, dcery, synové, hledající jen úkryt před běsnícím davem, Zoufalí lidé, kteří se před plameny vrhali z pater budovy, aby je dobíjeli na zemi zločinci Pravého sektoru. Kdo jsou tito násilní extremisté a jaká je jejich ideologie?

Pak nastal jeden z nejtragičtějších dnů Oděsy; v průvodu, který se ubíral městem, šli prý samí mladí lidé, kteří byli „pochopitelně“ spíš pro jednotnou Ukrajinu, než pro spojení s Ruskem,” dodala Natalja Petropavlovská, která se pochodu zúčastnila, ale již nebyla schopná odpovědět, kde se vzaly v tom “pokojném pochodu” spousty holí, nožů, litrů benzínu a připravené zápalné láhve v takovém množství, že byly schopné vmžiku zažehnout zděnou budovu tak, až z ní úmyslně učinili ohnivou past pro desítky bezbranných lidí. Rowdies moc dobře věděli, co dělají; že lidé uvnitř buď uhoří, nebo musí skočit z oken a zabíjí se, nebo je dobijí sami… A teď ty nejděsivější obrázky z Oděsy: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/05

Začalo to nenápadně, spirála násilí se však pozvolna roztáčela. Na jedné straně náměstí Kulikovo pole, na něm stany a v nich proruští občané Oděsy, proti nim žoldáci Pravého sektoru. Během naplánovaného střetu spálila svoloč Majdanu celý tábor a své protiruské soky honili gauneři po ulicích Oděsy, jak bezmocnou zvěř. Koho nezbili a nezranili, ten se ukryl v Domě odborů, vlastně byl cíleně nahnán do této smrtící léčky. Budova byla ze všech stran obklíčena, každý, kdo se snažil uprchnout, byl masakrován, hlavně železnými tyčemi, baseballovými pálkami, kopanci a pěstmi.

Okna domu byla napřed rozbita kameny, aby se do nich lépe dostaly zápalné láhve a podařil se další úkol ochlokracie – zapálit dům a lidi uvnitř za žádnou cenu nepustit ven, proto měli hasiči zákaz přijet včas. I tak bylo první požární auto zastaveno běsnícím davem. Ozvala se střelba z hořícího domu, kde řadila banda Pravého sektoru. Kdo žil, toho na místě zastřelili, ostatní kontrolovali, jestli jsou všichni mrtví, aby nezůstali žádní svědci vraždění. Nějací však přece jen byli; lumpové si ve své zrůdnosti vše natáčeli na mobilní telefony či kamery… Krvelačná pomstychtivost těchto vrahů neznala mezí…

Dne 2. května 2014 zahynulo v Domě odborů 48 lidí; 9 z nich se otrávilo oxidem uhelnatým, 13 se udusilo kouřem, 12 zemřelo v důsledku popálení dýchacích cest, 8 zemřeli po pádu z výšky, 6 bylo zastřeleno. Tolik ze zprávy policie. Italský film o mafii, jejíž členové byli raději omilostněni, než aby si vyšetřovatelé pálili prsty, se jmenoval: „Vyšetřovaní skončilo, zapomeňte…“ Svinstvem prolezlý systém vězeňství-korupce státních zaměstnanců, provázanost s mafií a na pozadí její temná minulost, takový byl rovněž „scénář“ děsivých událostí z Oděsy roku 2014, jejichž vyšetřování právě skončilo. Říct, že za vším je „hrdinný“ Pravý sektor? Raději mlčte a zapomeňte; majdanské revoluce musí přece zvítězit…

V rozhovoru pro rádio Impulz exprezident Klaus potvrdil všeobecně uznávanou pravdu, že to byl Západ, kdo do Ukrajiny „drcnul“ a s ním někteří naši bojovníci jako pan Schwarzenberg a podobní. Chodili se postavit na Majdan, na demonstrace. To nemohlo dopadnout dobře, domnívá se exprezident a dodává, že to, co se v současnosti děje na Ukrajině, je občanská válka, nikoli ukrajinsko-ruský konflikt, jak tvrdí média, jež nakupila spousty lží, až je z toho jen neštěstí a hrůza.

Inu, vyšetřování masakru v Oděse je defnitivně u konce, zapomeňte, tady si na demokracii nehrajem, tady se doslova pěstmi a krví „pracuje na hledání důkazů“, co by prokázaly, že separatisté „podpálili“ Dům odborů, a byť neumí ovládat sofistikovanou techniku rakety BUK, „sestřelili“ rovněž malajsijské letadlo; kdyby vraždili Rusové, NATO by na to už dávno vlétlo… Jako na Bělehrááád…

PS: Výše popisovaný masakr však nebyl v Oděse prvním vražděním. Ve dnech 22. – 25. října 1941 zde bylo dle Wikipedie zastřeleno nebo zaživa upáleno až 35 tisíc Židů, (minimálně o deset tisíc víc mrtvých, než činily vraždy polských důstojníků v Katyni – pozn. autora); byli svázáni do skupin o 40 – 50 lidech, vhozeni do protitankového příkopu a zastřeleni. Když Rumunům vzrostly obavy, že by zabíjení mohlo trvat moc dlouho, přestěhovali zbytek Židů do čtyř velkých skladů, ve kterých vytvořili díry pro kulomety. Dveře byly zamčené a vojáci stříleli do budov.

Ve snaze zajistit, zda byli všichni uvnitř budov opravdu mrtví, následujícího dne zapálili tři budovy, ve kterých byly převážně ženy a děti. Ti, kdo se pokusili utéct okny nebo dírami ve střechách, byli zastřeleni nebo se střetli s ručními granáty; 25. října byla odstřelena čtvrtá budova, která byla plná mužů. Tyto masakry byly provedeny na příkazy Lieutenant-Colonel Nicolae Deleanu a Lieutenant-Colonel C.D. Nicolescu. Němečtí vojáci a banderovci se také účastnili střelby… Způsoby patologických zločinců se v Oděse nemění ani po pětasedmdesáti letech…

Zdroj: Blog autora