Toho ve věznici každý respektuje a často se stává i neformálním vůdcem vězeňské party. Zato sexuální vrazi dětí to mají velmi brzo spočítané. Nejsem žádná místní kronika, ale něco si přece jen pamatuji. Ony se ty mediálně velmi propírané případy opakují pravidelně tak co každý čtvrtý, pátý rok, ale existují i vraždy dětí, které naprosto uniknou pozornosti. Tedy, nikoli tak, že by se o té vraždě nevědělo, i když i takovéto případy se jistě občas vyskytnout, ale egyptský vrah, ať už to byl kdokoli (já tedy myslím, že to by ten vloni tak populární Peťka, že se za jeho osvobození psala i královská (nebo králova?) petice.

Jiří Hermánek – Bloger

U této dvojnásobné vraždy bylo vlastně velmi málo zdůrazněno, že zatímco vražda manžela či manželky je takříkajíc „lege artis“ neboli běžný, či zavedený postup. Tak vraždou dítěte nabyl ten zločin zcela jiných rozměrů.

A podezření, kterého jsem tehdy nabyl a doposud nepozbyl, je takové, že pachatel při svém sociálním IQ tykve (takový člověk může docela dobře logicky usuzovat a nedopadne v testu IQ nejhůř, ale naprosto mu chybí IQ) zavraždil to dítě jen proto, aby od sebe odvrátil podezření.

To je podle mě ještě horší, protože plánované a cynické. Zatímco pachatelé sexuálních zločinů jsou často vedeni neovladatelným pudem a proto jim naše matka, rádkyně a vládkyně, božská a nadpozemsky moudrá Evropská Unie zakazuje dobrovolnou kastraci, po které by již neměli puzení takové zločiny páchat.

Já jsem se vlastně již dvakrát připletl k vyšetřování takového zločinu. Už vidím, jak si hejno pilných diskutérů zapisuje do notýsku „Hermánek vyšetřován“, aby to pak vzápětí mohli v diskuzi uplatnit, jako když jsem napsal, že přihlášku do ODS jsem vůbec nepodal a hned z toho bylo, že mě odtamtud vyhodili.

Zajímavý a velmi častý postup zdejších „strážců internetové mravnosti“, kteří za největší mravnost a přínos blogové diskuzní úrovni považují zkreslování jedněch a fabulování druhých fakt tak, aby vznikl velmi chutný „dort pejska a kočičky“ s jediným účelem potrápit „nepřizpůsobivého“ autora.

Ta jsem ale dost odbočil. Někdy, před asi dvaceti léty jsem bydlel v ulici původně Brožíkové, pak Leningradské, „zpět přejmenované“ na Petrohradskou. A jednoho Nedělního rána (zpívá o tom Johnny Cash:

Well, I woke up Sunday morning

With no way to hold my head that didn’t hurt

And the beer I had for breakfast wasn’t bad

So I had one more for dessert

A jistě uznáte, že dvě piva ke snídani, pokud člověk nikam nejede, je po ranním milování to nejlepší, co se může stát.

Ale k věci. Za dveřmi stáli dva pánové a plackami Kriminální policie a tázali se, zda naše děti něco nevědí o tom zavražděném chlapci z vedlejší ulice. Ale přece jenom to bylo dost daleko a děti nevěděly nic. Ale vraha nakonec chytli v Brně, vykecal to spoluvězni.

A podruhé jedu v noci Prahou tím zde velmi populárním osmiválcem, válce si jen pobrukují, jak se při tom malém zatížení nudí a v tom modré světlo policie. Ale žádná dopravka, mladí, štíhlí, černé kombinézy a lodičky. A na závěr kontroly: Ukažte nám prosím kufr auta.

Trochu váhal, zda na to nemusí mít povolení, ale cukat se nemá smyslu, že? Tak jsem jim ukázal basu Plzně z MAKRA (menší balení tam neprodávají) a byli spokojeni. A než jsem stačil uklidnit manželku, už stavěli další auta. Prostě „Anička“ a policie, která se chytala každého stébla, namátkově kontrolovala auta.

Pojednat všechny případy sexuálního zneužití je nad rozsah jednoho článku. Ale kdysi se někde v Západních Čechách stal případ únosu a vraždy malého chlapce. A jeho otec byl náhodou dozorce ve věznici, kam toho vraha umístili po dopadení do vazby.

A představte si tu náhodu. Jen do té věznice věšel. Nebyl jednou na jídle nebo na záchodě. Tak ten muž tak nešťastně klopýtl, že padl hlavou na radiátor ústředního topení a zemřel, zatímco vrah Aničky Tomek se se zase „náhodou“ oběsil.

Jinými slovy, vrazi malých dětí ve věznici většinou nepřežijí. A pokud ano, tak by asi sami byli raději mrtví.

Zdroj: Blog autora