Erika Hájková se věnuje tématu „nejoblíbenějšího zdravotního strašáka“ posledních měsíců a s využitím zahraničních zdrojů se ptá, co za bojem s nakažlivou nemocí také může být. Nedávno jsme si prožili další české (především mediální) „cvičení“ na téma: co kdyby u nás byla ebola? Jak se ukázalo, šlo o planý poplach. Přesto však napětí kolem nejnovější epidemie smrtícího viru vzrůstá, u nás i celosvětově. Obamova vláda vysílá do Afriky – jak jinak? – několik tisíc vojáků, „aby zabránili šíření epidemie“, přestože nemoc má zatím „jen“ několik tisíc obětí, zatímco na „obyčejnou“ chřipku zemřou na světě každoročně statisíce lidí. To už by možná chtělo nasadit bombardéry, možná i strategické, s jaderným arzenálem…

Erika Hájková

Pravda je… tam venku

Na ironii však není chvíle. Nikdo samozřejmě nepopírá, že lidé v Africe na ebolu umírají. Ale po předchozích zkušenostech s „pandemiemi“ se nelze také divit, že spolu se stoupajícím počtem obětí se objevují konfliktní teorie o tom, čím vlastně ebola je: „Perspektivní“ biologickou zbraní, člověkem vyrobenou či pozměněnou nemocí, nebo „pouhým“ dalším novým virem? Hraje se skutečně mimo jiné o to, aby byl, jak se dočteme, výzkum eboly pro bojové účely, prováděný ve Spojených státech podpořen „dovozem“ nemocných pacientů z Afriky? V USA je Centrem pro kontrolu a prevenci nakažlivých chorob (CDC) podle stejného zdroje jeden kmen eboly dokonce patentován jako „vynález“, což je jistě řekněme poněkud zvláštní.

Na podobné dohady zřejmě nedostaneme jednoznačnou odpověď možná nikdy. Důležitější je ostatně otázka ryze praktická: Máme se bát, nebo lze tuto nákazu léčit – byť třeba méně „ortodoxními technikami“? Podle všeho by teoreticky léčba měla být klidně možná – jak jsme ostatně na Protiproudu již informovali.

Příroda léčí i neléčitelné

Zahraniční weby, přispěchaly také s návrhy jak se proti ebole při neexistenci konvenční léčby bránit. Některé navrhují například esenciální oleje. Většinou, jako tento, však doporučují homeopatické léky z různých hadích jedů (například Crotallus horridus, Bothrops), případně jedů pavoučích, nebo rostliny (Secale – žito), či sloučeniny jako Mercurius Corrosivus. Vše jsou léky, které mají v popisu účinku těžký krvácivý stav.

Pro ty, pro něž by rozlišování jednotlivých léků bylo obtížné, lze doporučit například preventivní „profylaktický“ přístup, kdy se v případě šíření nemoci v dané oblasti užívá několik léků po sobě. Samozřejmě aniž jsou přítomny symptomy nákazy – organismus tím dostane „informaci“ o tom, co by ho případně mohlo potkat – tento přístup se ostatně úspěšně využívá například místo nebezpečného očkování proti tropickým nemocem.

Poněkud hůře proveditelné a značně riskantní je podomácké vyrábění homeopatické „nosody“, tedy léku z eboly samotné, které doporučoval na svém blogu jeden norský lékař. Blog byl promptně stažen, neboť hostitelský server NaturalNews usoudil, že doporučovat jakékoli zacházení s materiálem nakaženým ebolou je nejen hazardem s lidským životem, ale i s existencí serveru, který by mohl být zažalován, pokud by se někdo pokoušel s virem neúspěšně pracovat.

Podivná Gatesova vakcína

Podobné úvahy samozřejmě najdeme jen v „alternativních“ médiích. Hlavní proud dokolečka opakuje, co již dávno známe: lék na strašlivou chorobu neexistuje a existovat nebude – tedy pokud některý „filantrop“ nevyvine vakcínu.

Tu potom dostaneme všichni, a nejlépe povinně. Proto je nanejvýše na místě ptát se: co je první a co následující? Nejde náhodou v případě této další „populární“ epidemie a celosvětového šíření strachu jen o hru, jejímž účelem je zvednout akcie farmaceutických firem a donutit vlády, aby nakupovaly (třeba i zbytečné) vakcíny ve velkém, podobně jako jsme to viděli s „metlou lidstva“ zvanou prasečí chřipka?

V této souvislosti je nanejvýše zajímavé zjištění, které přinesl americký server NaturalNews. Všiml si, že ve vývoji vakcíny hraje velkou roli Nadace Billa a Mellindy Gatesových. Jakmile jde o nemoci „třetího světa“, musí být Gatesovi samozřejmě u všeho – nepochybně výhradně z důvodů filantropických. Pokud si však dáme do souvislosti Gatesovu hlasitě proklamovanou snahu, aby se světová populace snížila „pokud možno na nulu“ a „alespoň o deset až patnáct procent“, dostává vývoj vakcíny – a vlastně i epidemie – poněkud jiný nádech. Natural News uvažuje:

Strach jako motor

Virus eboly se vesele šíří v západní Africe, přestože zdravotnické instituce, aktivistické skupiny, dobrovolníci a filantropové dělají, co mohou, aby pomohli smrtelnou nemoc nejen zastavit, ale vyhladit jednou provždy. Tak nám alespoň situaci předkládají korporátní média.

Celé „ušlechtilé úsilí“ má ale jeden háček – koncentruje se kolem Gatesovy nadace, jež financuje vývoj nové vakcíny proti Ebole, kterou pak nejspíš dostaneme všichni, ať chceme nebo ne.

Motorem zoufalého hledání léku je pochopitelně strach:Virus Ebola vyvolává děsivé symptomy a jsou ho plné noviny, počet obětí už podle WHO dosáhl čísla 2300. Ebola děsí především proto, že na ni neexistuje žádná jednoduchá klasická léčba – žádné vakcíny, žádné léky – a také, že není snadné omezit její šíření. Není vyloučeno, že ji přenášejí netopýři a šimpanzi. Tak to alespoň píše například Bloomsberg Bussinessweek, a dobře tím ilustruje přístup mainstreamových médií k problému.

ZMapp nefunguje?

Gatesova nadace hraje ve zdravotnictví již nějaký čas významnou roli. Bill a Melinda Gatesovi například dlouho usilovali o nalezení léčby na malárii a prostřednictvím své nadace si vybudovali přístup do „zdravotnického sektoru“, o jakém se třeba i činovníkům Spojených národů může jenom zdát. Takže pokud budou chtít protlačit jakýkoli “zázračný lék”, který jejich nadace pomáhá vyvinout, mají na to nástroje.

Americká centra pro kontrolu a prevenci nemoci na svých stránkách říkají, že již byl vyvinut experimentální lék ZMapp, který však nebyl dosud testován na lidech. Server NaturalNews však zjistil, že ve skutečnosti lék použit byl. Podali jej nakaženému liberijskému lékaři – ale pokus byl neúspěšný. Podle Lewise Browna, liberijského ministra informací se “zdravotní stav doktora Abrahama Borbora nejprve zlepšoval, ale pak se najednou zhoršil,” což účinnost experimentálního léku značně zpochybňuje.

Nicméně existují případy, kdy experimentální lék patrně zapůsobil. Stav dvou amerických zdravotníků se po podání ZMappu zlepšil, jenže to nutně nemusí s lékem souviset. Oba totiž současně dostávali vysoké dávky intravenózní výživy a pečlivě monitorované infuze doplňující tekutiny.

Cui bono?

Na ebolu tedy lék – alespoň konvenční – není. Jsme stále ve stejné situaci: Problematické drahé experimentální sérum, obchody velkých hráčů světového farmaceutického průmyslu, nulová ochota mainstreamu, jak vědeckého, tak mediálního, zvážit méně konvenční prostředky léčby alespoň jako alternativu. Jde jen o klasickou zabedněnost „věřících vědců“, jimž by výlet do říše „čar a kouzel“ alternativní medicíny nenávratně poškodil jejich „bezpečný obraz světa po Pasteurovi“? Nebo jsme opět svědky obchodní nebo dokonce vojenské „operace“ nevídaných rozměrů, podobné či mnohem horší, než byl „pokus o praseční chřipku“, který skončil skandály, obviněními z korupce, respektive  dokonce zjištěními o laboratorní výrobě dotyčného viru na zakázku?

Zatím nevíme. Víme však jistě jedno: Zatím se s ebolou pracuje především jako s hororovou rekvizitou. Proto je důležité se nebát – ale co nejlépe se připravit. Přesně z těchto důvodů budeme původ a průběh „mediální horečky“ kolem eboly dále podrobně sledovat. Několik tisíc amerických vojáků vyslaných do Afriky naznačuje, že zdaleka nejde jen o medicínský problém. Startuje se kampaň, do níž má být prostřednictvím různých mezinárodních organizací opět zatažen celý svět. Proč? Budeme se ptát.

Zdroj: protiproud.cz