Možná, že se kauza později ukáže jako uměle nafouknutá, ale v této chvíli se každý „tradiční politik,“ který varuje před Babišem, jenom zesměšňuje. Proč by měli voliči řešit 50 milionů, když „tradiční strany“ kradou před očima voličů 500 miliard. Aspoň v téhle chvíli to tak vypadá, a do voleb se to nezmění.

Prodej surovin nebo poctivá práce?

Pojďme k obecnější otázce, jestli je pro Českou republiku vůbec dobré, aby se tu taková surovina těžila. Když totiž odhlédneme od momentálních sporů o lithium, vidíme dva modely přístupu k surovinám. Ukázkovým příkladem toho prvního jsou české země 19. století. Těžilo se tu uhlí, jehož transport na dlouhé vzdálenosti byl natolik nákladný, že nezbývalo než stavět zpracovatelské podniky hned v sousedství dolů. Otevíraly se tedy hutě a hned na ně navázaly strojírenské fabriky. Vesměs menší firmy, jejichž provoz vyžadoval hodně umu, fortele i vynalézavosti. Dnes tu dobu spojujeme s kolosy jako Škoda, ale hospodářské poměry určovaly spíš dílny a továrny s desítkami zaměstnanců. To přineslo hospodářský zázrak. Kdyby se tehdy používalo slovo „ekonomický tygr,“ perfektně by na české země sedělo. Na rozmach výrobního průmyslu navázala další řemesla a služby a ze země se stalo technicko-ekonomické srdce Rakouska – Uherska a později celého sovětského bloku. Těžba uhlí tomu výrazně napomohla.

Jenže existuje taky druhý model využití surovinového bohatství. Vidíme je v desítkách států třetího světa. Pod zemí se najde cenný zdroj, přihrne se nadnárodní korporace, její aktivity zničí místní zemědělství, kulturu i celý civilizační řád. Doveze tisíce zahraničních dělníků, její manažeři se chovají jako okupanti, na místní lidi zbyde jen polootrocká práce, všechen zisk putuje do zahraničí a po čase zůstane jen zdevastovaná krajina a rozvrácená společnost. A co je nejhorší, místní politici přestanou mít zájem na rozvoji místního hospodářství, protože platby od těžební korporace jsou dostatečné k udržení jejich blahobytu.

Pod zemí se najde cenný zdroj, přihrne se nadnárodní korporace, její aktivity zničí místní zemědělství, kulturu i celý civilizační řád.

Existuje samozřejmě spousta poloh někde uprostřed. Rozhodně tomu ale není tak, že by suroviny nutně musely být zdrojem dobra. Ostatně, vidíme, že Rusku v posledních letech docela prospěl pokles cen ropy. Nezbylo než nastavit lepší podmínky normální podnikání a věnovat víc pozornosti technologiím. Zkusme si z druhé strany představit, že by se našlo nějaké úžasné podzemní bohatství třeba v Bavorsku. Stálo by to za, aby kvůli tomu padly tamní statky, turistika a stovky místních drobných firem? Byla by taková těžba pro místní lidi přínosem?

Lithium se nekazí

Je tedy na místě uvážlivost. Tím spíše, že Češi mají za sebou už dva zklamání. Někdy v roce 1998 se objevila úžasná myšlenka ekonomiky založené na zahraničních investicích. Mnozí se už viděli na místech korporátních manažerů a čekali, že za Prahou vyroste další Silicon Valley. Víme, jak to dopadlo. Vydrancovaná země, ze které ročně odchází stovky miliard korun. Zisky pro korporace, pro Čechy mizerné platy a pochybné privilegium platit investiční pobídky. Pak přišly evropské dotace. Opět úžasné vize a stejně špatné konce.

Proto je velmi snadné si představit, že místo všech slibů zbohatnutí zase nakonec zůstane jen zdevastovaná krajina, jejíž obnovu bude platit český stát a celkové poměry zničené dovozem tisíců dělníků z třetího světa (protože za mizerné mzdy místní nebudou schopni pracovat). A to ještě budeme platit investiční pobídky. To není jen planá hypotéza, Lubomír Zaorálek už začal vyhrožovat, že když nebudeme vůči australské těžební společnosti dost vstřícní, může taky odejít jinam. Jako by lithium leželo všude a těžební společnost byla jediná na světě.  

Základní lidská zkušenost říká, že zakládat hospodářství na umu a pracovitosti místních lidí je lepší než jen zakládat na surovinách

Základní lidská zkušenost říká, že zakládat hospodářství na umu a pracovitosti místních lidí je lepší než jen zakládat na surovinách. Masivní těžba by měla začít až poté, kdy budeme mít NAPROSTOU JISTOTU, že nenaruší místní řemeslo a zemědělství. Dokud tu jistotu mít nebudeme, raději nechme suroviny pod zemí. Však ony se tam nezkazí.

Kauza lithium znovu potvrzuje, jak zoufale nám chybí zákon o referendu. To je přesně ta situace, kdy by lidé mohli zkorumpovanou politickou třídu zastavit. Nebo myslíte, že by si Švýcaři nechali svou zemi zdevastovat kvůli těžbě nějaké suroviny?