Co Wilsonové vyčítáte?
Že patří mezi hyeny, které z americké politicky vytváří primitivní džungli. V podstatě jde o občanskou válku nízké intenzity. Všichni se mezi sebou rvou jako vzteklí psi. Demokratická kongresmanka Frederica Wilsonová cíleně vyprovokovala umělý problém.
Podle čeho tak soudíte?
Týden předtím, než propukla hysterie kolem telefonátu prezidenta vdově po mrtvém vojákovi vyřvávala demokratická kongresmanka Frederica Wilsonová v médiích, že byla s vdovou v době, kdy jí prezident volal. Wilsonová se dušovala, že část hovoru zaslechla a že Trumpova slova o tom, že voják Johnson věděl, do čeho jde, byla v tu chvíli neuctivá. A zde je jádro problému. Demokratka Wilsonová zajásala, že našla něco, co může politicky rozehrát. Hned vsugerovala vdově Johnsonové, že Trump je hajzl, když řekl, co řekl. Přitom Trump řekl jen to, co je pravda, nic více, nic méně.
Co je ona pravda?
Vdově řekl, že její manžel věděl, k čemu se upsal. Tedy k riziku. U jejího manžela se riziko nezměnilo ve zranění, či v trvalou invaliditu, ale v rakev. Tuto smutnou zkušenost mají i rodiny českých vojáků, např. z Afghánistánu. Neřekl nic skandálního. Možná to bylo trochu tvrdší, ale vlastně jenom řekl: musíte se s tím smířit, vždyť jste dopředu věděla, že k tomu může dojít. Je to necitelné? V každém případě je to zcela pravdivé.
Zde byl počátek tažení proti Trumpově telefonátu vdově?
Ano. Demokratka Wilsonová si všimla, že se slova o tom, že vdova musela s takovou eventualitou počítat, se vdovy dotkla. Protože úkolem vdovy je hysterčit, že přišla o manžela. Když ji někdo připomene něco ve smyslu: „Neřvěte, je to nepříjemné, ale s tím jste musela počítat“, tak se jí to dotkne, protože najednou vypadne z role. Někdo ji připomene, že s tou možností musela počítat. A tím člověkem byl Trump. V tom okamžiku vypadá spíše jako husa než truchlící vdova. To ji naštvalo. A Wilsonová byla na koni.
A Wilsonová to použila jako záminku k další kampani demokratů proti Trumpovi?
Ano. Trump mávnul rukou a konstatoval, že Wilsonová je známá nošením pestrobarevných klobouků, je praštěná. A dodal, že kongresmanka cizí hovor neměla poslouchat a že smysl jeho slov posunula.
Měl pravdu?
Ano, i ne. I já přestože vypínám sluch, telefonuje li někdo vedle mne, někdy slyším co si povídá někdo jiný v telefonu, když stojím blízko. To je bezděčné. V té době společně jela kongresmanka s vdovou ve stejném autě na letiště převzít vojákovou tělo. Ale, byla to podpásovka, což vyplývá z toho, že se vdova Johnsonová a demokratická kongres-hysterička Wilsonová, domluvily. Johnsonová se prokecla, že Wilsonová prakticky patří do její rodiny a jely spolu autem. Čili dvě bosorky se dohodly, že oroštují Trumpa. Není to kouzelné?
Není to moc konspirativní?
Naopak. Pouze říkám to, o čem obě holky veřejně mluvily. Po telefonátu, samozřejmě, jen tak náhodou kongresmanka dotáhla vdovu do pořadu Dobré ráno, Ameriko stanice ABC. Kamarádka vdova tam zašveholila, že Trumpův telefonát a tón, s jakým hovořil, ji rozhořčil a ještě více rozesmutnil. Chudinka ještě dodala, že Trump měl potíže se zapamatováním manželova jména. Čili, když chcete, můžete kritizovat kohokoliv.
Čili tvrzení, že tón, s jakým Trump hovořil, ji rozhořčil a ještě více rozesmutnil, to byla cílevědomá póza?
Normálně by to člověk hodil za hlavu, protože tón hlasu v telefonu nemá žádnou váhu. Je to neosobní, na dálku. Že Trump měl potíže se zapamatováním manželova jména? Možná si to na přání demokratické kongresmanky vdova vymyslela, možná ne. Každopádně, já bych si také vojákovo jméno nepamatoval, musel bych ho mít napsané na papíru, protože bych o vojákovi slyšel poprvé a naposledy v životě. Prostě šlo o kondolenci. To je přece naprosto normální. Vdova Johnsonová byla tak hloupá, že na Trumpovu adresu řekla, že jméno jejího manželka si prezident zapamatoval jen díky tomu, že měl před sebou příslušnou zprávu. To je přece samozřejmé. Jak by se jinak o jejím manželovi dozvěděl. Neřekla snad kolosální blbost? Nestala se frustrovaná vdova obětí jedné kamarádky – demokratické čarodějnice Wilsonové, která si vzala za stranický úkol pomluvit Trumpa?
Ještě v této kauze jsou nějaké zajímavé souvislosti?
Vdova také s jedovatou pomocí kongresmany kritizovala, že jí nebylo umožněno podívat se na manželovo tělo. Každý doktor by vám řekl: Víte v jakém stavu by tělo bylo, a ten smrad? Připomeňme si, co se stalo: Američtí vojáci byli nedaleko hranic s Mali přepadeni bojovníky z místní odnože teroristického Islámského státu. Při přestřelce zemřeli tři vojáci, dva byli zraněni a teprve o dva dny později nalezli Johnsonovo tělo. V jakém stavu asi bylo jeho tělo? Co měli manželce ukazovat? Po dvou dnech v africkém teple, mezi divokou zvěří? Když vy se chcete podívat na zesnulého příbuzného, je upraveným, vyndají ho z chladícího boxu. Vdova se stala mediální otrokyní politického boje demokratů proti Trumpovi. To je to, co je na celé věci nechutné.
Čili šlo o cílenou provokaci kongresmanky Wilsonové?
Určitě. Chudák vdova byla natolik vedle z machinací s její rozjitřenou myslí, že dokonce řekla i naprosto ptákovinu, že když ji neotevřely rakev, tak nemůže vědět, co v rakvi je. Mohla být prázdná. To již byla doslova komedie, ale komedie náramně hořká, pokud si uvědomíme souvislosti.
Co na to Trump?
Jak se můžete bránit proti cíleným ptákovinám? Trump mohl napsat na Twitteru jenom následující: „S vdovou po Johnsonovi jsem měl velmi zdvořilý rozhovor a jeho jméno jsem od počátku vyslovoval bez zaváhání." Trump je sice v jistém smyslu sociální analfabet, mohl vdovu trochu vykolejit poukazem na to, že s tím, že manžel je voják a může na misi zemřít, musela počítat, ale dělat z toho takový mediální řev? To je zcela primitivní. Přitom někteří hlupáci nám chtějí dávat USA za nedostižný vzor demokracie.
Jak tuto kauzu hodnotíte?
Z americké demokracie mi je na zvracení. Myslím, že to rozumně shrnul vedoucí štábu Bílého domu John F. Kelly, když řekl, jak zaznělo v televizním zpravodajství: „Některý prezident se rozhodne zavolat. Pokud vím, všichni prezidenti posílali dopisy. Zavolat, to je ta nejtěžší věc, kterou si dokážete představit. Proto neexistuje správný způsob, jak to udělat, protože to nikdy není rozhovor, na který by rodinní příslušníci čekali.“
(rp,františekroček,prvnizpravy.cz,foto:arch.)