Odstředivá síla voleb vymetla levici, Babišovi zase politického parťáka
Vyjednávání už začalo a uvidí se, jak rychle skončí. Protože všichni lídři stran, které dostali od svých voličů mandát ve sněmovně usednout, se hned za tepla po skončení sčítání hlasů nechali slyšet, že s Andrejem do party nepůjdou. Jenomže něco jiného je emoční záležitost a pozdější pragmatismus po vychladnutí horkých hlav. Teprve potom volič uvidí, jak moc může či nemusí litovat cesty k volební urně.
Pomiňme nyní odbojný postoj těch kterých lídrů a zkusme přemýšlet za ně. Protože k povolebnímu jednání s vítězem se určitě dostaví a to se pak nálady i postoje mění. Bylo to tak i v minulosti a není žádný důvod se domnívat, že radost ze vstupu do sněmovny furiantsky hodí za hlavu. Jako nejsnadnější se tak jeví koalice hnutí ANO s ODS. Takzvanou stotrojku by obě partaje hravě daly dohromady a pohodlně by si dělily kořist, rozuměj ministerstva.
Všímavý volič jistě postřehl, že ODS po letech veřejností krušného odmítání konečně vystoupala tam, kde chtěla být. A hned na druhou příčku po vítězi voleb. Takže se uvidí, zda je „nová ódeeska“ i zastáncem původních názorů nebo se obratem opět změní ve stranu kšeftařů s vidinou na podílu na moci. Když nabídku Andreje Babiše přijme, bude zajímavé poslouchat důvody Petra Fialy, které vedly „ k záchraně demokracie.“ Tím pádem si sám dává polibek smrti a bude nad slunce jasné, že ho brzy vystřídá Václav Klaus mladší.
Jako další zajímavý hráč bude Tomio Okamura. Jeho vize podílu na koalici je poměrně mazaná. S hnutím ANO do holportu půjde, s Babišem jako osobou už prý ne. Nikdo si ale nedovede zatím představit, že by Babišovo hnutí svého šéfa odstavilo jen kvůli tomu, že se nejeví žádná jiná možnost. Ta se naopak jeví víc než dobře. Tomio Okamura zřejmě nakonec na nabídku kývne, ale bude chtít jedno ze silových ministerstev. Které, to už je věcí dohody. Svým voličům pak oznámí, že získáním toho kterého ministertsva bude mít Andreje Babiše a jeho politiku jako koaliční partner alespoň po větší kontrolou. Že tomu tak ve skutečnosti nebude, na to si jeho volič bude muset zvyknout a žít po volbách svými obvyklými starostmi.
Jiní hráči už jsou méně podstatní, protože ČSSD snad už ani nemá morální právo se účastnit čehokoliv. Tomu nakonec odpovídá i její volební výsledek. Kdy teď bude ve straně probíhat personální genocida je pouze otázkou krátkého času. Lidovci se rovněž buší v prsa, že s Babišem kamarádit nebudou, doteď jim to ale nevadilo. Je proto i u nich otázkou krátkého času, kdy názorově otočí a hezky podle vzoru svého předsedy Bělobrádka, že v případě hubeného výsledku voleb zváží svou rezignaci, to hned po volbách a hubenějším výsledku než by kdo čekal, okamžitě popřel. Parta TOP 09 s novým poslancem Dominikem Ferim je teď kapitola sama pro sebe se stejně hubeným výsledkem. Zda Miroslav Kalousek jako předseda skončí nebo ne je už úplně jedno. Těch šest poslanců, kteří ve sněmovně usednou, nejsou ani parta do mariáše ve sněmovní kantýně. Tím pádem bude zanikat i teatrálnost Miroslava Kalouska, který de facto už nemá co nabídnout.
Česká strana pirátská bude ve sněmovně ostřelovat pomyslnou loď budoucí koalice, protože může mít jen tuto roli. Není zákonodárnou stranou, protože má zatím nulovou zkušenost a hlavně žádné osobnosti. Ani Ivan Bartoš, byť je opředen mediálním zájmem, není záruka toho, že mezi zkušené harcovníky pronikne. To trvá dlouhé roky a jak to u nových stran bývá, než boj s větrnými mlýny, raději bude do nich se soupeřem foukat taky. Nicméně jeden rozdíl mezi tehdejšími zlobily Věci veřejnými a Piráty, tu přece jenom je. V účesu Ivana Bartoše.
Vše výše uvedené je ale pouze hypotetická úvaha toho, co se na české politické scéně může v těchto dnech stát. Povolební vyjednávání jsou totiž vždy větším momentem překvapení, než volby samotné. Vůbec by ani nepřekvapilo, že Babišovo vítězství je i bezpečná cesta k předčasným volbám.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
Zdroj
