Od podrývání druhého dodatku Ústavy a ovlivňování voleb, až po financování „barevných revolucí“ ve východní Evropě a na Blízkém východě: Zlověstná stopa George Sorose je patrná všude. Miliardář a spekulant s měnou, narozený v Maďarsku, jenž sám sebe považuje za mesiáškou osobnost, byl v roce 2011 zvolen respondenty výzkumu deníku Human Events nejvíce destruktivním levičáckým demagogem v Americe. „George Soros je nejnebezpečnějším mužem světa, protože, stejně tak jako někteří šílení megalomani z filmů z 50. let se snaží všechny oklamat, aby lidé uvěřili tomu, že je altruistou, když ve skutečnosti užívá svoje organizace Open society/Shadow party (Otevřená společnost/Stranu stínu) za tím účelem, aby podkopal samotné uspořádání americké společnosti,“ uvádí Human Events.

George Soros

Pokud by nebylo Sorosova nesmírného majetku, velké množství levičáckých organizací by neexistovalo, nebo mělo mnohem menší vliv. Soros poskytl více než 7 miliard dolarů organizacím jako jsou Media Matters, ACORN, La Raza, the Huffington Post, the Southern Poverty Law Center, Planned Parenthood, the Center for American Progress, MoveOn.org a tuctům dalších organizací, které se snaží Američanům vnutit socialistickou globalistickou agendu.

Zničení národní suverenity je na samotném vrcholu Sorosových plánů. „Vzhledem k tomu, že existují společné zájmy, které přesahují hranice jednotlivých států, musí být suverenita států podřízena mezinárodnímu dohledu a mezinárodním institucím,“ prohlásil Soros již v roce 1998.

Spojené národy, Světová banka a Mezinárodní měnový fond jsou organizace, které by, podle Sorose, měly udávat hlavní směr ekonomice, společnosti a politice. „Aby se stabilizovala a stala realitou skutečně globální ekonomika, potřebujeme nějaký planetární systém politického rozhodování. Potřebujeme globální společnost, aby podpořila naši globální ekonomiku,“ napsal Soros ve své knize Krize globálního kapitalismu.

Jednotlivým zemím a jejich národním populacím by nemělo být dovoleno řídit vlastní ekonomické záležitosti – namísto toho bude tento proces, podle Sorose, uskutečňován globální finanční elitou. „Vzhledem k rozhodující úloze, kterou sehrává mezinárodní finanční kapitál v bohatství jednotlivých zemí, není nepřípadné hovořit o globálním kapitalistickém systému“, napsal Soros v knize Otevřená společnost: zvažování reformy globálního kapitalismu.

Pro Sorose a pro finanční elity jsou země, které spadají pod jejich kontrolu demokraciemi, zatímco ty, jež jsou mimo jejich kontrolu, označují za autokratické totalitní režimy, nedodržující doktrínu takzvaných lidských práv.

„Je historickou skutečností, že země, které tvoří centrum kapitalistického systému jsou demokratické, nicméně totéž neplatí o všech kapitalistických zemích, které leží na periferii,“ vysvětluje Soros. „Vládci zemí se zdráhají vzdát se své moci, takže k tomu musejí být dotlačeni“.

Od počátku 80. let používá Soros své spekulacemi nabyté ohromné jmění na to, „aby vybudoval demokracie, které jsou tolerantní a plné života a jejichž vlády se zodpovídají svým občanům,“ jak nazývá vlády podřízené finanční elitě. Po rozpadu Sovětského svazu, sehrál Soros zásadní roli v procesu, v jehož rámci se satelitní země Sovětského svazu dostaly do spárů globalistů.

„Od roku 1979 rozdělil Soros 3 miliony dolarů mezi disidenty polského hnutí Solidarita, Chartu 77 v Československu a Andreje Sacharova v Sovětském svazu,“ napsal Neil Clark. „V roce 1984 založil v Maďarsku svůj první Institut otevřené společnosti (Open Society Institute) a poskytl miliony dolarů opozičním hnutím a nezávislým médiím. Tyto iniciativy, údajně zaměřené na vytvoření „občanské společnosti“, byly ve skutečnosti zacílené na oslabení existující politické struktury, a dláždily cestu výsledné exploataci východní Evropy prostřednictvím globálního kapitálu. Soros nyní tvrdí, s pro něj charakteristickou neskromností, že je zodpovědný za „amerikanizaci východní Evropy“.

V roce 2000, po vojenském tažení NATO, začal Soros připravovat převrat v Srbsku. Jeho revoluce, řízená prostřednictvím nevládních organizací (NGO), vytvořila a udávala směr opozici Slobodana Miloševiče. „Jugoslávci pokračovali v neústupném odporu a stále znovu vraceli Miloševičem reformovanou Socialistickou stranu do vlády. Soros tuto výzvu přijal a od roku 1991 jeho Open Society Institute poskytl více než 100 milionů dolarů proti miloševičově opozici,“ objasňuje Clark.

Poté, co byl Miloševič svržen a poslán do Haagu, aby se tam zodpovídal z údajných válečných zločinů před Mezinárodním soudním tribunálem, „Srbsko, pod ochranou „reformátorů“, které podporoval Soros, se stalo nikoliv více, ale méně svobodné,“ píše Clark. Srbové byli podrobeni běžnému kolu globalistické ekonomické medicíny, když Soros zkopíroval program, který s velkým „úspěchem“ rozvinul po celé východní Evropě, když prosazoval „šokovou terapii“ a „ekonomické reformy“, aby mohl poté, spolu se svými přáteli, odkoupit státní aktiva těchto zemí za absurdně nízké ceny.

Tento postup miliardář zopakoval v sousední Gruzii, kde fondy Open Society Institute financovaly takzvanou Růžovou revoluci, jenž svrhla Eduarda Ševarnadzeho a dosadila do funkce prezidentova bývalého ministra spravedlnosti, Michaila Saakašviliho. Gruzínští aktivisté, školení Sorosem financovaným hnutím Srbský odpor, se naučili jakým způsobem využít nenásilnou revoluci, aby došlo ke svržení vlády, která se znelíbila mezinárodní elitě.

Bývalá gruzínská ministryně zahraničí, Salomé Zurabišvili, řekla francouzskému časopisu Hérodote, že Sorosovy nevládní organizace byly zodpovědné nejen za svržení Ševarnadzeho, ale že se staly následně integrální součástí vládní mocenské struktury, která nastoupila po něm. O několik let později použil Soros taktiku, kterou vypiloval ve východní Evropě, aby zformoval takzvané Arabské jaro na Blízkém východě a v severní Africe.

Dr. Kian Tajbakhsh řekl íránským úředníkům, poté co byl zatčen za konspiraci proti íránské vládě: „Úloha Sorosova centra ve východní Evropě je téměř u konce. Jeho hlavním zájmem je nyní islámský svět, arabské země, Turecko, Afghánistán a další.“

V Egyptě se barevná revoluce zbarvila do krvavě rudé a když selhal zfušovaný plán instalovat v zemi loutkovou vládu Muslimského bratrstva, uchopil moc vojenský diktátorský režim. Muslimské bratrstvo bylo přitom po celá desetiletí řízené americkou a britskou tajnou službou.

Na Ukrajině fašistické skupiny, podporované americkou vládou, svrhly demokraticky zvoleného prezidenta země. V květnu prohlásil pyšně George Soros v pořadu CNN Fareedy Zakariady, že to byl on, kdo byl zodpovědný za ustanovení nevládních organizací (NGO), které nakonec největší měrou přispěly ke svržení Viktora Janukovyče a k instalování junty.

„Mnoho účastníků demostrací v Kyjevě na Majdanu byli členové Sorosem financovaných nevládních organizací. Další byli týmiž NGO vycvičeni na workshopech a konferencích, sponzorovaných Sorosovou nadací International Renaissaince Foundation (IRF) a prostřednictvím jeho mnoha institutů Otevřené společnosti. IRF se chvástal, že věnoval ‘organizacím na demokratickou transformaci Ukrajiny‘ více, než jakýkoli jiný dárce“, napsal William F. Jasper. Kam vyústila „demokratická transformace Ukrajiny“ která stále může posloužit jako spouštěcí mechanismus III. světové války, vidíme dnes a denně.

Soros si ověřil v roce 1989, když použil svého majetku a vlivu, aby v Československu dosadil do prezidentského křesla Václava Havla, že volby a preferované kandidáty lze, prostřednictvím velkého množství peněz bezpečně koupit. Ve Spojených státech Soros, ve snaze, jak to nazývá „transformovat Ameriku“, věnoval významné finanční částky Baracku Obamovi, Hilary Clintonové, Charlesi Rangelovi, Al Frankenovi, Tomu Odallovi, Joe Sestakovi a Sherrod Brownovi.

Jak uvádí encyklopedie Conservapedia, v roce 2004 věnoval Soros 23,581,000 USD 527 různým „liberálním“ skupinám. Poskytl rovněž 3 miliony dolarů levičáckému centru propagandy, Center for American Progress (Centrum pro rozvoj Ameriky) a 5 milionů radikální levičácké organizaci MoveOn.org.

Takzvaná „Strana Stínu“, založená Sorosem, Hilary Clintonovou a Haraldem Ickesem – se vyhnula reformám, které byly zavedeny senátory Johnem McCainem a Russem Feingoldem a věnovala miliony na kampaň Demokratické straně. Jak poznamenal Human Events: „bez Sorose a bez Strany stínu by byl Barack Obama v nejlepším případě senátorem za Illinois, jenž by se účastnil setkání s Bernardinou Dohrnovou a sedával by v lavicích černošského teologa osvobození, reverenda Jeremiaha Wrighta, v horším případě by byl nevýrazným a neznámým senátorem státu. Namísto toho je Sorosův kůň prezidentem Spojených států“.

Úzký vztah mezi Obamou a Sorosem se datuje od roku 2004. Soros si Obamu vybral za kandidáta do Senátu a prostřednictvím „Phoenix Group“ – skupiny bohatých donátorů Demokratů – byl v Senátu po celou dobu řízen a nakonec instalován v Bílém domě.

„Obama má charisma a je schopen radikálně přeorientovat postavení Ameriky ve světě“, prohlásil Soros v roce 2007, poté co poslal, tehdy senátoru z Illinois, maximální možnou částku povolenou zákonem pro financování volební kampaně.

Nicméně – Soros je pouze jedním z řady velkých hráčů. Za scénou manévrují další globalisté, kteří usilují o zničení suverenity všech zemí včetně Spojených států a o stržení ochranné hráze, která jim stojí v cestě při uskutečnění Nového světového řádu.

Zdroj: infowars.com | Překlad: protiproud.cz