KONEC PARAZITŮ V ČECHÁCH, prodavačů iluzí a dalších šmejdů

A konečně nová hymna

Stejně jako každé čtyři roky, jsme i nyní vystaveni drtivému náporu politických stran, které za naše peníze nabízejí zjevně nesplnitelné. Plané sliby, výkřiky zoufalců, dehonestace jedněch, sebechvála druhých, a do toho neuvěřitelná role veřejnoprávních médií. Vidíme, že přituhuje, každé politické partaji je už úplně jedno, co říká, slíbí a nesplní. Hlavním motem nesoucím se napříč vším je – dejte nám hlas a peníze, opravdu to potřebujeme. Opravdu potřebujeme ještě nějakou chvíli žít z vašich peněz, trochu se ohřát v teple všech možných benefitů a výhod. Na utracené peníze se v tu chvíli nehledí. Všichni ti, kteří nám s drzým čelem vyprávějí (tedy spíše nařizují), jak máme hospodařit, kteří se derou o posty ministrů jakéhokoliv oboru, nedokáží hospodařit se svými financemi, i když se o ně nijak nezasloužili.

V čele pelotonu je opět sociální demokracie. S obřími dluhy za zády na nás vystrkuje odulé tváře svých protagonistů. Usmívají se v retuších fotografií pod hesly, které nás mají přesvědčit o tom, že se narodili včera, že za nic, co se stalo včera, nemohou. Ve vládě nebyli, na nic z toho, co provedli České republice, si nepamatují. Už nevědí, že byli u moci, nevědí, že zlikvidovali malé podnikání ve prospěch globalistů, nevědí, že přivedli naše zdravotnictví do stavu marasmu, stejně tak jako soudnictví, armádu, zemědělství a vlastně všechna další odvětví.

Nevědí, že jít na jakýkoliv úřad je nervydrásající záležitost, že ať potřebujete od státu cokoli, jste sprostý podezřelý či rovnou drzý stěžovatel a je potřeba vás ihned postavit do latě. Potom se diví, že nikdo nechce poslouchat moudra, která za sebou trousí jejich představitelé – dosazení loutkoherci ve službách Rothschildů a Sorosů a dalších globalistů. Jen jednu prioritu jim upřít nelze. Dali nám premiéra, kterého ani ve vlastní straně nechtějí.

Vybral jsem si socialisty, ale v jiných politických stranách to není lepší, jen se třeba snaží lépe maskovat, ale už na to není čas, v posledních měsících se maskování nedaří, každý musí alespoň trochu odkrýt karty. Tradiční je zoufalství lidovců, ODS, TOP 09, ostatní se mně ani nechce jmenovat. Nevšimli si, že je ve vlastní zemi jejich spoluobčané nenávidí a že se spokojí s kýmkoli, kdo je nenávidí stejně.

Tak tedy demokracie, jak ji známe v systému politických stran, je na konci svých sil. Ovládli ji velcí manipulátoři, globalisté, Rothschildové a velkofinančníci. Nic nového nám už nemůže přinést a je třeba se ohlédnout po nových způsobech vlády a správy země.

Chceme-li ale demokracii v jiné podobě zachovat, nabízí se jiný systém. Systém, který je obecně přijatelný, má mnoho výhod a málo nevýhod, který nás zbaví všech parazitů přisátých ke státnímu struku, všech, kteří za peníze občanů válí svoji hovniválskou kuličku trusu, ze které posléze porodí další politickou stranu. Zbaví nás všech, kterých už máme po krk, které vyhodíte oknem, a oni se vrátí skulinou pode dveřmi, a před kterými v současném systému nemáme žádnou ochranu.

Do parlamentu a do všech funkcí, které jsou placené ze státního rozpočtu, by se volilo losováním. Všichni zletilí občané by byli zařazeni do losování, a pokud uspějí, mají možnost se rozhodnout, zda funkci přijmou, či nikoli. Pokud odmítnou, nic se neděje, losuje se dál. Každý zvolený potom představí v krátkém termínu svoje desatero, tj. hlavní věci, které bude obhajovat, a z tohoto desatera by se zpovídal občanům. Poruší-li svoje desatero, může být odvolán a na jeho místo se znovu losuje. To samé s vedením obcí a dalších. Zjevně nefunkční úřady a všechno to, co slouží jako trafiky pro vysloužilé politiky, je třeba zrušit bez náhrady. Tedy takové jako je Senát, krajské úřady a mnoho podobných. Jejich výčet by měl na starost první svobodný parlament.

Po čtyřech letech státem placených funkcí by nově nastupující parlament provedl rychlou revizi uplynulého období a žádný z jednou už zvolených by se nemohl zařadit do dalšího losování a všechny státem placené funkce by pro něho byly zakázané. Vrátil by se do svého původního zaměstnání, kde by mu zaměstnavatel byl povinen držet pracovní místo.

Pak by teprve mohli být poslanci váženými osobami a hlavně by odpadly všechny astronomické náklady na volby, na příspěvky politickým stranám, na nejrůznější úlitby ve prospěch kamarádů a další nechutnosti. Zbavili bychom se balastu zdánlivě nesmrtelných, kteří od útlého věku parazitují na systému a nic jiného neumí a ani umět nechtějí.

A do té doby, než bude toto zakotveno v ústavě, si alespoň můžeme změnit hymnu. Stará byla pěkná, ale situace se změnila. Navrhl bych od Tomáše Kluse Pánubohu do oken. Nic na té písni nemusíme měnit, je pravdivá, veselá a dobře se poslouchá.

Dne 17. 10. 2017

Miloš Hakl