Zajímavě odlišný je přístup vlád a médií ke dvěma evropským referendům, konaným jen půl roku po sobě. Vůči skotskému se od počátku kampaně politici stavěli s respektem a uznali by ho, ať by dopadlo tak či tak. Výsledek krymského hlasování nazývají svorně anexí. Kašlou na to, že za anexi se dá označit jen násilné připojení území jednoho státu, nebo jeho části jiným státem, navíc bez svobodně projeveného souhlasu obyvatelstva, na něm žijícího. Protože na Krymu o nezávislosti rozhodli voliči v referendu naprostou většinou, které chybělo jen málo do jednohlasného výsledku, pokládám za nehoráznost nezávislost Krymu nazývat anexí.

Přes jednoznačnost projevu vůle občanů Krymu, je krymské referendum řadou zemí Západu, včetně Česka, neuznáváno. Jedním z důvodu je, že je v rozporu s ukrajinskou ústavou. Svržení prezidenta Janukovyče přitom vítali ti samí jásotem, ačkoliv bylo rovněž neústavní. Kdyby se však striktně dodržovala ústava, patříme i se Slovenskem stále do Rakouska-Uherska. Sotva lze totiž předpokládat, že politici při formulování ústavy do ní dovolí vpasovat referendum, coby legislativní nástroj rozpadu státu. Je to stejné, jako čekat od kaprů, že si sami zvednou stavidlo na hrázi.

Na Ukrajině se světu předvádí, jak vypadají v praxi „vyšší zájmy“. Když po uši zadlužená „Amerika“ bezprecedentně zneužívá Ukrajinu jako šidítka ke dráždění Ruska. Potřebují totiž ruského medvěda ukázat Senátu s vyceněnými zuby a nabroušenými drápy. Aby i přes katastrofální zadlužení USA schválil těm nejmocnějším mimořádné výdaje na zbrojení, budou až do zblbnutí zástupcům amerického lidu nahánět hrůzu lhaním, že když už „anektoval“ Krym, tak příště přijde na řadu Ukrajina, po nich pobaltské země s Polskem a než se vážení senátoři nadějí, mohou přijít o Aljašku a pak o celou unii.

Diametrálně rozdílný přístup ke krymskému a skotskému referendu ze strany Západu názorně dokumentuje, že stále platí rčení „co je dovoleno Jobovi, není dovoleno volovi“.

Zdroj: Blog autora