Dnes bilionoví dlužníci Číny – EU a Spojené státy – aplaudují protiruským sankcím, jak to zase natřely Kremlu. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Na Ukrajině už to mají pod kůží; v Kyjevě neteče pár měsíců teplá voda a v zimě bude ještě hůř – Rusku došla trpělivost a zastavilo jim dodávky zemního plynu. A Putin má náhradu; s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem podepsali kontrakt na dodávky 38 miliard kubíků plynu na třicet let; za tisíc kubíků plynu pro Čínu evropských 350 USD. Brzy mu bude plyn do Evropy ukradený…

Břetislav Olšer – publicista

Signifikantní; na Ukrajině se plyn kradl odjakživa, kdo za to z okruhu Tymošenkové nebručel, jakoby nebyl. Vydrží příměří na východní Ukrajině? Otázka? Spíš hádání z magické koule. Jak nafoukaně tvrdí oligarcha a gubernátor Doněcka Serhiy Taruta, zima boje údajně zastaví; Rusko prý bojuje pouze v létě, v zimě nikdy; údajně na to má Serhiy fakta z posledních válek, jež Moskva vedla. Asi zapomněl, že Rusko je jeden bohatýr vedle druhého, v zimě 1777 to byl Suvorov, vítěz krymské války s Tureckem, poté Kutuzov, který si v prosinci 1812 počkal právě na sibiřské mrazy, aby v nich zdecimoval Napoleona, stejně dopadl při mínus třiceti stupních Celsia boj Rudé armády o Moskvu od 2. října 1941 až do 7. ledna 1942, následovalo vítězství u Stalingradu v ukrutánské zimě 1943, aby v lednu 1944 Rusové totálně rozdrtili nacisty u Leningradu, když využili zamrzlého Ladožského jezera pro přepravu potravin a zbraní jako Cestu života. A co únor 1944 u Sokolova? Ani Karpatsko-dukelská operace se neodehrávala v létě. Také závěrečná vítězná bitva Rudé armády během 2. světové války v Evropě byla v lednu 1945 o Berlín… Pan gubernátor by měl vážit slova; rusky mluvící bojovníci jsou v mrazu jako doma…

Nemůžu se jako zprostředkovatel zpráv a analytik politických rošád, grafoman, egoman a fajnšmekrman srovnávat s úžasným žurnalistou Palatou, ani s jeho povídáním s vnučku Brežněva či když vyzpovídal Taruta, gubernátorem Doněcka, přestože i mně se podařilo natočit pár rozhovorů; setkal jsem se mj. v Izraeli s Arielem Šaronem, interview mi poskytl v rozpadající se Jugoslávii Stipe Mesič, v parlamentu Litvy, obehnaného barikádami před sovětským OMONEM, mě přijal prezident Vytautas Landsbergis, na Slovensku prezidenti Schuster či Kováč…

Už v roce 2008 stála Ukrajina před dilematem; buď zaplatí Rusku za plyn, který blokuje na cestě do Evropy, nebo ho Kreml zastaví. Pozorovatelé EU totiž potvrdili, že ukrajinská strana plyn opravdu blokuje. Podle jejich měření „nebyl žádný tlak v plynovodech vedoucích do Evropy“, zatímco na měřící stanici Sudža, kde ruský zemní plyn vstupuje do ukrajinského rozvodného systému, byl tlak 70 atmosfér. Ukrajinci dluh, blížící se třem miliardám dolarů, nezaplatili, Rusko proto zastavilo jeho dodávky a basta; Kyjev mrzne a na Rusko se sype jedna sankce za druhou. Kdyby Ukrajina vrátila dlužené miliardy, nemusela by nyní drkotat zuby. A Porošenko by nemusel po měsíci rozpouštět banderovsko-neonacistický parlament a vyhlašovat mimořádné volby; stejně nula od nuly pojde. Navíc musela být minulý týden o rok odložena ekonomická smlouva Ukrajiny s EU; Putin pohrozil v takovém případě cly na zboží dovážené do Ruska z Ukrajiny…

Dnes jde o III. světovou válku a sankce možná akorát USA a „šlofíkovému“ obdivovateli Pussy Riot Karlu Schwarzenbergovi, skutečný profík v oblasti sankcí a ruského plynu je však Ing. Vladimír Štěpán, nejenže má maturitu, absolvent VŠE v Praze, jenž má v plynárenství více než třicetileté zkušenosti. Byl poradcem v řadě mezinárodních projektů na import, tranzit a skladování plynu. Od roku 1992 je spoluzakladatel, majitel a řídící pracovník konzultační firmy ENA. A co říkal v Parlamentních listech na sankce proti Rusku? …“Krize pomine. Porošenko s Putinem se dohodli na klidu zbraní na východní Ukrajině. Doteď to eskalovalo proto, aby byla výhodná pozice pro vyjednávání. Čekám, že to skončí kompromisem. Rusko ukázalo svoji sílu, přitlačili Ukrajinu k jednacímu stolu a musí se dohodnout. Je tedy nesmysl na desítky let opustit ruské trhy, zatímco oni se mezi tím dohodnou. Rosněft nabídl podíl ve firmě Číňanům. Když technologie nedodá Západ, tak je dodají Číňani a oni budou mít byznys. A my směrujeme sankcemi Rusko na Čínu. Tahle válka skončí během čtvrt, půl roku, ale zbavujeme se trhů a důsledky poneseme desítky let…“

Vraťme se na Ukrajinu k tzv. břidlicovému plynu. Pět jejích oblastí by mělo být předáno britsko-nizozemské globální petrolejářská společnosti Shell a kalifornskému Chevronu na dobu půl století. Pod nohama krachujících Ukrajinců jim prodali zem. Dluh přes desítky miliard dolarů se prostě nějak vykoupit musí. Ukrajina tak podepsala smlouvu s anglo-nizozemskou společností Shell taktéž v objemu deseti miliard ohledně těžby plynu z břidlice v lokalitě Juzivska na východě země. Podle odhadu Úřadu pro energetické informace (EIA) má Ukrajina třetí největší zásoby břidlicového plynu v Evropě, a to v objemu asi 1,2 biliónu metrů krychlových. Veškerý cynismus situace nespočívá ani tak v metodách, uvedených v dohodě s Shellem, ale hlavně v tom, že náklady Angličanů na „získání území“ jim budou kompenzovány státem, na úkor zisku z vytěženého plynu…

Zdroje břidlicového plynu v Evropě jsou podle ing. Štěpána sice obrovské, avšak USA je mají v několika stech metrech, v Evropě přes kilometr pod zemí; navíc struktura hornin zde není příznivá. Znamená to výrazně vyšší náklady na těžbu. Při průzkumných vrtech v Polsku se nejprve zdálo, že tam jsou obrovské zásoby, ale když udělali několik vrtů a začal proudit plyn, těžba nejprve vystoupala nahoru, ale velmi rychle klesla; břidlice se prostě spekly a výron plynu se zastavil. Zatím v Evropě žádné vrty úspěšné nebyly a zimní topná sezóna Kyjeva tak nebude mít dost plynu: Žádný problém; majdanové město vydalo brožurku s návodem, jak přežít zimu a ušetřit co nejvíc vody a elektřiny. Propaganda Kremlu

To ale zdaleka není jediná zásadní potíž; Ukrajina se totiž momentálně neobejde bez ruského plynu a uhlí, jelikož domácí těžbu obou surovin narušily boje se separatisty. Jaceňuk by si měl připomenout a napsat si do deníčku prorocká slova redaktora Luboše Palaty na adresu Ruska, co by se dala tesat do kamene: “My už si i bez toho vašeho plynu nějak poradíme a uleví se nám. Už vás totiž nebudeme potřebovat…” A ejhle, tak přišla krizka na Matýska – Kdo seje vítr, sklízí bouři…

Vše na téma ruského plynu se odehrává v duchu hesla, které jsem si vypůjčil od Zelených: Nepotřebujeme tepelnou elektrárnu, nám stačí jen zástrčka ve zdi, resp. Nepotřebujeme ruský plyn, nám stačí tlačítko na plynovém sporáku. Proto se nyní chlubíme, že jsme „navzdory sankcím v suchu“, neboť my máme v Příbrami plné zásobníky „svého plynu“, stejně jako Ukrajina děkuje Slovensku, že jí dodává tisíce kubíků zemního plynu ze svých zásob, přičemž ani jeden necekne o tom, že v obou případech jde o ruský zemní plyn, pouze přetlakovaný ze západu na východ… Jak taková reverze vypadá…? Viz. foto: …aneb Jak být ošlehán vlastními větry…

Podle ing. Štěpána se mezi Ruskem a Čínou buduje plynovod, Putin hledá zadní vrátka pro odbyt ruského plynu. Jde o první plynovod s kapacitou 25 miliard kubíků, jenž by měl být dokončen v roce 2019. Čína teď potřebuje pro svůj rozvoj víc než 200 miliard kubíků navíc k tomu, co už má. Také zahájila těžbu břidlice, ale ložiska jsou hluboko až dva kilometry; investují do těžby břidlicového plynu miliardy dolarů. Spor Evropy s Ruskem je pro Čínu dar z nebes, protože dotlačí Rusy k dobré ceně za plyn a budou mít plynovod. Během 15 let spotřeba Číny z Ruska bude stejná jako nyní Evropy. A pak by Rusko Evropu nepotřebovalo; je totiž suverénně největším exportérem plynu na planetě a po Saúdské Arábii i druhým najvětším vývozcem ropy do světa. To je nezvratitelný fakt, s nímž můžeme nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme dělat; předpokládá se, že letos Rusko vytěží přes 600 miliard kubických metrů zemního plynu.

Sankce snad nyní prakticky trápí jen Polsko, které si však pomohlo jako vždy svým sofistikovaným způsobem, jemuž zlí lidé hanlivě říkají šmelina, když se domluvilo s Běloruskem, že mu bude posílat svá jablka, jež však nesmí vyvážet do Ruska, ovšem Lukašenko ví, jak na to; jen nechá polskou zásilku přebalit na běloruskou a je to. Samozřejmě, že to nebude za bůra, ale pro Poláky je lepší něco, než nic, tedy když nyní prodává svá jablka o pět korun levněji. Nechce zkrátka tu slevu zadarmo. A Bělorusko, přestože je v rusko-kazachstánské ekonomické unii, kašle na nějaká sankce, může tedy vesele Rusku prodávat i od něho nakupovat, čímž je vlastně dle úmluvy „trojky“ ekonomicky v plusu. Celkový hrubý domácí produkt tří těchto integrovaných ekonomik EAHU dosahuje částky 2,7 bilionu dolarů. Smlouva předpokládá volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil a koordinaci rozvoje klíčových hospodářských sektorů.

Polské ovocnářství a zelinářství je úzce orientované na ruský trh a v posledních sezonách vyvezlo do Ruska 700 000 tun jablek ročně, což je asi jako spotřeba všech jablek v ČR za pět let. Na polských sociálních sítích se proto od poloviny minulého týdne rozjela akce, která s využitím hashtagu #jedzjablka (v překladu „jez jablka“) vyzývá Poláky k tomu, aby jedli co nejvíce jablek z domácí produkce. Iniciativa vzbudila nečekanou pozornost a zapojil se už do ní například i polský prezident Bronisław Komorowski, ne že by byl šmelinář, jen politik, ohánějící se možná vlasteneckým povelem dne: „Polska bude od moře k moři…“

Inu, a všichni jsou na výsost spokojeni, jelikož nechtějí tu slevu zadarmo, nic s tím neučiní ani banderovci strany Svoboda z Majdanu, co nyní, v roce 2014, kandidují v nadcházejících ukrajinských volbách; dějiny se tragicky opakují…

Znění části závěrů „Krymské konference“, které spojenci – W. Churchill, F. D. Roosevelt a J. V. Stalin podepsali 1. února 1945: „Naším neochvějným cílem je zničení ukrajinského nacismu a zajištění garancí, aby Ukrajina už nikdy více nebyla schopna porušit mír. Jsme rozhodnuti odzbrojit a rozpustit všeukrajinské ozbrojené síly, dostat pod kontrolu veškerý ukrajinský průmysl, jenž by mohl být zneužit pro vojenskou výrobu. Každý zločinec musí být spravedlivě a rychle potrestán. S povrchu Země musí zmizet nacistické strany, nacistické zákony, organizace a instituce. Je třeba odstranit jakýkoliv nacistický vliv ze společenských institucí, z kulturního a ekonomického života ukrajinského lidu a současně přijmout taková opatření, jež zajistí mír a bezpečí v budoucnosti. Jenom tehdy, když vykořeníme ukrajinský nacismus, bude naděje na důstojnou existenci Ukrajiny.“

Zdroj: Blog autora