Byl to jeden z těch vzácných dnů, které dělí dějiny na „do“ a „poté“. Někdy byla Oděsa veselým volným městem, plným humoru, veselí, talenty a optimizmu. Svoboda a volnost Oděsy patřily na vlajku portového města. Oděsa byla… „perlička u moře“, tak se v jedné populární písničce zpívalo. 2. května 2014 stala se Oděsa jiným městem. Zdá se, že to bylo dávno, v jinou epochu, kdy inkvizitoři upalovali čarodějnic a mučili kacíře. Protože nepatří to, co se v Oděse stalo, civilizovanému světu. Nepatří to přinejmenším do Evropy. 2. května 2014 se střetly v tomto ukrajinském městě dvě skupiny lidí. Jedna z nich úplně nebo částečně nesouhlasila s kurzem, určeným kyjevským Majdanem. Druhá, mnohem početnější skupina naopak, ideologii Majdanu vyznávala. Jiné rozdíly nejsou podstatné.

Porošenko – Vrah odpovědný za genocidu a etnické čistky

Protimajdanovci měli svůj stálý tábor na náměstí Kulikovo pole, ihned u Domu odborů. Byly tam stany, pódium, propagační materiály, nějaké zásoby vody. Během střetu spálili majdanovci celý tábor, a honili své ideologické protivníky po ulicích Oděsy. Část protimadanovců spolu s náhodnými kolemjdoucími se ukrylo v Domě odborů.

Co se stalo potom, nedá se popsat, protože tohle se prostě nemohlo stát. Budova Domu odborů byla ze všech stran obklíčena. Každý, kdo riskoval vyběhnout ven, bili pěstmi, nohama a tyčemi. Do oken baráku házeli nejdřív kamene, pak Molotova koktejly. Budova začala hořet, hasiči na zavolání dlouho nejeli. První auto vyrazilo po půlhodině, až byl požár nahlášen.

Když první požární auto dorazilo před budovu, bylo zastaveno zuřícím davem.

Mezitím do těch, kdo se snažil před ohněm zachránit a přibližoval se k oknům, střílelo. Celý průběh událostí byl natočen takovým množstvím kamer a mobilních telefonů, že nebyl problém přesně rekonstruovat proces, který skončil spalováním lidí zaživa. Většina lidí v budově zemřela. Několik málo jich přežilo požár na střeše.

Když oheň zhasl, vkročila do budovy skupinka lidí, ale nebyli to milicionáři. Jeden člověk z té skupiny měl u sebe kameru, napojenou na Internet. Náhodou jsem se na to živé vysílání narazil. Mladíci prohlíželi všechny pracovny v budově, kontrolovali a počítali mrtvoly. Jedno slovo – hrůza.

Nechci podrobně popisovat ten nelidský čin, který byl spáchán ten den v Oděse, prostě osvěžuji paměť těm, kdo už se na to nevzpomíná.

Beze spěchu pak začalo vyšetřování, které včera bylo uzavřeno. Komise Vrchní rady zveřejnila zprávu, která svědčí buď o neschopnosti vyšetřovatelů, nebo o jejich totálním nezájmu dopátrat se viníky. Ve zprávě stojí, že experti nebyli schopni udělat objektivní závěr ohledně příčin smrti lidí během tragických událostí 2. května, neboť neměli moderní zařízení.

Oficiálně zahynulo 2. května v Domě odborů 48 lidí, 9 z nich se otrávilo kysličníkem uhelnatým, 13 – se otrávilo kouřem, 12 zemřelo v důsledku popálení dýchacích cest, 8 zemřeli po pádu z výšky, 6 bylo zastřeleno.

Existují 4 verze příčin tragédie, poslanci ale k žádné z nich se nepřekloní. Komisi končí zplnomocnění, proto se rozpouští. Oblastní komise, která také dohlížela na vyšetřování, skončila již dříve.

Suchý zbytek. 4 měsíce a 6 dnů po oděské tragédie je výsledek vyšetřování NULOVÝ. Navíc, teď už nikdo nedohlíží na chod pátraní. A experti, jak se říkalo, nemají moderní zařízení. Proč ale nepožádali o pomoc své anděly strážní?

Oděsa už není „perlička u moře“. Je teď velmi tiché město. Možná, příliš tiché. Chybí mu turisty. Skoro žádné z Ruska a Běloruska, kteří tvořili dříve drtivou většinu sezonní klientely. Bylo zrušeno 80% návštěv výletních lodí ze zahraničí. Restaurace měly tak nízké tržby, že nestačilo na platy číšníkům. Moje známé obyvatelé Oděsy vzkazují svým moskevským příbuzným: Nekompromitujte nás svými telefonáty z Moskvy!

Dnes 9. září musí holandská bezpečnost zveřejnit předběžné výsledky vyšetřování pádu malajsijského boeingu let MH 17. Něco mi napovídá, že zase to bude k ničemu. Stejně jako případ Domu odborů v Oděse. Všechno, co se děje na Ukrajině, je přísně tajné.

Vyšetřování skončeno, neptejte se.

Zdroj: Blog autora