Další a další důkazy ukazují na provokaci

Od prvních dní po sestřelení malajského Boeingu let MH 17 se proto především ptáme, komu tato vražedná provokace nejvíce prospěla. Další a další důkazy ukazují, že šlo o provokaci proti Rusku zinscenovanou podobně jako „zmizení“ letu MH 370. A že možná obě děsivé události mají hlubokou souvislost.

Přinesli jsme osobní záznamy dispečera, který měl v Kyjevě let na starosti, a jenž od prvních chvil mluvil o provokaci pučistů. Tyto záznamy vzápětí zmizely, stejně jako veškerá komunikace mezi piloty a věží – a dodnes je kyjevská vláda odmítá vydat. Stejně tak jsme se podrobně zabývali změnou letové trasy a „opomenutým“ svědectvím cestujících singapurského letounu letícího v blízkosti osudného letu.

V podrobné analýze jsme ukázali, že takzvané důkazy o tom, že letadlo sestřelili bojovníci donbaské domobrany, jak okamžitě hlásil Kyjev a po něm Washington, jsou evidentně zfalšované a neobstojí ani na první pohled, natož při podrobném zkoumání. Šokující byly také informace a svědectví, o podivných mrtvých tělech bez krve, nalezených na místě neštěstí.

Záhadně mizející fotografie

Rozsáhle jsme rovněž komentovali výsledky oficiálního vyšetřování, které nicneříkajícími závěry říkají více, než jejich autoři tuší. Stejně jako fakt, že jedním z vyšetřovatelů s právem veta na informace, je jeden z hlavních podezřelých – kyjevská nelegitimní vláda. Ptali jsme se – a ptáme se stále – proč ruská strana zveřejnila své snímky ze satelitů s ukrajinskou stíhačkou pohybující se blízko MH 17, zatímco Američané svoje „důkazy“ dodnes nikomu neukázali.

Naposledy jsme pomocí rozsáhlé fundované analýzy leteckého odborníka Lubomíra Andrassyho poukazovali na nesrovnalosti v identifikačních znacích sestřeleného letadla, velikosti motorů a také na záhadně mizející fotografie z internetu. Dnes přinášíme další zásadní materiál téhož autora, který záhadu mizejících fotografií vysvětluje. Zároveň přesvědčivě ukazuje na pravděpodobného viníka masové vraždy, která se stala záminkou k eskalaci protiruské hysterie, hospodářským sankcím, operacím NATO a dostala svět na pokraj fatální války.  

BUKový virus  

Po oznámení, jak dopadly trosky malajského letu MH17, bylo informovaným lidem jasné, že použití systému BUK je krajně nepravděpodobné, takřka vyloučené. Zásah civilního dopraváku v 10 km výšky hypersonickou rychlostí vystřelenými fragmenty z bojové části rakety je totiž natolik zničující, že se letadlo okamžitě rozpadne, vybuchne palivo. Fragmenty mají takovou energii, že zapalují i lehké kovy. Trosky dopadnou na plochu stovek kilometrů čtverečných. Ale MH17 dopadl jen na 30 km čtverečných, velmi koncentrovaně, po dopadu ještě došlo k výbuchu a požáru paliva.

Pokud se Vám po přečtení výše uvedeného odstavce neudělalo špatně, nemáte záchvat vzteku či hysterického smíchu, můžete pokračovat dále ve čtení. BUKový virus se ve Vás ještě nestačil dostatečně namnožit či jste přirozeně imunní. Nicméně s infekcí je nutno bojovat, i pokud je zatím jen v latentním stádiu a nerozvinutá. Dosud jediná objevená léčba je zjištění pravdy, co se vlastně s letem MH17 stalo.

Jediná skutečně spolehlivá data jsou především fotografie trosek. Máme totiž štěstí, že díky chaosu na povstaleckých územích mohly novinářské hyeny několik dní na místě dopadu trosek nerušeně zcela svobodně hyenit, kromě jiného i fotografovat. Jelikož kvůli nákaze BUKovirem redakce po fotografiích nijak zvlášť nebažily – co kdyby bylo použití BUKu fotografiemi svatokrádežně vyvráceno – jsou snímky dostupné zadarmo na internetu ve vysokém rozlišení.

Žádná raketa z BUKu letadlo netrefila

Léčka BUKoviru je vlastně úplně jednoduchá: sebereme fotky trosek ve vysokém rozlišení, koukneme se, kam a jak letadlo trefil pás fragmentů z bojové části rakety BUKu … a během asi tří minut zjistíme, že žádná raketa z BUKu letadlo netrefila. Stačí k tomu vědět něco o letadlech, něco o systému BUK, plus něco málo z terminální balistiky. Když toto sdělení o neúčasti BUKu strávíte, ukážeme podrobněji, proč je to tak jisté. Jediné místo poškození letounu je levý bok pilotní kabiny. Plus škrábnutí na levém křídle – ale k tomu došlo velmi pravděpodobně až během pádu, nejspíš srážkou s jinou troskou.

Centrum zásahu byl levý bok pilotní kabiny

Raketa by letoun zasáhla pásem hypersonicky letících fragmentů. Zásah by nemohl být místně omezen způsobem, jakým omezen je – centrum zásahu je levý bok pilotní kabiny, ale po všech stranách od něj není žádné poškození, tedy žádné primární poškození. To je u zásahu BUK raketou vyloučeno – fragmenty jsou vystřeleny z bojové části do kruhu kolem trupu rakety naprosto stejnoměrně, pás zásahů by musel v nějakém směru pokrývat cíl od kraje ke kraji. Což jednoznačně nepokrývá. A zásahy by musely být téměř rovnoměrně rozložené, což nejsou. Mají typický radiální rozptyl jako při střelbě z hlavňové zbraně. Další argumenty získáme zkoumáním fotografie trosky s největším poškozením – kusu levého boku pilotní kabiny, i s kusem rámu okna.

Fragmenty z BUK rakety letí hypersonickou rychlostí několika kilometrů za sekundu. Místo zásahu by bylo poseto zvláštně vypadajícími dírami – kolem otvoru by byl mělký hladký kráter, kde by se odpařila barva i povrchová vrstva kovu, na fotkách by to úplně „svítilo“. Průměr toho kráteru v barvě čistého kovu by byl několik průměrů vzniklé díry.

Typické znaky dopadu pomalých projektilů

Dopad hypersonického projektilu má zkrátka typické markanty, které každý hned pozná, nelze se splést. Hypersonické zásahy na trosce, jak se každý může podívat, nejsou, viz. dále. Místo toho jsou tam docela velké, kulaté díry. Na okrajích není barva odpařená, ani kov. To jsou zase typické znaky dopadu relativně pomalých projektilů, s rychlostí např. do 500 m/s.

Dostáváme se do finále, protože na dotyčné trosce je mnohem více podivností. Je tam kromě těch kulatých děr mnoho nekulatých děr. Některé jsou čistě proseknuté, některé jsou větší a nad otvory je potrhaný vnější tenký kov potahu. A je hodně vyhnutý směrem ven, od trupu. To sice může vznikat i normálním rázem při průstřelu vrstveného materiálu – některé jsou skutečně od průstřelů, jak se uvidí dále, ale: Když se podíváme pořádně, uvidíme, že pod ven ohnutým potahem je kráter, v jehož centru je díra skrz. A kráter má hrubý, zrnitý povrch. Co to je ?

Zásah z leteckého kanónu

To je opět typický obrázek, jak z učebnice terminální balistiky. Jedná se o průstřel střepinou z opačné strany trosky – tedy z kabiny. Je jich tam více, jak se každý může podívat. Relativně rychlá střepina, třeba z granátu, prorazí materiál, ovšem není dost rychlá, tudíž materiál „neteče“ a rychlejší než postupující tlakový/tepelný gradient je nárázová vlna. A ta nárázová vlna vyrazí kus materiálu ven, pěkně kráterovitě – lomy přes mez tažnosti materiálu se poznají podle hrubých krystalických zrn kovu, lidsky řečeno, má to hrubý povrch.

Co se tedy stalo s letem MH17 ? Byl zasažen z leteckého kanónu přímo do kabiny pilotů z levé strany. Velkou ráží, vypadá to na 30 mm. Podle všeho byly použity protipancéřové střely, protože prošly do kabiny bez výbuchu při nárazu, prorazily dovnitř a tam vybuchly, mají zpožďovací zapalovač. Zásahy střepinami zevnitř jsou od nich.

Stopy tříštivě-trhavých střel

Další zásahy jsou z tříštivě-trhavých střel. Svědčí o tom kromě neprůstřelů tlustšího materiálu také jemné mapy a mikro důlky na povrchu trosky – opět typická poškození, vznikající při plošném působení vysoké teploty a tlaku trhavinou. Zblízka. Mikro důlky jsou od zápalné směsi, granáty tedy byly asi tříštivo-trhavo-zápalné; další možnost je, že v nich byl použit jako součást trhaviny práškový nebo granulovaný hliník nebo jiný hořlavý kov – nic neobvyklého. Trhavina byla asi nějaké hexogenové svinstvo, tedy varianta RDX, to se do tříštivých granátů obvykle dává. Hexal – to je hexogen s hliníkem se dříve cpal do všeho možného. Některé granáty prošly skrz a při výbuchu potrhaly vnější tenký kov potahu.

Ze střepin tříštivého střeliva také pochází jediné vysokorychlostní poškození, které na MH17 je, především na plechu vpravo od kabiny pilotů. Asi se ty okolní plechy po výbuších v kabině začaly postupně trhat pryč od trupu ještě za dobu trvání kanónové dávky – na plechu vpravo od pilotní kabiny je vidět, jak zásahy vysokorychlostními střepinami – ovšem ne tak rychlými jako by byly ty z BUKu – šly zprvu ze strany, na vzdálenější straně plechu už téměř kolmo – to se ten díl „odlupoval“ od letadla.

Potvrzení výše uvedených skutečností je na troskách k nalezení více. Například na rámech oken pilotní kabiny jsou vidět ustřižené hlavy šroubů – výbuch granátů v kabině způsobil takový tlak, že pancéřovaná okna, která pravděpodobně nepovolila – dosud se nenašla pokud vím, se vytrhla celá ven, ustřihla hlavy šroubů, které je držely v rámu.

Střepiny z leteckých granátů

Kabina je také poseta střepinami z granátů, například na palubní desce jsou zásahy vidět. Z jakého leteckého kanónu byly střely vypáleny a na jakém bojovém letadle byl kanón umístěn – to už z trosek poznat nejde. Použití mixu protipancéřových a tříštivých střel také o lecčems vypovídá. Taková náplň se do zásobníků dává, když se má útočit na pozemní cíle, lehce nebo těžce obrněné. Protipancéřové jsou proti pancířům – fakt – a tříštivo-trhavé proti „živé síle“, která obvykle tanky a obrněné transportéry doprovází.

Definitivní jistota samozřejmě bude, až vyšetřovatelé naleznou v troskách kabiny střepiny leteckých granátů. Jenže je otázka, zda se k tomu vůbec vyšetřovatelé dostanou. A zda jim někdo nezavře ústa. Na tom všem je zcela nejhorší to, že žádný BUKovirus neexistuje. Že skutečně máme zcela nesvobodná média, která jen chrlí propagandu. Nepřipustí žádnou pravdivou polemiku, například o MH 17. Přebírají bez uzardění veškeré zpravodajské lži z Kyjeva a nenapíší nic o genocidě na Ukrajině, o městech s vypnutou vodou a elektřinou, o milionu uprchlíků.

Je to na goebbelsovsku medaili

Je to zkrátka na goebbelsovsku medaili, pokud by existovala. Stejně tak je šílené, že máme politiky, kteří tlačí Evropu a svět do války. Minimálně studené, která rozdělí kontinent a udělá z EU závislou americkou kolonii, ničenou vysokými cenami energií, okradenou o východní trhy a navíc z jihu vystavenou islamizaci, kterou američtí “spojenci” podporují všude kde mohou. Co se týče letu MH17, Malajci začali všechny lži o BUKu narušovat. Zda se jim to povede vyšetřit, je otázka. Objevují se také zvěsti o účasti Kolomojského na celé věci. Zda jsou to jen zpravodajské hry, či to má pravdivé jádro, je otázka.

Zatím můžeme vidět ostatní kroky:

Příjezd ICAO komise Kyjev blokoval jak mohl, dostali se na místo poprvé 14 dní po katastrofě, jak již bylo uvedeno, což je skandální rekord ve vyšetřovaní leteckých nehod za mnoho posledních let, tedy když trosky nejsou ve vysokých horách či utopeny v oceánu. Záznamy z kyjevského řízení letového provozu na letišti Borispol byly zabaveny ukrajinskou SBU okamžitě po „incidentu“ a vypadá to, že politickému ani mediálnímu mainstreamu vůbec, ale vůbec nechybí. Rada bezpečnosti OSN rezolucí požadovala po Kyjevu ukončení bojů kolem trosek letadla. Kyjev reagoval spuštěním ofenzívy a oznámením, že jeho cílem je „osvobodit“ trosky. Následnou žádost Rady bezpečnosti OSN o dodržení vydané rezoluce zablokovaly USA, Británie, Litva. Takže alespoň po přečtení článku víte, proč to všechno dělají. Mají k tomu velmi dobrý důvod: BUKovou lež.

Zdroj: protiproud.cz | Původní zdroj