ROZHOVOR Vědecký pracovník Akademie věd ČR v oboru přírodních věd a kandidát do Poslanecké sněmovny za ODS ve Středočeském kraji Tomáš Vaněk ostře kritizuje, že většina senátorů se odmítla zabývat novelou Ústavy, která občanům zaručuje právo držet zbraň pro sebeobranu. Lidé by podle něj měli bedlivě sledovat, kdo hlasoval pro různé nesmysly, a podle toho také volit. 

Nedávno proběhla debata v Senátu o zbraních. Co jste jí říkal?

Ano, 5. října jsem se účastnil veřejného slyšení ve věci „Petice proti regulaci zbraní a sebeobranných prostředků ze strany EU“ v Senátu a sám jsem v diskusi přednesl krátký příspěvek. Rád bych předeslal, že tuto petici k dnešnímu dni podepsalo více než 100 000 našich občanů, což není rozhodně málo.  Musím říci, že mé pocity byly velice rozporuplné…

A proč?

Pro velkou účast veřejnosti se slyšení konalo ve velkém sále Senátu, který byl v podstatě plný. A byli tam lidé, kteří jak obsah petice, tak i směrnice EU perfektně znají. To nicméně nebránilo senátoru Láskovi pronést dlouhý a květnatý projev, z kterého nakonec vyplynulo, že on by petici rád podpořil, ale nemůže, protože její text je „špatně“. Jistě, chápu, že pan senátor může mít na řadu věcí jiný názor… Ale to, co je podle něj „špatně“, podepsalo již 100 tisíc lidí – a těm to rozhodně špatně nepřipadalo.

Druhou, řekl bych „výraznou“, postavou byl senátor Dienstbier. Ten tvrdil (mimo jiné), že je všechno chyba ČR, protože se o směrnici EU málo jednalo. To tvrdil před sálem plným dobře informovaných občanů, kteří věděli, že to, co říká, není pravda. Tak opravdu nevím, zda o věci samé ví tak málo, nebo zda bylo jeho cílem přítomné, lidově řečeno, naštvat. Musím říci, že to se mu povedlo dokonale.

Senát  již nestačí projednat ústavní novelu... Co bude dál?

Senát měl projednání „Novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky“ na programu zasedání 11. října.  Bohužel byla na poslední chvíli vyřazena z programu hlasy všech senátních klubů s výjimkou ODS, Klubu nezávislých senátorů a několika nezařazených. Jako záminku si senátoři vzali skutečnost, že novela dosud nebyla projednána na některých výborech, což je ovšem důkaz nezájmu a nechuti řady senátorů se novelou zabývat.  Byla totiž v Poslanecké sněmovně schválena již 28. června. Času bylo tedy dost.

Jako další záminku používají senátoři fakt, že dosud nebyly schváleny navazující zákony. I tuto námitku pokládám za zcela účelovou, a to ze dvou důvodů. Umožňuje totiž odklad schválení novely v podstatě do „nekonečna“. Vždy lze totiž říci, že navazující zákony jsou „špatné“ či „nedostatečné“. Druhým důvodem je skutečnost, že už jde o běžné zákony, tedy o zákony, kdy případný nesouhlas Senátu může Sněmovna přehlasovat, což se běžně děje. Lze si tedy představit vydírání typu „dokud nebudou navazující zákony takové, jaké chceme, neodsouhlasíme novelu“, což je dle mého názoru již daleko za hranou role a účelu Senátu.

A co tedy bude dál?

Vše záleží, ostatně jako vždy, na občanech a jejich paměti a odhodlání bojovat za svá práva. Těch 100 tisíc podpisů pod peticí není málo a jejich počet stále roste. Příští rok jsou další senátní volby… A nepochybuji o tom, že dnešní postoje senátorů jim budou připomenuty jejich voliči. Jistě bude zajímavé pozorovat, zda a kdy si to někteří z nich uvědomí. Sám za sebe mohu slíbit, že jim to rozhodně připomenu.

A nejde samozřejmě jen o ty volby, jde o roli Senátu jako takového. Občan očekává od politické reprezentace činy, rozhodnutí a řešení svých problémů. Ne odklady a průhledné kličkování. Já sám si myslím, že Senát svou roli v politickém systému ČR má. Na druhou stranu si nepochybně leckdo vzpomene na výzvu Olivera Cromwella k anglickému parlamentu v roce 1653: „Na to, co jste kdy udělali dobrého, už zde sedíte moc dlouho….“

Přitom se ta novela ústavního zákona sestává ze dvou vět: „(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.“ Nejde tedy o žádný komplikovaný text.

Jaký další vývoj očekáváte okolo migrační krize? Viktor Orbán varuje, že může do roku 2020 přijít 60 milionů migrantů z Afriky...

Bohužel, lze očekávat že díky „vítací“ politice EU, přesněji řečeno především Německa, bude proud migrantů pokračovat. EU tak prokázala naprostou neschopnost bránit své hranice, přestože technické prostředky by na to měla. Jen na okraj, řecká armáda má tuším 130 tisíc mužů a velice dobrou výzbroj. Tvrdit, že se nedá nic dělat, je prostě zrůdnost.

To, co chybí, je politická vůle a odhodlanost. Velice přesně to popsal již v roce 2009 ředitel Občanského institutu Roman Joch: „V případě zásadního ohrožení moderní západní evropské společnosti ze strany mocných a jí nepřátelských režimů je tudíž nasnadě předpovědět, jaký postoj by k oné hrozbě zaujala. Se vší pravděpodobností by se jednalo o kaskádu tří následných kroků: appeasement–kapitulace–kolaborace.“ Takže nezbývá než se v této záležitosti spolehnout jen na sebe.

Ubrání se ČR proti kvótám po volbách? Neustoupí jednotliví politici a strany?

Velice nerad bych tuto debatu omezoval na kvóty. Kvóty jsou nejen nespravedlivé a hloupé, ale jsou především naprostým popřením suverenity státu a práva jeho občanů o sobě demokraticky rozhodovat.

Jen naši občané mají právo rozhodnout, koho přijmeme a koho ne, bez ohledu na to, odkud přichází. A pokud si chtějí toto právo uchovat, musí se podle toho chovat, a to nejen při volbách.

Sám za sebe mohu říci, že ustupovat není kam, pokud chceme tuto zem předat našim potomkům tak, jak nám ji předali naši předkové, a chceme ve své vlastní zemi zůstat pány. Prostě „tudy vlak nejede“. Protože nikdo jistě nestojí o to, aby i u nás byla situace stejná jako v zemích, kde nadšeně přijímali a přijímají kdekoho bez jakékoliv kontroly.

Jistě, jako všude se i u nás najde dost neinformovaných, nebo dobře zaplacených lidí, kteří za příslib dotace prodají vše.  Ale je to opět jen a jen záležitostí našich občanů, kolik jim dají prostoru a možností.

Bohuslav Sobotka říká, že máme co nejříve přijmout euro, máme být v tvrdém jádru EU a odpůrci členství v EU jsou blázni a poloblázni...

Bohuslav Sobotka se chová dle starého českého přísloví „tonoucí se stébla chytá“.  Na nic z toho, o čem mluví, nebude již mít, jak doufám, žádný vliv.

Pokud jde o věc samu, nevidím žádný racionální důvod pro přijetí eura. Česká koruna nám vyhovuje a měnovou politiku lze upravovat a nastavovat pro potřeby našeho hospodářství, což by v případě přijetí eura nebylo možné. Navíc euro spolu nese i další závazky, například v podobě krytí nejen řeckého dluhu. Velice podstatná je i skutečnost, že euro je projekt především politický a jeho přijetí by vedlo k dalšímu omezení suverenity našeho státu.

Podobná je situace s „jádrem“ EU. Nikdo dosud přesně nedefinoval jeho parametry, z něho plynoucí výhody a nevýhody, snad s výjimkou další, užší integrace, kterou pokládám za další ztrátu možnosti o sobě rozhodovat, a proto s ní zásadně nesouhlasím.

A pokud jde o případné vystoupení z EU, jde o názor politicky zcela legitimní.  Označovat jeho nositele za „blázny“ svědčí o prazvláštní představě pana Sobotky o demokracii.

Vy sám jste pro referendum o členství v EU?

Jak jistě víte, referendum bylo o vstupu. A musím se přiznat, že protože jsem EU dobře znal zevnitř již od roku 1994, kdy jsem se tam stal členem různých odborných komisí, hlasoval jsem proti. Prostě jsem náš vstup pokládal za předčasný a naše občany nepřipravené na realitu, což se bohužel i potvrdilo.  

Dle mého názoru mělo referendum být o Lisabonské smlouvě, která zásadně změnila podmínky našeho členství, a jedním z jejích důsledků je i současná migrační krize včetně kvót. Pokládám za velkou chybu, že se tak nestalo.

V současné době tak není s EU spokojen vlastně nikdo, kromně těch, co jsou přímo na výplatní pásce. Takže po reformě touží všichni, jen je otázka, jak jí dosáhnout, protože by znamenala výrazné omezení pravomocí Bruselu. Bohužel, jak je známo, kapři si rybník sami nevypustí. A zde by referendum či alespoň jeho příprava mohla výrazně pomoci ve vyjednávání. Takže ano, pokud se ustavičná otevřeně i skrytě probíhající integrace vedoucí k evropskému superstátu nezmění, jsem pro jeho přípravu. Jednak jako prostředku k dosažení reformy a dále jako možnosti projevení souhlasu/nesouhlasu občanů s další integrací směřující k evropskému superstátu.  

Nezanedbatelným  argumentem proti stále hlubší integraci jsou i historické zkušenosti, které máme s dobrovolným předáním suverenity nadnárodnímu celku.  Vždy se to nakonec ukázalo být nevýhodné a vždy stála cesta zpět mnoho času, úsilí i zmařených životů. Ať už to byla volba Ferdinanda Habsburského českým králem v roce 1526 a naše následné začlenění do rakouské monarchie, nebo naše začlenění to „tábora míru a socialismu“ Gottwaldem a KSČ v roce 1948.

Dnes opět stojíme na podobném historickém rozcestí...  Obstojíme před soudem historie a před našimi potomky?

Co si myslíte o kauze lithia?

Musím se přiznat, že v této věci nejsem odborník. Nicméně, co pokládám minimálně za znepokojující, je podpis těsně před ukončením mandátu současné vlády. To prostě není korektní postup a bude stále otvírat otázky typu „proč tak nahonem?“.  Navíc jakákoliv dohoda státu (reprezentovaného státním úředníkem) a soukromou zahraniční firmou je vždy problematická a je třeba jí věnovat zvýšenou pozornost. Důvod je prostý: Firmě jde o její vlastní peníze, státu o peníze občanů, tedy „těch druhých“.

Je něco zásadního, co chcete před volbami lidem sdělit?

Ano, aby je brali vážně a přišli. Jak jistě víte, já sám kandiduji za ODS ve Středočeském kraji na krásném devátém místě. Ale není mým cílem kohokoliv přesvědčovat, koho má volit. Spíš bych měl k občanům prosbu, aby dobře zvážili, jakou stranu budou volit, a dobře se vybrali osoby, kterým dají preferenční hlas.

Reálné názory a činy kandidátů lze dnes celkem snadno dohledat a najít bez problémů lze i to, jak kdo v minulosti hlasoval. Že je to práce? Jistě, ale není větší, než kolik jí občané věnují při výběru dovolené, řemeslníka či auta. A tady jde o jejich další život na další čtyři roky a díky zběsilé integraci EU možná na daleko déle.  Zrovna nedávno byl odsouhlasen úřad Evropského prokurátora. Za ČR podepsal ministr Pelikán (ANO) za hlasitého jásání eurokomisařky Jourové (ANO). Nějak si nepamatuji, že by se k tomu mohli vyjádřit občané, ať již přímo, nebo nepřímo. Tento přístup a postup pokládám za naprostou zhovadilost. Navíc s různými „prokurátory“ máme docela nedávné zkušenosti.

Až příliš často slýchávám: „Franto, hodíme to tomu a tomu, bude sranda.“ Ano, jistě bude. Problém je, jaká a pro koho.  Neměli by se kuřáci spíše podívat, která strana a kteří poslanci prosadili zákaz kouření? Živnostnící, kdo jim odhlasoval EET? Legální držitelé zbraní, kdo jim je chce nechat sebrat? A všichni, kdo že to souhlasí či souhlasil s dalšími nesmyslnými regulacemi všeho, ať již pocházejí z Bruselu, nebo Strakovky? Není žádný problém si to najít a byl bych rád, kdyby tomu každý tu trochu času věnoval a dobře zvážil své preferenční hlasy.

www.parlamentnilisty.cz