ANKETA ParlamentníListy.cz oslovily předáky ČSSD, bývalé i současné poslance, senátory i členy vedení s dotazem, kdo nese odpovědnost za volební debakl a zdali by z něj měli někteří vyvodit osobní zodpovědnost, co by měla ČSSD dělat a jestli by měla odejít do opozice, či jít do vlády s hnutím ANO.

Drtivá většina předáků odmítá jít znovu do koalice s hnutím ANO, podle nich by to ČSSD již definitivně pohřbilo. Mnozí začali velmi otevřeně a bez servítků poukazovat na vniřní poměry ve straně a na viníky dlouhodobého úpadku ČSSD. Řada volá po tom, aby mimořádný sjezd ČSSD byl co nejdříve.

ČSSD si udělala nepřítele z prezidenta Zemana. Jde o bytí a nebytí ČSSD

„Odpovědnost nesu já a vedení strany... S Milanem Chovancem jsme se dohodli, že navštívíme všechny regiony v nejbližších dnech a zahájíme rozhovory se členy a přípravu mimořádného sjezdu. O všech otázkách musíme společně mluvit. Na začátku kampaně jsem objel všechny regiony a chci to učinit i nyní po volbách,“ odpověděl ParlamentnímListům.cz lídr strany a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Podle europoslance Jana Kellera zvoleného za ČSSD propad socialistických a sociálnědemokratických stran jde napříč celou Evropou a ČSSD v tom není žádná výjimka. „Zda vyvodit personální změny, to bych nechal na členské základně. Já osobně považuji za chybu, že si ČSSD udělala nepřítele z prezidenta Zemana. Definitivně odradila mnoho lidí kauza lithium. Na mnoho voličů působila dva týdny před volbami jako drzá provokace. Do vlády s Babišem by po vyhrocené protibabišovské kampani rozhodně jít neměla,“ vysvětlil Keller.

„Úspěch má mnoho rodičů, neúspěch je sirotek... Odpovědnost nese vždy lídr a vedení. Dříve názorově pestrobarevné vedení ČSSD za Miloše Zemana, Vladimíra Špidly i Jiřího Paroubka vyhrávalo volby se zisky mezi 21–33 procenty, v nazorové pluralitě byla síla sociální demokracie umožňující oslovovat různé voličské skupiny. Před několika lety se však ČSSD vydala cestou ‚jednoty‘ a voliči to ocenili 7,5 procenta. Není čas na hromadné demise a harakiri – ČSSD se musí alespoň pokusit důstojně se zúčastnit povolebních vyjednávání s ambicemi odpovídajícími letošnímu volebnímu vysledku, to je ještě úkol současného vedení s mandátem z letošního sjezdu. Pokud by hypoteticky všichni odstoupili, jednat za ČSSD by šel vrátný či uklízečka z Lidového domu? Budoucnost ČSSD včetně personálií musí vyřešit mimořádný sjezd a je dobře, že se k němu nynější vedení odhodlalo, je otázka, zda má být v dubnu nebo o měsíc dříve, to už ale není to nejdůležitější – voliči rozhodli, karty jsou rozdány a ČSSD se musí rychle zorientovat v novém politickém prostředí ČR, už za rok jsou tu klíčové komunální volby, které rozhodnou o bytí, či nebytí ČSSD,“ říká bývalý první místopředseda strany Michal Hašek.

„Rozhodně nebudu vyvolávat vnitrostranickou válku a volat po noci dlouhých nožů. Odpovědnost neseme všichni. My si teď jako sociální demokraté musíme v klidu sednout, a až opadnou emoce, otevřeně si pojmenovat příčiny naší porážky. Těch je určitě víc než dost, a jestli chceme přesvědčit voliče, aby se k nám v budoucnu vrátili, musíme být k sobě tvrdí a upřímní,“ myslí si exposlanec a exhejtman Jiří Zimola, který jen členem ÚVV.

„Odpovědnost nesou jak současní členové vedení strany, tak členové předchozího vedení, a to stejnou měrou jako představitelé naší vládní politiky posledních čtyř let. Samozřejmě. Čeká na to jak veřejnost, tak zejména naše členská základna. Co by teď měla dělat ČSSD? Především by se měla chovat jako demokratická strana. Vedení ČSSD by mělo dát své stranické funkce k dispozici. Tím nechci říci, že by mělo odejít vedení z Lidového domu zadním vchodem, ale to, že by mělo dovést stranu k mimořádnému sjezdu, a to v co nejkratším možném termínu. ČSSD by měla jít jednoznačně do opozice,“ myslí si nově zvolený poslanec Roman Onderka.

Poslušně drželi hubu i krok… Komu není rady…

„Za tento již nesporný debakl nese pochopitelně vinu celé nejvyšší vedení v čele s byť již bývalým panem předsedou. A tlupou jeho jím vybraných poradců nepochopitelně vedených panem Špidlou. Ale rovněž mnohé KVV. Kupříkladu ten ‚můj‘ pražský ovládaný pány Dolínkem a Pochem, jenž si mimo jiné odstřelil z kandidátky vlastního pana předsedu. Nejen mediálně rozhodně schopnějšího a známějšího než oba jmenovaní a jejich přisluhovači. Je mi líto, leč vinu nelze sejmout ani z většinově velmi pasivní a ovládané členské základny. Zvláště pak početných delegátů sjezdů, kteří se většinově zajímali spíše o obligátní řízek s bramborovým salátem než o kupříkladu skvělý a konstruktivní projev Jeronýma Tejce. Prostě jen poslušně drželi hubu i krok a poslušně zvedali ruku tak, jak jim seržanti kázali,“ uvedl bývalý poslanec Jiří Koskuba, který z ČSSD vystoupil ještě před volbami.

„Čest budiž takzvané hrstce takzvaných rebelů, potížistů či přímo pučistů. Tak totiž byli lidé s čistě pragmatickým pohledem nazýváni. Bylo by proto nečestné  a nesportovní, aby ti po léta pasivní nyní kopali do jimi tolerovaných neschopných šéfíků. Jistě by se našlo mnoho oranžových, kteří by se měli za těch sedm procent ve volbách zastřelit. A když už ne, tak odstoupit a čestně se vzdát svých ubohých několika mandátů. Mandátů získaných nikoli pro ČSSD, ale hlavně pro sebe. Docela by mě zajímalo, co by pak dělali. A jednání o vládě? No to by snad už bylo fakt moc. Což po třech letech koalice náhle nezačali kydat na Andreje jen hnůj? V naivní představě, že jim volič tohle náhlé prozření sežere. Ať už je pravda, jaká je, bylo to amatérské, netaktické a trapné. Varování odmítali. Obávám se, že kdyby nyní kvůli korytům opět otočili, v příštích volbách půjdou pod pět procent. Možná právě proto bych jim to na místě Andreje Babiše nabídl. Nejsem si jistý, zda by odolali. Přesto mě omluvte, nemám z toho debaklu socanů radost. Jenže komu není rady…,“ dodal Koskuba.

Absolutní umrtvení vnitřního života strany, lenost a přehlížení velrybářských a kmotrovských excesů

Podle člena ÚVV ČSSD a exposlance Michala Krause je samozřejmé, že za jakýkoli debakl jakékoli instituce vždy odpovídá vedení. „Musím ale konstatovat, že bezprostřední příčinou volebního debaklu ČSSD nebyla samotná volební kampaň a nepadá rozhodně jen na hlavu lídrů. ČSSD v posledních letech zlenivěla a vyklidila prostor na území celé republiky, prostor bezprostředního kontaktu s lidmi, s jejich každodenními problémy a starostmi. V minulém volebním období ČSSD disponovala až 150 vrcholnými funkcionáři – poslanci, senátory, ministry a jejich náměstky a krajskými zastupiteli. Většina z nich však rezignovala na onu masarykovskou každodenní mravenčí práci a spoléhala se na efekt dobrého vývoje makroekonomických ukazatelů. Jenže lidé, kteří patřili do tvrdého voličského jádra ČSSD, mají v reálu jiné starosti a chtějí o nich s těmi, jež si zvolili, diskutovat, postěžovat si, nechat si poradit a v ideálním případě i pomoci. Ale nikoli pár dní před volbami, ale celé čtyři roky či osm let. Když potom za nimi ve volební kampani dorazí ti, kteří se o jejich trable léta nestarali, je to spíše kontraproduktivní. Navíc většina kandidátů ČSSD jako by se voličů bála a neukazovala se ani ve volební kampani,“ vysvětluje Kraus.

„Druhým zásadním problémem, za který vedení strany přímo odpovídá, je téměř absolutní umrtvení vnitřního života strany a přehlížení velrybářských a kmotrovských excesů v regionech. ČSSD vyhlásla válku nízkým mzdám, ale většina zaměstnanců strany, která mnohdy suplovala práci poslanců a senátorů kvůli jejich lenosti pracovat v regionu, dostávala mzdu ve výši za čtyři dni s reálnou pracovní náplní na šest dní za mzdu blížící se mzdě minimální pod úrovní poloviny průměrné mzdy. A úkolovali je straničtí bossové, kteří sami brali až desetinásobky tajemnických platů. Další obrovskou chybou vedení bylo téměř absolutní přehlížení odborného zázemí strany a nerespektování jeho námitek, připomínek a návrhů na změnu reálné politiky. Díky tomu vedení ČSSD vůbec nezachytilo změnu trendů v politickém prostoru a nástup populistických hnutí, kterým svou obstarožní rétorikou a stylem práce nedokázalo čelit,“ myslí si Kraus.

„Rovněž tak jednoznačná odpovědnost vedení padá na neúctu k vlastním osobnostem a pohrdavému zacházení s lidmi. Lidé, kteří byli schopni dát jinou, lepší a přitažlivější tvář, byli jenom proto, že měli jiný pohled na každodenní politiku, dehonestováni, ostouzeni a vytlačováni z pozic, často i na základě vymyšlených pseudokauz, a řada voličů tento fakt vyhodnotila tak, že se ČSSD na rozdíl od jiných stran nedokáže zastat ani svých představitelů. Není schopna se zastat ani jich. Jsem proto jednoznačně toho názoru, že ČSSD by měla přepřáhnout, a to radikálně včetně vlastní image, stylu práce a vrátit se kořenům své novodobé historie, tedy do poloviny devadesátých let, kdy měla ve sněmovně jen 16 poslanců a nastartovala svůj nájezd na dobytí Strakovy akademie hlavním vchodem. Personální obměna by neměla být jenom hledáním nových tváří, ale též návratem některých starých a osvědčených bojovníků, kteří těm mladým dají myšlenky, zkušenosti, znalosti a směr. K tomuto přerodu by ČSSD rozhodně měla využít čtyři roky v opozici. Vstup do vlády v této situaci by byl politickou labutí písní,“ uzavřel svou velmi kritickou analýzu bývalý poslanec.

Vyšší daně, euro, inkluze… Klinická smrt

Podle náměstka ministra zahraničí Lukáše Kauckého ČSSD bohužel doplatila na neschopnost odprezentovat voličům úspěchy, kterých ve vládě dosáhla, a přesvědčit je, že je to ona, kdo nejvíce hájí ‚lidi práce‘. „Lví podíl na tom měla i nečitelnost a zmatenost některých návrhů včetně zvažovaného kontroverzního vyššího zdanění středních příjmových skupin, prosazování inkluze ve školách či akcentace zavedení eura. Lubomír Zaorálek dělal v kampani maximum, ale změna přišla příliš pozdě. Strana se nyní musí zkonsolidovat, vygenerovat nové programové priority, zacílit na svoje původní tradiční voliče, zvolit si důvěryhodné vedení. Za současné situace jsou úvahy o vládní účasti mimo realitu,“ vysvětlil.

„Odpovědnost nese především Bohuslav Sobotka svým nejistým a zmatečným jednáním – napříkld demise nedemise vlády. ČSSD musí respektovat mínění voličů a musí odejít do opozice,“ míní člen ÚVV Karel Šašek.

„Celé vedení ČSSD po tomto sbsolutním volebním výprasku by mělo složit funkce a netaktizovat, neintrikovat a neškodit v zákulisí s cílem se dál udržet ve hře a mstít se za porážku, jež byla předvídatelná. Vzkaz voličů je totiž jasný – vytunelovali jste důvěru lidí! ČSSD by měla odejít důstojně do opozice, pravdivě rozebrat příčinu své totální prohry a pod novým vedením pracovat na restartu strany, jež to nebude mít navíc ani ekonomicky dobré. Je třeba hledat nové, silné a věrohodné politické vůdce,“ míní exposlankyně Marie Benešová.

Podle bývalého poslance Antonína Sedi je třeba vše analyzovat a poučit se z obrovské ztráty důvěry. Tato nedůvěra podle něj rostla řadu let a sociální demokraté se nepoučili. „Není to pouze vina současného vedení strany, ale i řady sociálních demokratů zastávající veřejné funkce. Odpovědnost za volební debakl i finanční situaci musí převzít nejen vedení strany, ale celého PO ČSSD. S vývojem ČSSD jsme se vrátili do roku 1992 a podle toho bychom se měli začít chovat. Kromě nového vedení strany je nutné upravit stanovy ČSSD, volební řády a zejména zvýšit solidaritu a loajalitu řadových členů vůči sociální demokracii. Ale zejména je nutné se vrátit k tradičním sociálnědemokratickým hodnotám. Bez těchto kroků nelze znovu zabojovat o ztracenou důvěru občanů. A do vlády bychom za současné politické situace neměli jít,“ myslí si Seďa.

„Spoluvládnutí s ANO nás přivedlo do stavu klinické smrti – my jsme pracovali, mysleli na zaměstnance, důchodce i pacienty, ale smetanu smlslo ANO, takže určitě do opozice. A osobní odpovědnost, věřím, že ti správní vyvodí,“ uvedl senátor Vladimír Plaček.

Neuměli jsme to prodat… Ztráta 1 360 480 voličů…

„Odpovědnost za volební výsledek ČSSD neseme všichni. Ukázalo se, že nestačí jen makat, jak s oblibou říká pravděpodobný premiér, ale že je zapotřebí umět výsledky práce pořádně prodat. Jinak se jiný chlubí cizím peřím. ČSSD si může za svým programem stát i v opozici,“ míní senátor ČSSD Miroslav Nenutil.

„Jiří Paroubek odstoupil z vedení strany poté, co získal 22 procent. Já myslím, že k letošnímu výsledku je třeba se postavit rychle, nelze čekat do dubna. Sociální demokracie musí nyní ukázat sebereflexi a schopnost reagovat, najít nikoliv novou politiku, ale nové tváře, nové vyjádření politiky a idejí, které hájí již 140 let. Náš problém není špatný program, ale nedůvěra občanů v to, že ho prosadíme,“ myslí si exposlankyně ČSSD Vlasta Bohdalová.

Volební neúspěch ČSSD ve sněmovních volbách byl podle exposlance Ivana Ohlídala způsoben mnoha  faktory a jejich zhodnocení vyžaduje podrobnou analýzu. „Větší či menší odpovědnost mají téměř všichni funkcionáři a členové strany. Největší díl je ovšem na straně nejvyššího vedení. Co má ČSSD dělat? Především stát se moderní levicovou stranou a efektivněji prezentovat na veřejnosti svoji politiku. V současné chvíli si myslím, že je vhodné se neúčastnit vládní odpovědnosti, pokud nebudou splněny naše základní priority dané naším programem a požadavky na bezúhonnost politiků,“ říká Ohlídal.

Odpovědnost podle exposlance Jana Babora nese „většina delegátů posledního sjezdu, vedení ČSSD a poradci premiéra“. Je podle něj potřeba „obnovit důvěru voličů z opozičních pozic“.

„Za volební debakl ČSSD může zase jen a pouze ČSSD, nikdo jiný. Osobní zodpovědnost by měl vždy každý vyvodit, ale těch debaklů bez sebereflexe již bylo v ČSSD několik. Osobní odpovědnost – možná to je jen pojem, který neznají. Stranické vedení by mělo velmi rychle svolat sjezd a nevymlouvat se na nutnost vyjednávání, na časovou náročnost svolání okresních a krajských konferencí a tak dále. Pokud jde o účast ve vládě, nelze to jednoduše odpovědět v SMS,“ uvedla exposlankyně Vladimíra Lesenská.

Česká strana sociálně demokratická získala ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 celkem 1 728 827 hlasů, což činilo 32,32 procenta. V roce 2010 již jen 1 155 267 hlasů, což bylo 22,08 procenta. V roce 2013 měla ČSSD 1 016 829 voličů, což činilo 20,45 procenta. V letočních volbách měla ČSSD již jen 368 347 voličů a 7,27 procenta. Od voleb v roce 2006 přišla ČSSD o 1 360 480 voličů.

Před čtyřmi roky socialisté měli 20,45 procenta a 50 poslanců. Pohoršili si tedy o 13,18 procenta a 35 křesel ve sněmovně. Oproti tomu hnutí ANO si výrazně polepšilo, z nynějších voleb vyšlo jako suverénní vítěz s téměř 30 procenty odevzdaných hlasů a 78 poslanci.

www.parlmentnilisty.cz