V poslední době se stalo módní záležitostí nebo výdělečnou? někoho označit, že něco provedl, že zpronevěřil peníze a nebo, že někomu dal na transparentní účet dar. A hned se objeví někdo z pro nás "prospěšné organizace" a upozorní, co kdyby to nebyla charita.
Miroslav Jansta, předseda České unie sportu
Takových případů je celá řada, přibývají i těch "odhalujících společností", někdy to vypadá jako takový hon na čarodějnice, jak si jistě pamatujete z čarodějnických procesů, tak po mučení se každá "čarodějnice" přiznala, ale je jiná doba, takže ty případy šetří Policie, týden, měsíc, půl roku a potom se může dospět i k tomu, že nikdo nic neudělal, nejsou důkazy, ale na konkrétní osobě už ulpí určitě trochu špíny, přece byl vyšetřován a určitě jeho konání nebylo nezištné...
Jedním z takových případů, o kterém píše web Sportovnilisty.cz, je i obvinění z trestné činnosti předsedy České unie sportu (ČUS) a jejího generálního sekretáře za to, že "naváděli" v rámci programu III úředníky Ministerstva školství, tělovýchovy a sportu (MŠMT).
Co vyšetřovala Policie? Ovlivňování úředníků MŠMT při rozdělování dotací.
Po studiu usnesení o zahájení trestního stíhání jsou zcela zřejmé některé věci:
Za prvé, policie a státní zastupitelství se absolutně neorientují v problematice financování sportovních organizací.
Za druhé, jedná se o první případ, kdy je někdo popotahován orgány činnými v trestním řízení za to, že vynadal ministerským úředníkům, že něco dělají špatně, nelogicky a v rozporu se zákonem.
Za třetí, z neznámých důvodů policie i státní zastupitelství vynechávají z důkazů důležité listiny. Zejména ty, které byly vydány MŠMT a které svědčí ve prospěch obviněných. Rovněž vynechávají to, že Miroslav Jansta byl členem Národní rady pro sport a garantem právě programu III a minimálně morálně odpovídal za věcnou správnost celého programu. Nabízí se otázka, do jaké míry tak orgány činné v trestním řízení činí záměrně. Je nepředstavitelné, aby někdo, kdo je garantem programu, se o program nezajímal a nechával výsledky jen na úřednících MŠMT, kteří evidentně nemají povědomí o fungování a potřebách sportu a sportovních organizací.
Proč MŠMT zřizuje poradní orgány, jako je např. Národní rada pro sport, či garanty jednotlivých programů, když pak státní moc kriminalizuje činnost členů těchto orgánů a garantů v okamžiku, kdy se ohradí proti nekompetentním výstupům řadových referentů MŠMT? Jak je možné, že reálné rozdělování finančních prostředků je v kompetenci řadové referentky a její návrhy jsou navždy neměnné, i když jsou úplně mimo realitu? Píše se v článku na webu Sportovnilisty.cz.
Expertní hodnotící komise MŠMT se snažila z pochopitelných důvodů všemi cestami upozornit na to, že rozdělení není objektivní a neodpovídá realitě. Navíc expertní komise jako poradní orgán MŠMT úsilí ČUS o částečnou korekci výše dotace jednomyslně podpořila, což je zadokumentované. Zároveň bylo zcela evidentní, že ve srovnání s jinými lety jde o obrovskou skokovou svévolnou redukci podpory ČUS a pouze ČUS. Ta by tímto postupem přestala být schopna zajišťovat stále žádanější zejména administrativní podporu členským sportovním klubům a tělovýchovným jednotám, tedy mít dostatek kvalifikovaných odborníků v územních servisních pracovištích.Z pohledu nezávislého pozorovatele, který je obeznámen se situací ve sportu, se jeví trestní stíhání ČUS a jeho funkcionářů jako krajně podezřelé a z logiky věci krajně nestandardní.
Z členské základny České unie sportu se již ozývají hlasy, že i kdyby mělo dojít k umlčení Jansty a Boháče, a to jakýmikoliv prostředky, tak stejně všichni budou bojovat proti tomu, aby se majetek ČUS dostal do rukou supů, kteří se již opět slétají nad kořistí.