Tím hanlivým názvem označuje sebe asi 250 000 obyvatel tohoto pobaltského státu, kteří mají statut neobčanů, rusky něgraždaně. Ta zkratka činí to nelibozvučné slovo snesitelnějším a je výrazem specifického smyslu pro humor ruskojazyčných Lotyšů.

Před více než 25 lety se ze dne na den stalo neobčany země, ve které se dost často narodili kolem 700.000 obyvatel, kteří nemohli doložit, že jejich předci se nacházeli na území Lotyšska před rokem 1940. To samozřejmě lidé (většinou etničtí Rusové), kteří se do Pobaltí přistěhovali v době Sovětského svazu, nesplňovali. Stali se proto lidmi druhé kategorie, kteří nemohou zastávat většinu postů ve státní správě, omezováni byli i v případě privatizace, a nemohou se zúčastnit voleb. Po několika letech dostali možnost se naturalizovat po složení zkoušek ze státního jazyka.

Na neobčany byl navíc průběžně vyvíjen tlak, aby se vystěhovali, což většinou odmítali a odmítají, nicméně mezi lety 1991 – 2011 se z dvoumilionového státu vystěhovalo 600 000 lidí. Po vstupu Lotyšska do EU a Schengenu se tito „negři“ stali prvními občany Velké Evropy od Irska po Vladivostok, protože mohou bez víz cestovat nejen po Evropské unii, ale také po Ruské federaci. Proto jejich motivace k tomu, aby složili naturalizační zkoušky a stali se občany země, ve které se narodili, silně poklesla, neboť jako Lotyši by museli žádat o ruská víza.

Lidskoprávní organizace čas od času institut neobčanů kritizují jako nedemokratický a odporující evropským principům. Lotyšský prezident Raimonds Vejonis jako moudrý státník chápe nutnost vyrovnání se s minulostí a celonárodního usmíření. Proto přišel se symbolickým návrhem zákona, který vycházel z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy o právech dítěte a žádal v něm automatické přiznání lotyšského občanství pro nově narozené děti neobčanů. V obou mezinárodních dokumentech, které jeho země podepsala, je uvedeno právo dítěte na přiznání občanství. Vzhledem k tomu, že Lotyšsko má nejnižší míru porodnosti v Evropě, zákon by se týkal asi 80 novorozenců ročně.

Nacionalistická pravicová vládnoucí koalice prezidentův návrh po emocionálně velmi vypjaté debatě většinou hlasů zamítla. Nevšiml jsem si, že by taková otevřená diskriminace dětí někoho v EU znepokojovala, politika dvojího metru a dvojích standardů všem vyhovuje. Konec konců, vždyť se jedná jen o „negry“, lidi druhé kategorie, kteří navíc drze mluví rusky.

Co ovšem funguje dokonale, je špatné svědomí a podvědomí lotyšských politiků. To vyvolává onen pocit permanentního ohrožení ze strany silného souseda. Proto do Pobaltí hájit demokratické principy a evropské hodnoty jezdí i naši vojáci.

Aplikace principů dvojího metru holt představuje docela nákladnou záležitost.
    

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)