Krev nebo peněženka: změna priorit USA na Východě

Jelena Pustovojtova
8. října 2017

Analytici, včetně některých amerických, již dlouho hovoří o úpadku „epochy USA“, jenom nedokáží určit dobu „krachu impéria“. Hlavní bitva o světovou dominanci se nyní vede na Blízkém východě a v Asijsko-pacifickém regionu.

Je stále viditelnější, že to, co sliboval Trump před volbami s heslem Amerika nade vše, se nijak nerealizuje. Washingtonem přisvojené právo (ekonomické, politické, vojenské) vtrhnout do kterékoliv země, se mění. V souvislosti s tím používá mnohé nástroje, mezi jimiž je nejúčinnější dolar. Rozvíjející se země jsou zranitelné především růstem procentních sazeb v USA. Dlužníci musejí ke konci roku 2018 vyplatit za obligace a půjčky téměř 2 biliony dolarů, je to desetina státního dluhu USA.

Zároveň se začaly zvyšovat sazby Fedu (v březnu 0,5 až 0,75 %, v červnu 1,25 % a do konce roku se očekává třetí, až 1,375 %). To vede k posílení dolaru. Asijské společnosti budou složitěji splácet zahraniční dolarový dluh a sníží se jejich úvěrové ratingy. Dnes je pro ně dolar „globálním ničitelem“. Ale ani pro samotné USA to není to nejlepší, taková politika brzdí výrobu. Asijské ekonomiky naopak rostou. Na prvním místě je Čína, která krok za krokem vytlačuje Ameriku z východní polokoule.

Podle ruské rady pro zahraničí se po odchodu USA z Transpacifického partnerství objevují příznivci projektu Komplexní hospodářské regionální partnerství, v němž působí ČLR, země ASEAN (Brunej, Filipíny, Indonésiie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam), Japonsko, Jižní Korea, Indie, Austrálie a Nový Zéland. Jednání o jeho zřízení bude ukončeno do konce tohoto roku. Před dvěma lety měla Čína s ASEAN obrat zahraničního obchodu 12,5 % a USA, které do zemí ASEAN vložily dvakrát více investic než Čína, měly jen 9,3 %. „Jeden pás – jedna cesta“ ještě tento rozdíl zvýší. Washington potřeboval změnit priority, aby si zajistil další kontrolu zemí východně od Suezu.

Jak je tomu na Blízkém východě? Zde byli Spojenými státy podporovaní Kurdové, kteří hleděli jak bojovníci IS honili konvoje s 12 tisíci cisternami ukradené ropy přes jejich hlavní město Irbíl. A dnes Kurdové „chrání“ Sýrii před stejnými bojovníky, kteří se stále více přibližují k ropným polím Dajr az-Zauru. Americký „svobodný Kurdistán“ předpokládá nové dělení hranic Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu a odtržení od každé z nich kus jejich území. Samo kurdské referendum je pro Washington jen nástroj umožňující jemu a Kurdům zabrat největší světové ropné pole v oblasti Kirkúku. Kurdská karta je výhodná pro Američany. Turecko potírá kurdské separatisty na severu Sýrie a USA tím, že kurdské ozbrojené jednotky podporují, v podstatě bojují se členem NATO. V souvislosti s tím je jasné, proč si Teherán pořídil ruské S-300.

Co se děje dále: Největší americká vojenská základna na Blízkém východě je v Kataru. Dauhá se spřátelila s Íránem, zvláště poté, kdy Teherán zachránil zemi od úplné blokády Saúdy. Hlavními partnery Kataru jsou v ropném a plynovém sektoru hospodářství Írán, Čína a Rusko. Největší ropné ložisko v Perském zálivu připravuje Katar s Íránem. Jak to souvisí s Washingtonem? Rada pro spolupráci arabských států Perského zálivu, spojenec Washingtonu proti Íránu, je v takovém úpadku, že plynovod z Íránu do Evropy nyní zřejmě vybudují podle projektu podporovaného Ruskem, přes Irák a Sýrii, a ne přes Saúdskou Arábii a Jordánsko, jak si přejí USA.

Na všech stranách se „impérium rozpadá před očima“, píše Global Research. „Probíhající rozsáhlý posun v geopolitických vztazích podkopává hegemonii USA v rozlehlém regionu Blízkého východu i Střední Asie, stejně jako v Jihovýchodní Asii.“Strategie Washingtonu se nemění kvůli specifickému charakteru nového prezidenta USA. Nová americká strategie se zakládá na destabilizaci Východu jakýmikoliv cestami. Nelitují cizí krev. Konkrétně chtějí oslabit Turecko a Írán fragmentací jejich území a změnit vládu v Kataru, který už téměř rok spolupracuje s Moskvou.

Do centrální a sjednocující struktury Asie, jíž je Šanghajská organizace spolupráce, byly přijaty Pákistán a Indie. USA budou přehodnocovat i vztahy s nimi. Global Research označuje vstup obou zemí do ŠOS za historický posun v geopolitice a zároveň „ránu Washingtonu, který měl dohodu o obraně jak s Pákistánem, tak s Indií“.

Převzato z Fondsk.ru