Nejúspěšnější strana z neúspěšných.

ODS, teď, když by měl skončit pochopitelný předvolební optimismus, by se měla pozastavit a analyzovat, co bylo příčinou jejího „úspěchu“. A hlavně toho, že 11,2 procent je považováno za úspěch. Kdy začal ten sestup z politické výše. A proč. Ale přiznám se, že to nečekám. Nebyl jsem optimistou před volbami, 11,2 za velký úspěch nepovažuji, a jestli to skutečně znamená „odpíchnutí ode dna“, se teprve uvidí.

Ale ODS čeká volební kongres a tak je potřeba „úspěch“ členské základně prodat.

Ve volbách zvítězil Andrej Babiš. Velmi výrazně, nezískal sice tolik hlasů, jako ODS pod Topolánkovým vedením ODS v roce 2006, ale vyhrál s velkým náskokem před svými oponenty, z nichž nejblíže mu byla podivnou hrou osudu nejúspěšnější z neúspěšných – ODS.

Vzpomeňme si, proč byl tenkrát výsledek voleb tak dobrý. ODS dosáhla svého největšího úspěchu v historii, měla nejvíce hlasů ze všech stran v historii české republiky.

Bylo to snad jejím programem?
Když se pozorně začtete do tehdejšího programu ODS a do toho letošního, budete se až divit, jak jsou si podobné. 
Program to asi nebyl.

Důvodem bylo, že ODS měla, a ještě nepromarnila, důvěru svých voličů.

Byla tu strana, která měla lídra, měla nadšené členy, strana žila, diskutovalo se v ní, hovořilo se o ní a o jejím směřování mezi členy, a hovořilo se o ní.

Všimli jste si, kolik diskuzí, debat, rozhovorů a anket se v posledních letech odbylo bez účasti ODS? ODS k nim nebyla zvaná a nepamatuji se na nějaký velký protest veřejnosti. Názor ODS prostě málokoho zajímal a ODS se snažila hlavně o to, aby o ní bylo co nejméně slyšet a aby byla co nejméně vidět.

ODS se nezajímala o své bývalé voliče. Spoléhala se na to, že přitáhne voliče jiných stran, většinou středových a přizpůsobila se jim natolik, že by mohla zaujmout místo v té pomyslné pražské kavárně. Problém byl, že na dveře kavárny marně bušila, nebyl o ni zájem. Voliči kavárny se k ODS právě nehrnuli, pokud je někdo přetáhl, byl to Babiš, Bartoš, Okamura, byly to strany, které nesázely na svůj program, který voliče, pokud nějaký měli, vůbec nezajímal. Byly to protestní strany, které přitahují voliče. A to, proti čemu voliči protestují, je kupodivu, přes to, že jim poslední čtyři roky vládla koaliční vláda, často označovaná za nejhorší vládu v naší historii (to je hodnocení, které nesdílím, špatných vlád jsme-li tolik, že je těžké z nich vybrat tu nejhorší), politika tradičních stran.

Ukázala se impotentní, neoslovila voliče a ani se o to nesnažila. Jejich lídrům tolik záleželo na tom, aby byli „mainstreamoví“, až se dostali v minulých i právě proběhlých volbách mimo mainstream.

Jeden a půl milionu někdejších voličů ODS svou bývalou stranu stále sleduje a mnoho z nich by stranu, kterou kdysi bývala ODS, rádi znovu volili. Nezájem. V živé paměti jsou aféry, zvraty, převraty a problémy ODS v posledních deseti letech, ale doba kdy strana stála na svých principech a za svými zakladateli je pryč, zůstala z ní jen písmena nových a určitě nejlepších programů. Bohužel ta ale nikoho nezajímají.

Dnes je v ODS mnoho lidí, kteří jsou alergičtí na jméno Klaus, a není překvapením, že se často jedné o mladé lidi, kterým historie ODS nic neříká. Necítí žádnou sounáležitost s tím, čemu se říká „zlatá doba ODS“, ta slova pro ně nejsou ničím. Měli by skutečně sedět spíš v té pražské kavárně, než v hlavní kanceláři ODS.

Nevadí jim jen Václav Klaus, oba Václavové Klausové, ten který stranu založil a dal jí zásady a principy, a vedl ji z ničeho do pozice jedné ze státotvorných stran, bez kterých se česká politika nemohla obejít, vadí jim i ten mladý Václav, který vzbudil nový zájem o ODS a probouzí v ní novou chuť k životu.

Příčina toho, že ODS nemá zájem o své bývalé voliče, kteří jsou ve skutečnosti jediným elektorátem, který ODS může oslovit, je zřejmě v tom, že těm mladým perspektivním, pokrokovým a radikálně liberálním se protiví, jsou to často pravicoví a konzervativní lidé, kteří by, objektivně řečeno, do dnešní moderní a nové ODS nezapadli. Vadili by té nové generaci, která přicházela ve stejnou dobu, když ti „staří“ ze strany odcházeli a vadili by i těm „starým“ ve strukturách ODS, kteří zapříčinili jejich zklamání, frustraci a odchod.

ODS by měla začít komunikovat se členy, příznivci a voliči, včetně těch bývalých. Jestli to dokáže, je otázkou. Ale je to “condicio sine qua non“, základní a jediný předpoklad pro znovuzrození ODS.