Pravice? Tím už se nemusíme zdržovat
Nikdy jsem se neoznačoval jako „pravicový sociolog,“ ale neprotestoval jsem, když mě tak označovali jiní. Napříště už protestovat budu. Stále jasněji se ukazuje, že pravice je mrtvá. Nejde jen o to, že se ukázalo, že instituce tradičních politických stran přitahuje a plodí zkorumpované gaunery, a že to postihlo i strany pravicové. Větší problém je, že pravice je mrtvá myšlenkově. Není schopná k dnešku nic podstatného říct, a není schopná dokonce ani pochopit problémy současnosti. Je tomu tak prakticky ve všech oblastech.

Pravicové strany a pravicoví filosofové nemají myšlenkové aparát potřebný k pochopení civilizačního konfliktu, takže se raději tváří, že ho nevidí. Nejsou ochotní připustit, že korporace dnes představují minimálně stejnou velkou hrozbu pro lidskou svobodu jako státy. Nejsou ochotni připustit, že omezení státní moci nevede ke svobodě, protože prostor okamžitě vyplní utlačovatelské nadnárodní struktury. 

Nedokážou pochopit, že současná podoba ekonomiky (ať jí budeme říkat jakkoliv) poskytuje podstatné části obyvatel ještě nižší životní šance než režimy přiznaně plánovaného hospodářství.  Nedokážou pochopit, že bujení regulací je důsledkem sledování osobního zájmu aktérů, nikoliv chybné ideologie. To samé je možné tvrdit o obraně, školství, zdravotnictví a dalších oblastech.

Správné odpovědi na mnoho z těch otázek ještě neznáme. Ale komu jeho ideologie brání ty otázky vůbec položit, nebo komu brání na ně odpovědět jinak než omíláním frází, ten je myšlenkově mrtvý. Když se Petr Fiala prohlašuje za leadera nové české pravice, fakticky tím myslí sociálně demokratickou politiku bez EET. Doplňuje to strašením, že když ho nebudeme volit, vrátíme se před průmyslovou revoluci nebo před listopad 1989 nebo do nějakého jiného dávnověku. Když zkrachovaly ideály, není co obnovovat. 

Někdo by možná doporučil hádat se o to, kdo je „skutečná pravice,“ ale hádky o slovíčka jsou k ničemu. Ať si to slovo nechají. Beztak ho zničili tak, že je spíše pro ostudu.